Stiles byl s rozumem v koncích. Zastavte někdo tu šílenost! Bezmocně sledoval svého hloupého vlka, který se právě chystal obětovat svou Alfa jiskru. Odmítal být příčinou, ztráty smečky. Ne, to se nesmí stát!

Tobos, jenž ho jako jediný dokázal vnímat, se jeho zoufalství jen smál. Všechno šlo z kopce!

Proto se mu nehorázně ulevilo, když to Petr zastavil.

Úleva netrvala dlouho. Petr totiž nebyl Petr ale jakási pokřivená síla. K tomu se začínal cítit divně. Tedy jestli to ve stavu v jakém se nacházel, bylo možný.

Jedno věděl s jistotou. Nedokázal nic z toho zastavit, jenom s čím dál větším zoufalstvím pozorovat.

Nemeton útočil nemilosrdně na smečku. Eriku svými kořeny obaloval a stahoval do země. Vlčice bojovala ze všech sil. Boyd s Alison, které kryl Scott s Isaacem, se ji snažili vytáhnout. Neměli šanci.

Strom je postupně všechny chytil.

Derek společně s Tobosem bojovali s falešným Petrem. Přestože vlk a bůh spojili své síly, tak jejich protivník s přehledem vyhrával.

Stiles se modlil a doufal v zázrak. Něco se muselo stát! Takhle to nemohlo skončit!

Naděje v něm praskla ve chvíli, kdy se lesem ozval pronikavý křik Banshee a Tobos se s dírou v hrudi skácel k zemi.

Stiles křičí, ale nikdo na mýtině ho neslyší. Prosí, vyhrožuje do ochraptění, zatímco smečka jeden po druhém umírá. Pouta se trhají a on nemůže dělat nic jenom křičet v agonii. Nakonec všechno skončí a jeho duši ovládne prázdnota, kterou osvětlují jen dva přetrvávající plamínky. Přimkne k nim v marné snaze ochránit je. Agonie jim cloumá, když zaslechne hlas šeptat jméno, jejž mu dala matka. Mieczysławe, Mieczysławe, Mieczysławe... Musíš navrátit rovnováhu," Šeptá hlas.

„Jak?" hlesne Stiles mrtvým hlasem.

„Vzdej se svého lidství a staň se Pánem Lesa!"

„Nemám žádnou rodinu," vzlyknul.

„Vlci se vrátí," ozval se hlas konejšivě.

Ve Stilesovi zažehla naděje.

„Ty se k nim ovšem už nevrátíš. Tvým domovem se stane les."

Bolelo to. Drásalo mu to nitro. Žít bez smečky. Bez Amy, Dereka... „Když odmítnu? Přeci jenom tu byla pořád žijící Amy s jeho otcem.

„Potom ta anomálie ve vlkovi bude růst, až postupně zničí celý svět."

Stiles se zaměřil na Anomálii s tváří Petra, která si to všechno se šíleným výrazem prohlížela, než se otočila přímo na něj. „Přijdu si pro tebe, až poslední život na zemi vyhasne!" S tím se rozeběhla mezi stromy.

Stiles věděl, co přijde, nemohl jinak. Proto přece existoval, aby udržoval svět v rovnováze a udržel tak lidi, které miloval v bezpečí. „Udělám to!" Jen co mu ta slova sklouzla ze rtů, svět kolem něj potemněl.

///

Probral se ležící na Nemetonu. Těla byla pryč.

Slunce zářilo vysoko na obloze, v korunách stromů prozpěvovali ptáci. V dálce slyšel troubit dokonce jelena. Idylka.

Celé to kazilo jenom to, že se z něj stal Paroháč.

Tímto uvědoměním se lidská mysl začínala ztrácet do pozadí a do popředí se hnaly povinnosti Pána lesa.

Vstal a ještě než se skočil z Nemetonu položil svou ruku tvořenou z větví na pařez.

Po chvíli spokojeně přikývnul. Strom čišel zdravým. Brzy poroste opět do výšky a přidá se k ochraně téhle země.

Lešij se poté s kulhavým krokem vydal pryč z mýtiny. Nastal čas zkontrolovat les. Svůj domov.

Tak se Dámy a Pánové řítíme pomalu do finále.  Ještě nás ovšem pár kapitol čeká. Co myslíte bude Lejší neboli Stiles bojovat se smečkou? Nebo ho vlci okamžitě poznají? 

Budu moc ráda za vaše názory do komentářů :) 

Děkuju všem za podporu a uvidíme se zase příští úterý ve 20:00