Hodiny hledal, ale po Stilesovi jako kdyby se zem slehla. I když v lese dupal, křičel a sem tam praštil pěstí do kmenu stromu, ve snaze ho přilákat. Dělal zkrátka všechno za co ho Lešij dřív cepoval. Přesto nezahlédl ani náznak paroží.

Teprve za tmy to vzdal a připlahočil se na veterinární kliniku.

Deatonovi stačil jediný pohled a pozval ho s kývnutím dál do ordinace.

Kde to Derek nevydržel a utrhl se na něj. „Proč jsi mi to neřekl?!"

Muž ho klidně obešel a postavil se na druhou stranu vyšetřovacího stolu. „Věřil bys mi?"

Derek s funěním dovolil vyjít své Alfa jiskře. „Ano."

Veterinář přikývl. „Právě proto jsem mlčel. V mých očích jsi neudělal nic, čím by sis Stilese zasloužil."

Derek se musel chytit stolu, aby na toho muže neskočil. „Kvůli tomu jsi nechal všechny okolo trpět? Co šerif?!" zvyšoval hlas, drápy přejel po stole, až to zaskřípalo.

„Noah, potřeboval pokání, za to jak se ke svému synovi choval."

Dobře, to se Derekovi příliš nelíbilo, ale dokázal to skousnout. „Proč potom za námi Stiles nepřišel?" svěsil Derek ramena. Vztek se z něj postupně vytratil, až zůstal jenom prázdný pocit.

„Jeho lidská stránka je potlačená Lešijm. Jedinou prioritou a starostí je nyní les. Hádám, že v nejbližší době nenastane změna." Poprvé se v Deatonově hlase objevila emoce.

„Chceš mi říct, že takto zůstane napořád?" vydechl Derek udiveně.

„Je to víc než pravděpodobné." V mužově tváři se odrážela lítost. „Trávil jsi s ním dost času Dereku, doufal jsem, že v něm opět tu lidskost probudíš. Nestalo se. „ A čím déle to trvá tím je šance menší."

Vzduch byl cítit smutkem, který Dereka skoro udusil.

„Co mám dělat? Nemůže takhle zůstat!" Derekův hlas zhrubl, musel se zhluboka nadechnout, aby zahnal slzy.

„Bylo by to tak zlé?"

Derek nechápavě nakrčil obočí.

„Jsi s ním a oba žijete. Copak to nestačí?"

Derek se zarazil a po chvilce přemýšlení uznal, že je mu opravdu jedno v jaké podobě se Stiles nachází. Miloval ho. I když mu to nikdy neřekl. Znal ho ovšem natolik, aby s naprostou jistotou věděl, že Stiles by si takový život nevybral. Ne dobrovolně. Důkazem byl polštář, knihy a komiksy. „Ne, nestačí, ne pro Stilese," napřímil se, „najdu ho a přivedu zpátky!" otočil se a bez ohlédnutí vyšel z ordinace.

Nevšiml si tak drobného úsměvu na Deatonově tváři.

///

Nezamířil domů, ačkoli ho vyčerpání k ránu málem přemohlo.

Potřeboval najít Stilese. Každá buňka jeho těla volala po svém druhovy a hnala ho kupředu.

Prohledal snad každou píď, jenže po Stilesovi ani stopy. Až potom co ho po několika hodinách zradily nohy, si dovolil odpočinout.

Tělem mu procházel třes a před očima se mu dělaly mžitky. Jasné signály že přestávka nebyla k zahození. Několikrát nabral vzduch do plic a zamrkal, jak ho pot pálil do očí.

Běhal den a noc po lese jako totální šílenec, ale nezachytil sebemenší náznak mladíkovi vůně.

„Stilesi, kde jsi?" zašeptal ochraptěle.

„No tak, velký chlape, nevzdávej to. Čekám na tebe."

Sotva slyšitelný hlas ve větru mu dal sílu znovu běžet.

Se zapadajícími paprsky slunce, jako kdyby se jeho mysl projasnila, a on najednou přesně věděl, kam zamířit. Srdce se mu stalo kompasem.

Když poslední paprsky slunce vzdaly svůj boj. Vyběhl Derek na palouk. Musel se štípnout do paže, protože tam vedle Nemetonu stál Lešij.

Srdce mu málem vyskočilo z hrudi, jak si ho tvor prohlížel. „Stilesi," vyslovil jeho jméno s láskou a udělal krok vpřed.

V té chvíli se Nemeton, který vyrostl do výšky, rozzářil.

