Cesta zpátky do Beacon Hills proběhla tak rychle že Stiles sotva stačil mrknout. Téměř si přál, aby je na letišti zadrželi. Nic takového se samozřejmě nestalo, a jakmile přistály. Vnímal jak ho pouta smečky a Amyina moc opět k sobě silně volají. Doposud to byly jen malé plamínky jeho nitru, ale jak se ocitli ve městě, stávali se pro něj majákem v rozbouřeném moři emocí.

„Kluku?" oslovil ho šerif v momentě, kdy se z letiště přesunuli do Parrishova auta. Tátův zástupce jim ochotně nabídl odvoz domů.

„Jo?" otočil se na muže a donutil se přestat zatínat pěsti.

„Bude to v pohodě. Derek to určitě pochopí."

Stiles přikývl, jenže nebyl si tátovými slovy vůbec jistý.

///

Doma se oba muži najedli a po dohodě se to rozhodli jít zalomit.

Stiles čerstvě osprchovaný, hlasitě zíval, když zavíral dveře od svého pokoje. Rozhodnutý se smečkou vypořádat až zítra se začal sunout do postele. Pohled mu přitom sklouzl k tetování, ve kterém se skrýval Tobos. Věděl, že tam je. Cítil ho. Stejně jako Amyinu magii nebo pouta smečky. Hlava mu z toho všeho přetížení mohla prasknout.

Z myšlenek ho vytrhl zvuk telefonu. Se zasténáním se po něm natáhl.

Na display blikalo Lydiino číslo. Na chvíli byl v pokušení ho prostě nechat zvonit, jenže dívčin hněv mu za to nestál. Přejel prstem po zeleném sluchátku a přiložil si mobil k uchu.

Nestačil ani otevřít pusu, když si Lydie převzala slovo. „Jedu pro tebe!" S tím to položila.

Stiles na přístroj v ruce zmateně podíval. „Co tohle zase sakra bylo?" pronesl a následně zaúpěl, jakmile mu došlo, že spánek se nekoná.

Lydie skutečně dorazila do deseti minut.

„Co se děje?" vyptával se a nedokázal se zbavit předtuchy, že se něco královsky podělalo. Ten pocit se stal takřka jistotou, neboť mu Lidie neodpověděla a mlčky mu pomohla se nasoukat do jejího auta.

///

Měl pravdu, v momentě, kdy vyjeli zpoza stromů na pozemek. Brada mu klesla a vyjeveně zíral na scénu před sebou.

Kolem Amy, jež se batolila na trávníku, byla armáda Šišilíků, kteří útočili na vlkodlaky. Celé by to bylo k smíchu, kdyby smečka nevypadala, jako přejetá parním válcem.

Lydie co možná nejrychleji pomohla Stilesovi z auta.

„Co se tu zatraceně stalo!?" dožadoval se mladík, zatímco v duchu proklínal měkkou zem po dešti a kola vozíku, která se do ní snadno bořila.

Imo vystoupil z chumlu Šišilíků a podíval se na Stilese. „Chráníme naší královnu."

V ten moment Stilesovi všechno, co před tím Tobos říkal, došlo.

Paní Lesa je mladá a potřebuje tě po svém boku.

Hlava se mu zatočila. „Musím si sednout."

„Sedíš," šeptla Lydie a stoupla si po jeho boku.

„Fajn," hlesl stále zcela mimo. „Amy je vaše královna?"

Šišilíci jako jeden muž přikývli.

„No," odkašlal si a rozhlédl se po okolí, „vypadá to jako další normální den v Beacon Hills."

Tentokrát to byla smečka, která se na něj podívala, jako kdyby mu snad hráblo. Možná že i jo, ale nebude jim to teď vykládat. Místo toho se podíval na Dereka, který vypadal šíleně skoro ani nemrkl, jak nestále sledoval Amy.

„Bezzubko," ozval se Stiles a odtrhl pohled od Alfy.

Holčička přestala trhat věneček z kopretin a zvedla hlavu.

Stiles mrknul a rozpřáhl paže.

Holčička zavýskla a vyškrábala se na nohy. Armáda kolem ní ustoupila a ona se k němu se slinou u úst řítila. Ani formule jedna, proti ní neměla šanci.

Tak kdo z vás je překvapený? Amy jako Paní Lesa. 

Všem vám moc děkuju za podporu a uvidíme se zase v úterý ve 20:00