Věděl, že se musí do toho domu vrátit, jenže než se tak stane. Potřeboval odpovědi.

Deaton dorazil jednoho nedělního odpoledne. Stiles muži nabídl kávu a sám si vzal plechovku Pepsi-Coly. Společně se potom posadili ke stolu a rozhostilo se mezi nimi tíživé ticho.

Vypil půlku plechovky a už podruhé se za tu dobu nadechl, nic z něj ale nevyšlo. Nevěděl popravdě kde začít. Myšlenky se mu točily v hlavě jako poplašené vrtule a znesnadňovaly mu najít začátek té motanice, která ho strašila v hlavě.

Deaton to nakonec rozsekl.

„Doufal jsem, že tenhle rozhovor spolu nikdy nepovedeme."

Stilesovi se zpotily dlaně. „Takže je to pravda, že mě chtěli obětovat?!" Při posledním slově se mu obrátil žaludek tak, že radši odložil plechovku.

„Ano," potvrdil muž a zbrkle položil hrnek na stůl. „Když ses narodil, tvoje babička prohlásila, že jsi vyvolený."

Stiles se uchechtl, hned nato ho ale pobavení přešlo, poněvadž si všiml jak Deaton zatíná čelist.

„Nikdy jsem tyhle praktiky neuznával a prosil jsem ji, ať tě z toho vynechá, jenže byla to zatvrzelá fanatička."

„A co moje máma?" zamumlal Stiles se staženým hrdlem a zatnul prsty do stehen.

„Zprvu byla proti tomu stejně jako já. Byli jsme připraveni tě chránit," podíval se na něj muž smutně, „potom se ale muselo něco stát, protože naprosto obrátila a odstěhovala se s tebou k babičce.

„Co se stalo?"

„Nevím přesně, ale domnívám se, že to má co dočinění s tvým otcem."

Stiles přikývl a přinutil se polknout. „Víš něco o tom bohu?"

Deaton vzal znovu hrnek do ruky. „Jen velmi málo. Podle některých prastarých spisů to byl vládce přírody. Pak se k němu lidé přestali modlit a postupem času se na něj zapomnělo.

Stiles si tuto informaci uložil pro pozdější použití, než položil další otázku. „Co s tím měl společného Alex?"

Muž uhnul pohledem. „Mladý vlk mi tenkrát překazil tvůj únos. Takže potom, co jsem byl od vás vykázán, jsem ho ze zoufalství kontaktoval a všechno mu řekl. Netušil jsem, že zvolí takovou razantní metodu."

Stiles si dal chvíli, aby to zpracoval. „Proč mi to potom všem neřekl?" zamrkal a ze všech sil potlačil slzy, kterého pálily v očích.

„To je moje chyba, Houžvičko, přiznal se Deaton tiše a usrkl kávy. „Potřebovali jsme tě od Tabose dostat co nejdál, a tak vlkodlak přišel s tímhle. Bylo to kruté, ale věděli jsme, že jinak bys neodešel."

Stiles shrbil ramena. Na muže se nemohl ani podívat. Copak byl celý jeho život lež? „Jakou roli v tom hraje Lešij?" Unavovalo se neustále vyptávat, jenže potřeboval vědět na čem je.

V Mužově pohledu se zle zablesklo. „Vlkodlak byl příliš hloupí a přes má varování Lešíjho vyvolal, aby za jeho pomoci zabil Tobose. Nestalo se a Lešij vlkovu mysl otrávil. Je skoro až s podivem že se z toho nakonec dostal."

Stiles se díval do Deatonovy tváře a neviděl vůbec žádnou lítost nad svými činy a Alexovým osudem. To ho ještě víc posunulo přes okraj. „Měl bys jít," ozval se tiše a otočil se k němu zády.

„Chápu, že se zlobíš, Houžvičko, ale dělal jsem to pro tvé bezpečí." Zazněl skřípot židle a následně na mladíkovo rameno dopadla ruka. „Nech si to projít hlavou a až budeš připravený, ozvi se mi. Budu čekat. Zmáčkl mu rameno a těžkými kroky odešel.

///

Na cestu se chystal následující týden společně s tátou.

Derek trval na tom, že pojede s nimi, ale rozmluvil mu to. Jelikož v lesích nadále řádil Paroháč a jedině úplná smečka ho mohla v případě potřeby odrazit.

Co rozhodně nečekal, že Alfa a ostatní budou z jeho odjezdu na prášky.

Večer před odjezdem mu proklouzl Derek oknem do pokoje.

Stiles málem vyskočil z kůže, když se mu kolem těla obtočily horké paže. „Hej, Velký chlape, chceš mi způsobit infarkt?" ušklíbnul se mezitím, co se mu srdce v hrudi mohlo zbláznit.

„Nikam nejezdi!" vyhrkl muž a zavrtal se mu nosem do krku.

„Už jsme o tom mluvili, Der, musím jet, jinak nám ten Paroháč nedá pokoj."

Muž zafuněl, až se na mladíkově kůži objevila husina.

„Mám z toho špatný pocit, Stilesi. Budeš bez ochrany, a já tam nebudu..."

„Neboj, táta si sehnal snad všechno střelivo světa a nezapomínej, Der, že nejsem úplně bezbranej," přitiskl tvář lehce k té vlčí. „Neboj, Kyselý vlku, bude to v pohodě. Mám pro něj nabídku, které neodolá."

Tak Tobos se odkládá na další kapitolu. Chtěla jsem nejprve zodpovědět pár otázek, ale přísahám, že v další ho už mít budete :) 

Všem moc děkuju za podporu a uvidíme se tady zase příští úterý ve 20:00