Jakmile měl Stiles holčičku bezpečně v náručí. Doufal, že se situace alespoň trochu uklidní. Nestalo se. Šišilíci se jen přesunuli a obklíčili ho. Lydii tak donutili dost razantně ustoupit o kus dál.

„Hele kluci," oslovil tvorečky a zamžoural na ně do trávy. „Stačí. To co tady předvádíte, není nutný." Do hlasu nechal mladík sklouznout tón, jenž nepřipouštěl námitky.

„Chráníme naší královnu!" zaznělo z chumlu.

Stiles měl chuť protočit oči. „Před čím, tohle je její rodina!" pohledem sklouzl ke smečce, která se čím dál víc podobala vzteklým psům. Dereka muselo dokonce několik vlků zalehnout, aby ho udrželi na místě.

„Ublížili naší královně!" Tentokrát se těch hlasů ozvalo daleko víc.

„Ublížili?" otočil se Stiles zamračeně na holčičku, jež vypadala naprosto spokojeně. Žádné bolesti či zranění na ní nezpozoroval.

„Dostala přes zadek," ozvala se Lydie.

Stiles nadzvedl obočí. „Amy a dostat na zadek proč?"

„Nedalo se to s ní vydržet. Od chvíle co jsi odjel, byla jako vyměněná. Ani Derek ji nedokázal uklidnit."

Mladík si holčičku k sobě přitiskl blíž. „Jsem tady, Bezzubko," šeptal ji do vlásků.

Několikrát na odpověď zabroukala a položila si hlavičku na jeho rameno.

Šišilíci se najednou začali hýbat.

„Paní je spokojená a šťastná," obrátil se Imo na Stilese, „Šišilíci můžou přestat chránit."

Mladík přikývl s tím, že si udělal v hlavě poznámku. Bude si s stvorečky muset později promluvit. Nemůžou Derekovi bránit ve výchově dcery. Když už byla řeč o nevrlém vlkovi. Právě s funěním ze sebe shodil Boyda, Jacksona a Scotta.

Stiles měl sotva čas na solidní plán, neboť se k nim Derek vrčením rozeběhnul. Ze široka se na Alfu usmál a lehce ho svou magii donutil zpomalit. Jakmile se nad ním muž nakláněl, natáhl se a vlepil mu dětskou pusu na rty.

Účinek to mělo okamžitý. Derek ztuhnul a jeho krvavě rudé oči se vrátily do přirozené barvy.

„Ahoj Kyselý vlku, jsem doma," pohladil ho Stiles po vousaté tváři.

Derek nereagoval jinak, než na něj zíral. Následně se bleskurychle pohnul a srazil jejich rty k sobě.

Stiles se nijak nebránil a se zasténáním posunul ruku z mužovy tváře na zátylek a doslova se snažil z muže vysát duši.

Okolo nich se ozývalo pronikavé hvízdání a potlesk.

Stiles cítil, jak se Derek do polibku usmívá.

Nakonec to celé ukončila Amy, která si s kňučením vyžadovala pozornost.

Oba rudí a zadýchaní se od sebe odtrhli.

Stiles si mimoděk špičkou jazyka olízl spodní ret a srdce se mu mohlo zbláznit, jakmile si všimnul, že se na něj Derek dívá.

„Ale no tak, máte tu malý dítě!" zařval Jackson.

Derek jeho směrem zavrčel, ale od Stilese se odtáhl.

Stiles se stále rudými tvářemi otočil k ostatním a zakroutil nad nimi hlavou. Poněvadž z jejich tváří, ze kterých ještě před malou chvílí čišel vztek a bezmoc teď zářil čirý škleb. Už se nadechoval, že jim je smaže z tváře. Když se mu předloktí skryté v košili zlatě rozzářilo. Nestačil ani hlesnout a Tobos se zhmotnil pár kroků před ním.

„Zdravým vás dámy a pánové," lehce kývl hlavou, načež se rozhlédl kolem. „Tady se mi bude líbit," pronesl a nijak se nenechal rozhodit vrčením od vlkodlaků.

„Kdo jsi?" vyhrkl Derek a postavil se před Stilese s Amy.

„Ten kdo ti pomůže z tvých problémů, zablešenče!"

Derek se přikrčil a skrz zuby procedil." Nepotřebuju tvojí pomoc," skoro mu přes hluboké vrčení nebylo rozumět. „Jdi pryč, nikdo tě na moje území nezval."

„Přestaň na mě štěkat, pse, nebo tobě a tvým štěňatům nasadím náhubky!"

Vlci teď do jednoho vrčeli těla připravená k útoku.

„Stačí!" proťal vrčení Stilesův zvýšený hlas. „Pozval jsem ho já, Dereku. Pomůže nám s Lešijm, výměnou že bude moc zdejší lesy považovat za svůj domov."

Muž se k němu rozzuřeně obrátil. „Proč jsi něco takového rozhodl beze mě!"

Stiles otevřel ústa, ale zjistil, že k tomu nemá co říct. „Omlouvám se, měl jsem ti zavolat."

„To jsi měl," Derekův chladný hlas přinutil Stilese sebou trhnout.

Tohle královsky pohnojil.

Tak poslední kapitola před Vánoci. Všem vám přeju klidné svátky a budu se na vás zase těšit v úterý. Všem vám moc děkuju za podporu jste úžasní :)