Lešij zaklonil hlavu a rozpřáhl ruce do stran.

Derek s hrůzou sledoval, jak záře tvora pohltila. Chystal se vykřiknout, jenže ten mu uvízl v krku, poněvadž záře zmizela a odhalila zcela lidského Stilese.

„To ti to trvalo, velký chlape," zazubil se na něj mladík.

Později netušili, kdo komu první padl do náruče, ale drželi se pevně jako nikdy.

„Jsi zpátky," opakoval Derek dokola mezitím, co nechal slzy volně téct po tváři.

„Ne tak docela," zafuněl mu Stiles do krku.

Derek cítil, jak se chystá odtáhnout, ale nedovolil mu to.

„Pořád jsem Lešij a tak to zůstane do doby, dokud Amy nevyroste a nestane se Paní Lesa."

Derek ve Stilesově hlase slyšel úzkost. Nepatrně se od něj proto odtáhl a podíval se mu do očí. „Budu tě milovat, i kdyby z tebe byla stonožka. Mě už se nezbavíš. Smiř se s tím!" Slova pronášel s důrazem, ale z každého tónu čišela láska.

Stiles se přes slzy usmál. „Taky tě miluju, Dereku, dokonce tolik, že dokážu potlačit Lešijho a být přes noc, když les spí, člověkem."

Derek víc nepotřeboval, přitáhl si opět Stilese blíž k sobě a plnými doušky nasával jeho přítomnost.

„Přivedeš zítra, Bezzubku a mého tátu?"

Derek přikývl bradou opřenou o mladíkovo rameno. „Přivedu je všechny."

Stiles se v jeho náruči uvolnil. „Kudrnaté hranolky by taky nebyly na škodu."

Derek se zplna hrdla rozesmál. Tohle byl Stiles, jeho druh. Celý svět může klidně shořet, jenom když se na konci znovu sejdou.

///

„Tati, nemůžeš mi zakázat jít do kina s přítelem!"

Derek měl na jazyku, že může, on je tady otec. Ruka na rameni ho ovšem zastavila.

„Jen jdi, zlato, a pozdravuj, Jaspera."

Amy se rozzářila. „Díky, taťko, jsi nejlepší!" vlepila mladšímu muži pusu na tvář. „A nebojte se, zítra ráno vstanu a přestěhujeme Šišilíky," mávla na oba rodiče a už ji nebylo.

„Stilesi," zabručel Derek, „neměla by s tím klukem nikam chodit, je to ještě dítě."

„Ne, Der, už není dítě je jí sedmnáct," protočil Stiles oči. „A Jasper ji má upřímně rád," položil dlaň na mužovu tvář.

Derek přimhouřil oči. „Tím si nejsem jistý," přitulil se k dlani. Kov prstenu ho přitom zastudil na kůži.

„Každý kdo vydrží tvůj Alfa pohled si zaslouží u Amy šanci. A teď pojď, připravil jsem nám víno a něco na zub. Uděláme si hezký večer."

Derek se bez protestů podvolil. Možná to není špatné mít dítě z domu. Koneckonců, kdy se mu zase poštěstí mít manžela jen pro sebe.

Konec

Tak milý čtenáři jsme u konce. 

S příběhem jsme byli rok a půl.

Má přes sto tísíc slov :D  

Nečekala jsem, že bude mít takový úspěch přeci jenom Teenwolf na Wattpadu tolik nejede, přesto si čtenáře získal! 

Všem moc děkuju patří vám obrovský dík, že jste se Stilesem a Derekem vydrželi. 

Vaše komentáře a nápady byli pro mě hnací palivo jste úžasní děkuju. 

Doufám, že se spolu potkáme i u dalšího příběhu.

Triskelion   

Nadpřirozeno se už přes dvě stě let neskrývá. Mnoho z nich se snaží žít s lidmi v míru. Včetně vlkodlaků. Rodina Hale je stará a silná smečka. Obyvatelé Beacon Hills by dali všechno, aby mohli být součástí smečky. Ta možnost se naskytne, ve chvíli, kdy se prostřední syn představí jako Alfa. Všichni napjatě sledují, kdo bude ten vyvolený a dostane od Alfy ručně vyřezávaný Trisklelion s možností stát se predátorem. Nikdy, nikdo tento dar neodmítl, protože jenom naprostý šílenec by se odvrátil od Dereka Halea!

Příběh na Vás čeká na mém profilu a bude vycházet každé úterý ve 20:00

Budu se na vás těšit :)