Stiles se chtěl zeptat na tolik věcí, jenže nebyl čas. Vlk ztrácel čím dál víc krve a nevypadalo, že by se měl začít uzdravovat. Přesto zaváhal, když ze svého nitra volal svou léčivou moc. Cena za zachráněný život byla vysoká. Potřeboval ovšem odpovědi na své otázky. Odmítal totiž uvěřit, že by ho rodina obětovala. Ne, musel to být jen Alexův podlý trik jak ho donutit k uzdravení. Emoce se v něm bouřily, jakmile pokládal obě dlaně na ránu. Po celou dobu Alexe sledoval a čekal, zda se v jeho popelově šedé tváři objeví náznak vítězství.

Ten nepřišel. Místo toho ho muž chytil za ruce a odtáhl je od rány.

„Ne, Hvězdičko," usmál se na něj smířeně.

Projel jim šok. „Ty nechceš uzdravit? Proto jsi přece..." polknul a přitáhl si muže víc k sobě. Jen okrajově vnímal vrznutí dveří.

„Ne, cena je příliš vysoká, Stilesi, a já už nechci žít bez smečky," vydechl ztěžka vlkodlak a podíval se za mladíkovo rameno. „Starej se o něj Alfo, je to toto nejlepší co tě mohlo v životě potkat."

Stiles nechal volně stékat slané kapky mezitímco se snažil položit dlaň zpátky k ráně. „Nech mě tě uzdravit, prosím," hlesl a vzlyknul, poněvadž se Alex obrátil a znovu zakroutil hlavou.

„Starej se o svou smečku, H- vězdičko," mužův hlas byl sotva šepot.

„Budu," popotáhnul Stiles a rukou si otřel slzy. Zrak měl zamlžený přesto, poznal Alexův pohled a srdce se mu sevřelo, když vlk vydechl svá poslední slova.

„Miluju tě."

Vzlyky poté Stilese naprosto ovládly. Držel v náručí muže, kterého miloval, nenáviděl a který mu otočil život vzhůru nohama.

Neuvědomoval si ve svém žalu, že kolébá Alexovo tělo a zároveň se dívá do vlkových prázdných šedých očí. Na rtech nevyřčenou otázku. Proč?

„Stilesi?" ozval se Derekův hlas a kolem mladíkových ramen se obtočila silná paže, která ho podepřela.

„Mohl jsem ho zachránit. Proč odmítal žít?" podíval se na svého Alfu se zoufalým pohledem.

Derek si ho přitáhl k sobě a takřka zopakoval Alexova dřívější slova. „Protože cena je moc vysoká a on byl na smrt připravený. Musíš ho nechat jít Stilesi."

Problém byl, že nechtěl.

///

Alexe pohřbili hluboko v lese.

Stiles se chystal na místě provést ochranná kouzla, když pár metrů od něj zašustěla tráva.

„Rád tě vidím, Nemerone, pozdravil ho Šišilík.

„Nápodobně, přikývl Stiles a zdvihnul paže.

„Promiň, Nemerone, ale musím tě zastavit!" Kolem Stilese a smečky se najednou objevil celý houf maličkých tvorečků.

„My nechceme v naší půdě ostatky vlka, který za pomoci přivolal Lešijho."

„Tohle není vaše země!" udělal Derek krok vpřed.

Stiles spustil ruce a podíval se pozorně na malého tvora. „Ty nejsi Imo."

„Ne, Nemore, Imo je slaboch a zůstal se svou paní, zatímco já a můj odboj děláme to, co je nutné."

„A to je?" zvedl Derek netrpělivě obočí.

„Chráníme les, protože strážce odmítá svou funkci," obrátil se Šišilík na Stilese.

„Nejsem strážce a nikdy jim nebudu," lehce prsty bouchnul do kol vozíku.

Tvoreček se na něj zamračil. „To nejsi, a proto si bereme nárok na půdu!" napřímil se Šišilík do své plné víše. „Nechceme tady jeho ostatky!"

Smečka se jako jeden přikrčila připravená k boji, přestože stále někteří z nich nebyli úplně uzdraveni z boje s Lešijm, který je tehdy při číhání na Alexe zaskočil.

„Šišilíku," zavrčel Derek v očích se mu varovně zablesklo.

Tahle země patří mojí rodině a já rozhodnu, co se do ní pohřbí a co v ní taky zůstane. Rozumíš?"

Tvor se vlkem nedal zastrašit.

Půda pod tvou vládou strádá. Nestaráš se o lid ve tvém lese, a tudíž v něm panuje chaos."

Na Šišilíkovi bylo vidět zoufalství, přestože se ho snažil skrýt.

Stiles se do toho chystal vložit, ale Derek byl rychlejší.

„To se změní, Šišilíku, brzy budu mít svého Emisára."

Alfa ani nemrkl, jakmile se po tomto prohlášení spustil povyk.

Stiles sklopil pohled k rukám a potlačil zklamání. Přece tohle po Derekovi zpočátku chtěl. Tak proč se cítí, odmítnutý? Byl přece Alfův druh to byla pocta a nezaměnitelné postavení ve smečce. Problém byl, že se nechtěl o své vlky s nikým dělit, dokonce ani s Emisarem.

Netušil, že si ho celou dobu Alfa prohlíží, ve tváři vítězství.

///

Alexovo tělo nakonec v zemi zůstalo a Šišilíci se po Derekově ujištění stáhli.

Teď zbývalo jediné, chytit Lešíjho a vrátit ho zpátky tam kam patří. Do kořenů stromů.

Z toho důvodu byli Derek se Stilesem u Deatona na klinice.

„Vrátit Lešijho bude těžké, ale ne nemožné," zvedl k nim Deaton vážný pohled. „Lešíj už porušil přírodní řád, tudíž na své straně nemá samotnou přírodu.

Derek zabručel. „To je fajn, kde je háček?"

Muž si povzdechl. „Háček je v tom, že vlkodlaci proti němu nemají šanci."

Stiles otevřel ústa.

„Ne, ani ty ne Houžvičko, ne se svou nevytrénovanou mocí.

„Fajn!" rozhodil mladík rukama, „co teda budeme dělat? Necháme ho drancovat náš les?!"

Deaton uhnul pohledem. „Musíte najít někoho silnějšího, kdo se mu v boji postaví. Boha jménem Tobos jedině on může Lešiho porazit."

„Sláva!" vykřikl Stiles a víš kde ho hledat?"

„Ve sklepě rodného domu tvé matky."

Tak konec Alexe ale příběh stále pokračuje. Příště se můžete těšit na boha ve sklepě :D Těšíte se? 

Všem moc děkuju za podporu jste úžasní! Neuvěřitelně mě vaše podpora nabíjí a kolikrát mi vaše komentáře zlepší náladu a zato vám patří můj dík protože psaní  příběhů je sice boží ale když vidím, že někoho baví je číst je to toto nejlepší :) 

Uvidíme se zase příští úterý 20:00