„Petře, co?" nedořekl Derek a zmateně se podíval za sebe.

Všichni stáli na tom samém místě, kde je předtím zanechal. Strýc se mezi nimi ovšem nenacházel. Jak je možné, že mu to uniklo? Vždyť s šerifova domu šli společně nebo ne?

„Ne lam si s tím hlavu, synovče," vykročil Petr s dravým úsměvem na mýtinu. „Nebyl jsi zrovna ve stavu, extra všímavosti." Každým uplynulým slovem se starší vlk k Derekovi přibližoval.

Derekovy instinkty byly na poplach. Něco na Petrovi bylo jinak. Nevědomky se postavil tak, aby zabránil druhému muži přiblížit se ke Stilesovi.

Petrovi to neušlo. „Ale no tak, synovče," rozhodil ruce do stran. „Stilese mám rád, neublížil bych mu, je pro mě smečka."

Derek mu nevěřil, a to samé musela cítit smečka, protože se k němu chystala vydat. Dal jim ovšem pohybem paže znamení ať zůstanou na místě. Petra zvládne. „Co jsi provedl, Petře?" zeptal se staršího vlka napřímo.

„Dereku, Dereku, vždycky tak podezřívavý," zakroutil hlavou Petr. V očích se mu přitom rudě zablesklo. „Tentokrát máš ovšem pravdu. Udělal jsem něco, co by udělal, každý správný vymahač smečky. Snad mi promineš, že jsem si vzal jistou sílu, jako suvenýr."

Derek si udržel chladnou hlavu. To samé se nedalo říct o smečce. Znova jim musel připomenout, ať zůstanou na místě, přestože přes pouta jasně vnímal, jak mu zoufale chtějí jít pomoc ve snaze zahnat druhého Alfu.

Petr a Alfa, jak je tohle možné? Derek netušil, odpověď se ale dostavila vzápětí.

„Zabil jsi Lešijho," ozval se Tobos ostře.

„Trefa do černého!" zašklebil se Petr. „Snad to dítě, které mu dělalo hostitele, přežije," pokrčil vlk rameny.

„Ty tupče, rozhodil jsi tím celou nadpřirozenou rovnováhu!" Tobos se mrknutím oka pohnul a chytil Petra za límec. „Lešij se měl vrátit do kořenů stromů a ne-," nedořekl bůh a zhnuseně od sebe vlka odstrčil.

„Přiznávám, tuhle část jsem úplně nedomyslel," uznal Petr a klidně si urovnával pomuchlané oblečení, „ale nedovolím ti, synovče abys obětoval jiskru Hale," otočil se na Dereka stále rudýma očima.

„V tom mi nezabráníš, strýčku!" zavrčel Derek.

Petr se uchechtnul a obrátil se na Tobose. „Tak tedy nabízím svou Alfa sílu Nemetonu já."

Po tomhle Derekovi skutečně klesla brada. „Cože ty chceš?" Hlas mu na rtech odumřel, jak si Petra prohlížel od hlavy až patě. Tohle nemohl říct jeho strýc bažící po moci. Co si Derek pamatoval, muž toužil být Alfa, tak proč by se toho teď vzdával? „Proč to děláš?" zvedl obočí a zkřížil paže na hrudi.

„Protože jsem tvé matce kdysi slíbil, že dám na její děti pozor. V Petrově pohledu se objevila něha. „Tak mě nech alespoň část slibu splnit."

Byl v takovém šoku, že nechal Petra kolem něj projít k Nemetonu.

Tobos si staršího vlka měřil pohledem, ale nakonec mu ukázal kam položit ruce. Následně bůh odříkával stejná slova, která pronášel i při prvním pokusu.

Z počátku probíhalo vše stejně. Stromy skřípaly, vítr se proháněl lesem a Derekova naděje stoupala. Pak se ale Nemeton nerozzářil bíle nýbrž rudě.

„Je to past!" zařval Tobos a pokusil se stáhnout Stilesovo tělo s pařezu.

Derek potlačil zklamání a bolest ze zrady a skočil s řevem po Petrovi.

Jakmile Tobos se s Stilesem pohnul. Nemeton se probral k životu a ze země mu vystřelily kořeny, se kterými zaútočil, jenže nikoliv na Petra, ale na smečku.

„Jsi naivní hlupák, Alfo. Díky tobě jsem získala moc, která mnou proudí a nikdo a nic mě nezastaví. Pozřu všechno a ty se budeš dívat!"

Derekovi došlo okamžitě, že to co stojí před ním, není Petr. Bylo to cosi s jeho tváří, ale nebyl to on. Koutkem oka Derek zaznamenal pohyb zlaté světlušky. Nestačil se nad tím ani zamyslet, poněvadž po něm protivník skočil.

Boj započal. Boj, jenž rozhodne, kam se misky vah nakloní a zda se obyvatelé Beacon Hills dožijí dalšího rána.

Tak další kapitola za námi příště se můžete těšit na Stilesův pohled. Jsem nadšená, že mi někteří z vás píšete svoje nápady do komentářů. Poznám tak že vás příběh baví a přemýšlíte nad ním. Moc vám děkuju :) 

Uvidíme se zase příští úterý :) 20:00