„Jsi příliš hlasitý vlku."

„Vždyť jenom dýchám!" Derek se zamračeně odvrátil od palouku, kde se právě pásla srnka se svými mláďaty. Jedno z nich viditelně nemohlo došlápnout na přední nohu.

Lešij ho ignoroval a vyšel tiše na palouk. Než odešel, věnoval mu jasné znamení, ať zůstane na místě.

S tím neměl Derek problém. Nepotřeboval být přímým svědkem, jak to s mládětem dopadne.

Bylo zde jediné řešení. Příroda v tomhle jednala nemilosrdně.

Lešij si klekl nedaleko rodinky a počkal, až k němu srnka přihopká.

Derek, jenž to celé sledoval, by přísahal, že ti dva spolu mluví.

Srnka po chvíli otočila hlavu ke zraněnému mláděti, které se odvážně přibližovalo k Lešijmu.

Tvor nechal srnečka k němu přijít a jemně ho pohladil po hřbetě.

Derek se napjal, když zahledl, jak se Lešijho ruka přibližuje k hlavě. Tvor ale mládě jenom podrbal mezi ušima, až srneček slastně přivíral víčka.

Následně Lešij volnou rukou sjel k poraněné noze mláděte.

Derek pootevřel ústa, jakmile zahledl bílé světlo, které se vpilo do nohy.

Mládě najednou poskočilo a rozeběhlo se na všech čtyřech okolo své matky a sourozence.

///

Podobných situací se v lese stalo víc a Derek byl u každé z nich. Postupně mu tak docházelo, že takto má vypadat správný Lešij. To co se tenkrát prohánělo lesy, byl jen paskvil, jenž neměl v prvé řadě vůbec existovat.

Další co si Derek začínal uvědomovat, byla fascinace tvorem. Přečetl o něm snad všechno, co se mu dostalo pod ruku, nedokázal, ale zjistit z čeho ten pocit pramení.

Žaludek mu ztěžkl, jakmile mu došlo, že se to celé podobá poutu se Stilesem. Zkusil se proto Lešijmu vyhýbat a věnovat se víc nalezení svého druha.

Všechno to vyletělo oknem, když se doslechl, že do lesa dorazili lovci.

Běžel jako o život. Tlapy mu duněly o zem v rytmu, který ho nutil ještě zrychlit.

Přesto dorazil pozdě. Lešij si s nimi poradil sám. Zrovna házel posledního na korbu a posílal auto, které se samo nastartovalo bez řidiče pryč z lesa.

Pak se Lešij otočil k Derekovi se slovy: „Jdeš pozdě."

Derek zavrčel. Navíc se nezmohl, jelikož stále chytal dech.

Lešij si ho nějakou dobu prohlížel, než ho nakonec pobídl k odchodu. „Jdeme, velký chlape, musíme napravit škody, co lovci udělali."

Derek byl natolik mimo z milého hlasu, jenž Lešij najednou použil, že mu ušlo, jak ho tvor oslovil.

Klusal poté po jeho boku a společně dali les zase do pořádku.

///

„Mluvil jsi v poslední době se šerifem?" zeptal se jednoho rána Petr u snídaně.

„Ne, proč?" zvedl Derek obočí a podal Amy nakrájený banán.

„Ze Stilesova dětského pokoje se ztrácí věci. Možná by se to mělo jít zkontrolovat."

Všichni vlkodlaci se k tomu hromadně přihlásili.

///

Pokoj byl vyklizený. V místnosti nezůstalo nic, co by naznačovalo, jaký boj se zde odehrával.

Stilesova vůně se kupodivu stále vznášela ve vzduchu. Do Dereka narazila tak silně, až se zapotácel. Se zatnutými pěstmi se snažil zůstat na místě, přestože ho instinkty nutily běžet za svým druhem.

Místnost pomalu zaplnil žal smečky, která postupně prohledávala pokoj. Chybělo několik knih, Stilesovi oblíbené komiksy a polštář.

Derek stál u zdi vedle okna a cítil se, jako kdyby ho přejel parní válec. Potil se, žaludek mu těžknul a hlava mírně motala.

Skoro neslyšel Eriku, která se slzami v očích vyprávěla historku.

„Na tu mikinu si vzpomínám. Roztrhala jsem mu ji drápy," popotáhla, „mrzí mě to, musela jsem ho pěkně vyděsit. Tvářil se jak raněný kolouch, když od nás mnohokrát kulhal pryč."

Derekovi se zúžil dech a rozmazalo vidění.

Kulhal.

Stiles kulhal!

Před očima se mu zjevil obraz Stilese, který sedí v jeho oblíbeném křesle, zatímco on mu bere bolest z nohy. Z té samé, na kterou dopadal Lešij!

Jedním skokem vyskočil z otevřeného okna a hnal se s nadějí v srdci ke stromům.

Stiles je Lešij. Idiot mělo mu to dojít hned!  

Tak Derek nám ví pravdu a teď půjde Stilese/Lešijho nahánět po lese :D Co myslíte uspěje?

Všem vám moc děkuju za podporu a přeju hezký zbytek týdne. Uvidíme se zase v úterý 20:00 :)