„Věrnost?" nadzvedl Tobos obočí, „Co ale ten tvůj zablešený přítel?"

„Co s ním? A neříkej mu tak!" naježil se Stiles a vytrhl mu dlaně ze sevření. Okamžitě jak zmizelo příjemné tělesné teplo. Chlad se do něj opět hladově zakousl.

„Divím se, že se chce dělit," ušklíbl se bůh.

Mladíkovi začínalo být jasné, že došlo k nedorozumění. „Nenabízím ti své tělo ani duši!" syknul.

„V tom případě tvojí věrnost nepotřebuju!" odsekl muž a vstal.

„Ne?" uchechtl se Stiles, „a nejsi takhle náhodou bůh, který ztratil svou sílu, protože v něj lidi přestali věřit?" Věděl, že uhodil hřebíček na hlavičku, jakmile Tobos zatnul čelist a založil si s funěním paže na hrudi.

„Nabízím ti, obnovení sil, díky mým modlitbám a věrnosti. To je dobrá nabídka nebo snad ne?" Stiles si byl takřka jistý s jeho souhlasem, proto ho zaskočilo, když bůh zakroutil hlavou.

„Vskutku, Mieczysławe, ale ne. Síla je celkem fajn, jenže nemám ji kde využít," rozhlédl se po domě, „a tahle skořápka, mou ochranu nepotřebuje. Nemůžu ji považovat ani za domov."

Stiles se díval do mužových očí a srdce se mu sevřelo, poněvadž v nich viděl sám sebe, než mu do života vpadla smečka.

„Tvoji předkové mě uctívali od nepaměti. Obětovávali mi vaše nejsilnější potomky, výměnou za blahobyt a moc. Mně už to ovšem nestačí, chci víc!"

„Co když ti nejsem schopný dát to, co chceš?" ozval se mladík tiše.

Tobosovi poklesla ramena. „Potom se tu nemáme o čem bavit. Jsem si ovšem jistý, že až budeš jednou v plné síle tak se ti povede Lešijho porazit."

To Stiles věděl, jenže kolik životů za tu dobu vyhasne? Rozhodnutí bylo tedy jasné. „Dobře, vezmu tě sebou domů les okolo Beacon Hills je dost velký a věřím, že v něm najdeš místo, které bys mohl považovat za domov. Pokud mi slíbíš jedno," zvedl prst, „budeš chránit obyvatelé lesa a celé město!" Jasně zahledl naději v mužových očích.

„Máš mé slovo, Mieczysławe," souhlasil bůh.

Kolem nich se prohnal vír magie.

Dohoda uzavřena zpívala mu jeho vlastní moc v kostech. „Fajn co mám teď udělat?" zamumlal mladík.

Tobos se na něj usmál. „Natáhni paži."

Muž mu následně vytáhl rukáv až k loktu a než ho stačil jakkoliv zarazit prořízl mu dlouhým nehtem kůži. „Co to děláš?!" vykřikl a pokusil se ucuknout, bůh ho sevřel v železném stisku.

„Drž!" ucedil, zatímco nehtem potřísněným krví začal na paži cosi tvořit.

Nemeton došlo Stilesovi po chvíli. Štípalo to, pálilo, ale nic z toho skoro nevnímal a jenom fascinovaně sledoval kresbu, která postupně usychala. Rudá se stávala černou a v momentě, kdy Tobos dodělal poslední tah, měl Stiles na ruce živoucí tetování.

„Pokud mě odsud chceš opravdu odnést, potřebuju něco, v čem bych mohl cestou přebývat."

Stiles si pomyslel něco o snobských bozích a dopravních prostředcích „Dobře," přikývl a stáhl si rukáv, „teď propust mého tátu."

Derek ho určitě zabije. Přivede na jeho území dalšínadpřirozeno. Tohle nedopadne dobře. Nepříjemný pocit v něm začal stoupat.Bohužel na vycouvání bylo už pozdě.

Tak co myslíte udělal Stiles dobře že ho vzal sebou? A bude Derek zuřit nebo ne? 

Všem vám děkuju za podporu a budu se zase těšit na příští úterý ve 20:00