„Jste vlkodlaci, nebo stádo kulhavých kachen!" Tobos vedl celou skupinku lesem a nestále je takto podporoval, ve snaze přinutit je k rychlejší chůzi.

Smečka ovšem mlela z posledního. Jediné co je hnalo přes vážná zranění kupředu, byla záchrana Stilese, kterého nesl Derek, jenž se nejrychleji uzdravoval, ale utrpěl také nejvíc ran.

Vlk odmítl dát svého druha někomu jinému. Sebeovládání mu vyselo na vlásku. Bál se, že když ztratí mladíka z dohledu i jen na chviličku tak zešílí.

„Jsme tady," oznámil ten nafoukanec kráčející před ním.

Bůh nadzvedl větev stromu a nechal Dereka kolem něj projít.

„Polož tělo na pařez," ukázal k Nemetonu.

Derek zavrčel, nelíbilo se mu, jak nafoukanec označil Stilese. Nebyl žádné tělo. Zachrání ho. Musí! Opatrně položil mladíka na Nemeton a jemně pohladil jeho chladnou tvář, než se neochotně vzdálil.

Alfa zůstal stát několik kroků od pařezu, který se mu zdál jiný, od doby, kdy tu byli na posledy. Nepatrně sebou trhnul, jakmile si vybavil tu vzpomínku. Hrudníkem se mu prohnala vina těžší než kámen. Nenáviděl se za to, co udělal. Měl Stilese vyslechnout. Všechno by potom mohlo dopadnout jinak. Doufal, že dostane šanci to po zbytek života napravit.

Tobos přistoupil ke stromu.

Derek zatnul pěsti a potlačil vlka, co šílel z toho, jak se chlap dotýkal jejich druha.

Smečka se naštěstí kolem Alfy rozestavěla a každý se ho svým způsobem dotkl, aby ho uklidnil. Zatímco s nelibostí sledovali scénu před sebou.

Se zatnutými zuby Alfa nepřestával sledovat Tobose, jenž položil jednu ruku na Nemeton a druhou Stilesovi na čelo. Následně začal šeptat slova, kterým Derek nerozuměl. Srdce mu následně poskočilo nadějí, poněvadž les i samotný pařez se probudili.

Stromy vrzaly a zvedající se vítr strhával jejich koruny směrem k Nemetonu, který se zevnitř rozzářil bílým světlem.

Derek si se syčením zakryl oči, zatímco kvílející vítr se mu opíral silně do zad. Srdce mu bušilo a hlavou mu běžela jenom jediná myšlenka. Stiles bude v pořádku...

Lesem se roznesl zuřivý řev.

Alfa se přikrčil do obranného postoje, v domnění, že se blíží Lešíj. Pak si uvědomil, že se nejedná o lesního tvora, ale o Tobose. Chloupky na těle se mu zvedly, když se staženým hrdlem zeptal. „Fungovalo to?"

„Ne," jedno jediné slovo mu zbořilo celý svět. S bolestí v srdci klesnul na kolena a zaklonil hlavu. Zvuk, jenž mu vyšel z hrdla, nebyl lidský. Trýzeň ochromovala každou částečku jeho bytí Vlk v něm se rval. Trhal vněm všechno ve snaze utéct od bolesti. Lámal se. Umíral. Pouta smečky pálila. Snažil se je od sebe odsunout, odstřihnout se. Nedali se. Kolem něj se ozval křik, pláč? Nevěděl, ale jeden hlas rozeznal.

„Ještě je naděje."

Vnímat v ten okamžik lidská slova a porozumět. Bylo pro Dereka jedna z nejtěžších věci, co kdy udělal. Napůl šílený se zoufale zaměřil na Tobose. „Jaká?" procedil skrz tesáky a zabořil drápy do hlíny.

„Nemeton je silný, jenže ne dost. Potřebuje jiskru, aby proces dokončil.

Derek se bezradně rozhlédl klem. „Jiskru? Kde ji najdu?" řekni! Půjdu až nakonec světa, jenom řekni kde!"

Tobos se jeho zoufalství uchechtnul a vykročil, „není třeba hledat tak daleko," kleknul si před něj a podíval se vlkovi do očí. „Jsi ochoten vzdát se své Alfa jiskry Dereku Hale?"

