Školní den, až na pár strkanic a urážek proběhal v pohodě. Stiles se pro své vlastní dobro pokoušel smečku vlkodlaků vytěsnit z hlavy, jenže se to ukázalo, jako nemožné. Byli všude, kam se pohnul. Na chodbách, ve třídách i na záchodech. Hlídali ho. Popravdě ho mátlo jejich nevraživé chování vůči němu. Obzvlášť ta blonďatá vlčice byla připravená mu na místě vyrvat hrdlo. Kdykoliv ji potkal, vrčela na něj a cenila zuby. Nejrozumnější z nich byl asi paradoxně ten, který ji na chodbě zastavil v běsnění. Nijak si Stilese na první pohled nevšímal a nechával ho na pokoji.

Poslední hodina, zaplať pánbůh! Co možná nejrychleji poté dokulhal ke skřínkám, kde nechal většinu knih a vzal si jen ty, co potřeboval na pondělí a domácí úkoly.

Na parkovišti při cestě k autu zahlédl zrzku a Disney princeznu, jak nastupují do stříbrného mercedesu. Zrzka si ho zdá se všimla, to už ale byl u svého milovaného džípu.

Z parkoviště vyjížděl mezi prvními. Ve zpětném zrcátku si všimnul, jak vlkodlaci vycházejí z budovy a míří k mercedesu.

Teprve když se octnul na dálnici, směr domov, se mu ulevilo a veškeré napětí, které se ho od rána drželo, postupně vyprchalo. Nechtěl být poblíž vlkodlaků, ale neměl, jako už několikrát na vybranou. Praštil pěstí do volantu, jak on je nenáviděl! Vzali mu všechno, co miloval a ani se neohlédli.

Bude muset kolem šerifova domu udělat ochranná opatření. Táta jako obyčejný člověk, proti těm bestiím neměl sebemenší šanci. Jediné, co ho možná chránilo, bylo jeho postavení. Poněvadž žádný vlkodlak na sebe nechtěl upoutat zbytečnou pozornost, zabitím šerifa.

Ponořený do myšlenek dorazil před dům. S úlevným výdechem vypnul motor a unaveně se svalil do sedačky. Za očima cítil tupý tlak začínající bolesti hlavy. Nejradši by zavřel oči a odpočinul si, Na to ale nebyl čas. K tomu se začínal ozvat jeho prázdný žaludek. Sáhl proto do přihrádky na straně spolujezdce a vytáhl půlku nedojedené bagety, kterou koupil včera večer na benzince. Obal hlasitě šustil, když ji povysunul a hladově se do ní zakousl. Musel se přímo nutit, aby kousal a nehltal, jako zvíře. Jídlo pro něj bylo obrovským zásobovačem energie. Obzvlášť to platilo po léčivém procesu. Držet ho proto dál od jídla nebylo pro jeho organismus to nejlepší. Přesto nemínil tátovo pravidlo nijak porušovat. Měl už jen jeho a tenhle domov a nechtěl o nic z toho přijít. Z tohoto důvodu se bude snažit si najít co nejrychleji práci, a vše tátovi poctivě platit. Pokud tohle má být jeho trest, bude ho plnit do puntíku, třeba se na něj potom táta podívá jinak, než s nenávistí.

Žaludek se zdál být po bagetě plný a tak se Stiles rozhodl odnést bedny z auta. Naštěstí jich bylo jen pár a většina z toho tvořila knihy. U vchodových dveří však narazil na docela zásadní problém, neměl klíče.

Chvíli uvažoval, že tátovi zavolá, pak si ale vybavil dnešní ráno a rozmyslel si to.

Vrátil se k autu, sednul si dovnitř a bedny dal zpět dozadu. Co teď? Táta bude minimálně další dvě hodiny mimo dům. Pohledem zabloudil k batohu. Myšlenka, že by si mezitím udělal úkoly, vyprchala stejně rychle, jako se objevila. Nechtělo se mu dělat úkoly na koleni v autě. S největší pravděpodobností by mu je učitelé stejně vrátili nebo neobodovali, poněvadž by je nepřečetli. Jak ale naložit s volným časem? Nemohl tu jen tak sedět z toho by zcvoknul. A pak ho trklo. Natáhnul se dozadu pro jednu z krabic s nápisem: BYLINY na víku. Položil si ji do klína a otevřel ji. Pronikavá vůně rostlin okamžitě zaplnila celý prostor auta. Pohledem si prohlédl obsah a viděl, že bude potřebovat více Dobromyslu. Doufal, že mu šerif dovolí, si u domu udělal malou bylinkovou zahrádku. Bude se ho muset na to zeptat, ale až přijde ten správný čas, a kdyby přece jen nepřišel, tak může darovat rostlinky Deatonovi.

Krabici po chvíli zase zavřel a položil vedle sebe. Vytáhl mobil z kapsy a našel na pár kliknutí mapu Beacon Hills. Spokojeně ho tedy schoval a potočil klíčem v zapalování. Jeep dvakrát škytnul a víc ani ťuk. Zkusil to znovu a tentokrát to ani neškytlo. „No tak tohle mi nedělej!" syknul a vnitřně se připravoval, že bude muset použít lepicí pásku. Auto však po třetím pokusu s rachotem naskočilo. „Šikulka!" poplácal s úsměvem palubní desku a vyjel z příjezdové cesty.

***

Zastavil na kraji silnice, vzal si z krabice látkový pytlík a vystoupil. Když zamykal, podíval se na zamračenou oblohu. Mraky se zdály být nízko, věřil, že tak do hodiny se zpustí pořádný slejvák. Zprudka nosem nasál vzduch do sebe a zavřel oči. Měl rád vůni přicházejícího deště. Co už tak nemiloval, byla vlezlá zima. Otřásl se a přetáhl si přes hlavu kapuci.

Jakmile vstoupil na lesní půdu, listí pod jeho nohama začalo hlasitě křupat. Někde poblíž dokonce zaslechl cvrlikat ptáka. Procházel se jistým krokem, očima přim pátral po bylinkách, které potřeboval. Brzy zaplul do uklidňující rutiny, kterou znal a svým způsobem potřeboval.

Les ožíval. Listí pod náporem větrů šustilo a několik listů mu tančilo okolo nohou. Les byl šťastný a vítal ho a tak Stiles udělal to, co už se strašně dlouho neodvážil. Otevřel se mu a léčil nemocné stromy, které cestou potkal. Stačilo jen položit ruku na hrubou kůru a dlaň se mu rozzářila čistým bílým světlem. Les se mu odměnil tím, že mu dal, co potřeboval.

Už měl skoro do poloviny plný pytlík, když se za ním ozvalo hrdelní zavrčení, při kterém mu ztuhla krev v žilách, a srdce škobrtlo a zastavilo, aby se při ohlédnutí za sebe znovu zběsile rozbušilo. Stál za ním obří, černý vlk se zuřivě rudýma očima a vyceněnými tesáky.

Stiles udělal to, co by udělal, každý hloupý člověkv jeho situaci, začal utíkat. Tohle nepřežije!

Dámy a pánové máme Dereka na scéně! Co myslíte bude honička? Nebo Stiles o něco za kopne hned v první minutě? 

Všem moc děkuju za podporu.