Nebolelo to. V první chvíli si dokonce naivně myslel, že si jen vyrazil dech. Když se ale podíval dolů, viděl krev. Hodně krve. S tím se dostavila bolest. Zakňučel a pokusil se krvácení zastavit za pomocí rukou. Krev mu okamžitě protekla mezi prsty. Nemusel být doktor, aby věděl, že tohle je v háji. Rozkašlal se a málem díky tomu prudkému pohybu omdlel, jak se mu před očima zatmělo. V další moment sebou cuknul, poněvadž mu na ráně přistály další ruce.

Strach se v něm pomalu probouzel. Umíral?

„Vydrž, Stilesi, jsme tady," Erika mu tlačila na žaludek v obličeji úplně bílá. Málem by vlčici nepoznal. Vypadala pocuchaně, její jindy výrazný make-up byl totálně zničený.

„Pomozte mi!" vykřikla Erika někam za sebe.

Stiles zamrkal, jelikož soustředit se bylo čím dál těžší. Celý svět měl jako v mlze a víčka se mu klížila. Než je stačil zavřít, někdo vedle něj dopadnul s dutou ranou na kolena.

Lidie se bez váhání natáhla a vyměnila dlaně za Eričiny. „Jdi jim pomoc!" rozkázala blondýnce.

Vlčice na dívku vycenila zuby, ale poslechla a odeběhla.

„Stilesi!" oslovila ho Lydie naléhavě.

Lehce kývl hlavou na znamení, že ji poslouchá. Zřejmě to nebylo dostatečné, neboť náhlá ostrá bolest v rameni ho donutila zalapat po dechu a zamračit se na Banshee.

„Sakra, Stilesi vnímej!" syčela, „musíš se začít modlit, k tomu svému bohu, jinak se nikdo z nás nedožije rána!" Ve tváři měla při těch slovech vepsanou čirou hrůzu.

Stiles věděl, co po něm chce, jenže nebyl si tak úplně jistý, zda měl ještě sílu. Mysl mu plavala. Nezbývalo tudíž moc času, než omdlí. Otočil těžkopádně hlavu na stranu a viděl, jak celá smečka bojuje s Lešijm. Zatímco on se krčil s Lydii v rohu zničeného pokoje.

Všechno se jako lusknutím prstu zhroutilo. Lešij vyhrával.

Při pohledu na tu bestii, která ubližovala smečce se Stilese zmocnil vztek, který mu dal sílu se to pokusit celé ještě zastavit.

Nic se ovšem nestalo. Tobos se neobjevil, přestože modlitbu několikrát opakoval.

Lydie, jež zůstávala po jeho boku, si vzteky odfrkla a neúnavně ho žádala, ať ji zopakuje. Nefungovalo to.

Stiles ve svém zoufalství si sáhl zakrvácenou rukou na tetování a vyslal do něj všechnu svou životní energii.

Poslední co mladík vnímal, než se nad ním uzavřela temnota. Byl Derek, jak s posledních sil bojuje s Lešijm, zatímco zbytek smečky ležel okolo v různém stádiu zranění.

Najít Derekův pohled bylo kupodivu jednoduché. Snažil se mu tím jediným pohledem sdělit všechno, co mu nikdy neřekl na hlas. Vzdáleně si byl přitom vědom, že ho Lydie poplácávala po tváři, jenže to už zavřel oči a vzdal veškerou snahu zůstat vzhůru. Potřeboval si alespoň na chvíli odpočinout...

Následně se stalo něco divného. Bolest ze Stilesova těla zmizela. Stejně tak opět viděl zcela ostře. Zamrkal, jakmile mu došlo, že vidí pokoj z vrchu. Zpanikařeně se zadíval do míst, kde by měl mít nohy, ale neexistovaly. Zalapal po dechu, jakmile mu docvaklo, že není ve svém těle. Tělo leželo jako hadrová panenka tam dole. Stal se z něj snad duch?!

Nedokázal nic dělat, byl z něj pouhý divák toho všeho. Bezmoc a vztek v něm každým okamžikem stoupaly. Kde je sakra Tobos, když ho člověk potřebuje!

Jako nezavolanou se v místnosti objevilo světlo, z jehož Tobos následně vystoupil. Neřekl ani slovo a hned Lešíjmu jednu vpálil.

Boj se mezi nimi stal brzy dost vyrovnaný. Tobos ovšem získával po nějaké době převahu. Alfa se proto vzdálil a utíkal k tělu.

Stiles od bojující dvojice také odvrátil zrak a veškerou svou pozornost soustředil na Dereka.

„Lydie tlač na tu ránu!" křičel na plačící dívku.

Stiles jenž to vpovzdálí sledoval, měl pocit, že bude brzy taky plakat, neboť Derek dívku odstrčil a sám zatlačil na břicho.

„No tak, Stilesi, přece to teď nevzdáš. Nesmíš! Bez tebe to nezvládnu!" šeptal vlk zoufale, zatímco se díval do bledé tváře mladíka, ve kterém jak to tak vypadalo, nezůstal žádný život.

„Nemůžeš to vzdát, slyšíš! Ne teď když..." hlas Derekovi selhal a přitáhl si tělo v slzách blíž do náruče.

Stiles z nějakého důvodu nedokázal uronit slzu, ale přál si Dereka obejmout a říct, že je v pořádku.

Rána, která musela otřást půlkou ulice, donutila Stilese odtrhnou oči od zoufalého obrazu a rozhodnout se po okolí.

„Rychle!" nahnul se Tobos přes vlkovo rameno.

Stiles zahlédl Lešijho jak poněkud v mačkaném stavu leží v rohu místnosti a nehýbe se.

„Neber mi ho!" křik strhl Stilesovu pozornost k Alfovi.

„Jasně, ale dělej! Nemáme moc času. Potřebujeme ho dostat k Nemetonu," popoháněl všechny Tobos.

„Proč?!" vyštěkl Derek.

„Protože, ty, tupohlave, musíme vrátit duši tvého druha zpátky do těla. Tak si koukej pohnout zadkem!"¨

Stiles není úplně mrtví  jen si jeho duše vyšla na procházku. Teď to bude jen hra na honěnou s časem. Stihnou to nebo ne? Co myslíte? 

Všem vám moc děkuju za podporu  jste úžasní :) 

Přeju hezký zbytek týdne a uvidíme se zase příští úterý!