Oznámení na vlka mělo dopad, jenže ne takové jaké si Tobos zřejmě myslel, protože Alfova odpověď byla jasná a hlasitá, bez jediné špetky zaváhání.

„Ano."

Smečka mlčela. Nikdo nezpochybňoval jeho rozhodnutí. V hrudníku mu rozkvetla hrdost, kterou nechal protéct poutem.

„Jsi si jistý vlku?" zvedne Tobos pochybovačně obočí. „Přijdeš o svou smečku."

„Nepřijde," Eričin hlas proťal Tobosův.

Vlčice se pronikavě zlatýma očima zadívala na Dereka. „Nepřijde," zopakovala odhodlaně, „protože jsme nejen smečka ale taky rodina a ta se jen tak neopouští."

Tobos se nahlas uchechtnul. „To je moc hezké, holčičko, budeš tohle říkat i ve chvíli, kdy tvůj vlk zdivočí, neboť nebude mít podporu a vedení Alfy?"

Erika na Tobose vycenila zuby. „To se nestane. Jako smečka se podpoříme, pokud jeden z nás uklouzne a pak je tu Stiles," usmála se, její výraz zněžněl. „Je z něj máma smečky, jestli někdo z nás zdivočí. Postaví nás do latě ani nestačíme mrknout."

„Zajímavé. Uvědomuješ si, že jsi několikrát zopakovala nás?" prohlédl si Tobos zamyšleně celou smečku. „Je zvláštní, že spoléháte na Mieczysław, ale co když potom všem odejde?"

Derek se neudržel a tělem mu projelo zachvění. Představa, že Stilese už neuvidí. S mrkáním těžce polknul.

„Přeci jen do Beacon Hills ho přivedl Nemeton, nikoliv banda nevycválaných vlkodlaků."

Nikdo z nich nestačil na Tobosovo prohlášení nijak zareagovat. Když toho obřího chlapa cosi srazilo k zemi.

Vlci nechápavě zůstali v šoku, jakmile se chlap začal nahlas smát.

„Dobře, jdeme na to." Stále se smál, ale zvedal se pomalu ze země. „Pojď, Alfo, odevzdej stromu svou moc, kterou podle všeho nepotřebuješ." Tobos stojící na vlastních nohou pohybem ruky vyzval Dereka, ať ho následuje.

„Jsi blázen," pronesl Bůh, když kráčeli společně k pařezu, jenž stále slabě zářil do noci. „Vzdát se všeho pro jednoho kluka, o kterém nevíš, zda s tebou zůstane. Čiré bláznovství."

„Možná," připustil Derek, jenže je to můj druh. Moje druhá polovička na světě nebude nikdo, kdo se ke mně bude hodit víc. Nedokážu žít ve světě, kde není on." To poslední Derekovi vyklouzlo. Nemínil to prozradit, alespoň ne přede všemi. Slova měla patřit pouze Stilesovi. Odmítal je ovšem vzít zpátky. Ulevilo se mu, když si to konečně přiznal nahlas.

Tobos na Dereka mrknul. „Ví to?"

Derek se na chlápka nechápavě zadíval.

„Že ho miluješ, tupče!"

Vlk se zamračil. „Nevím, ale až s tímhle tím skončíme. Mám v plánu mu to opakovat po zbytek života."

„Tak doufej, že bude dost dlouhý, zablešenče."

Potom si už ani jeden neměl co říct takže v tichu došly k Nemetonu.

„Polož ruce sem, vlku," ukázal Tobos na konkrétní místo na pařezu, „a opakuj po mně."

Derek sotva stačil položit ruce, když se zpoza stromů před nimi ozval hlas.

„Ne tak rychle. Myslím, že do toho mám taky co mluvit."

Doufám, že vám nevadilo, že jsme kapánek nahlédli do Derekovi hlavy. Chvíli tam ještě pobudeme. Zatímco Stiles si bude poletovat kolem. Nějaké nápady co se bude dít dál? 

Všem moc děkuju za podporu a uvidíme se zase příští úterý :)