Pečeť byla zlomena. Promiň mami. Zavřel oči a nechal, aby moc zaplnila každou skulinku jeho těla.

Řítila se, jako přílivová vlna, připravená zničit každého kdo se ji postaví do cesty. Nedovolil to, a pomalu převzal kontrolu. Kupodivu to bylo lehčí než dřív. Zřejmě proto že on a síla, která vládla od počátku času. Poprvé měli společný cíl.

Po celou tu dobu měl matčinu zklamanou tvář vypálenou pod víčky. Naposledy k ní vyslal tichou omluvu a otevřel oči.

Lešij si s vlkodlaky pohrával jako vzteklé dítě s kostkami. Derek byl jediný, kdo se ještě držel.

Šerife, utečte!" Stačil zakřičet, než ho Lešij propíchl drápy skrz na skrz a zvedl s úmyslem ho odhodit. Krev se z Alfových úst vyvalila proudem.

Stiles viděl rudě. „Tak jo, paroháči, je čas vyrovnat skóre." naposledy nad ním moc zakroužila v rudém chuchvalci, než s hlasitým duněním zaútočila a obalila se kolem tvora.

Nevšímal si tátova křiku. Jediné na co se soustředil, byl Lešij, který pustil Dereka a otočil se na něj. Jeho prázdné důlky bez očí se rozzářily ohněm stejně tak ústa.

Tvor ze sebe vydal nelidský výkřik, zatímco Stilesova magie ho nemilosrdně svírala ve snaze ho rozdrtit. Lepka jelena se v jednu chvíli úplně zdeformovala, takže jediné co zůstalo, byly parohy.

Lešij máchnul zoufale drápy směrem ke Stilesovi, kterému na rtech hrál úsměv. „Opravdu se do toho chceš pustit, paroháči?" syčel, „sám víš, že teď už na to nemáš!" Nechal magii, aby se kolem něj ještě o něco víc utáhla.

Tvor klesl na kolena a Stiessův zrak se začínal mlžit. Musí to skončit, jelikož magie slábla. Možná byla mocná, ale nebyla vytrénovaná. Stejně jako on. V puse cítil pachuť krve. Jestli okamžitě nepřestane tak se mu hlava rozletí po zdech.

Lešij to celé rozhodl za ně.

Těžkopádně se zvednul a pohledem upřeným na Stilese vzal Krvavou smlouvu, která ležela příhodně kousek od jeho ruky.

Svět se poté zpomalil, jakmile se vzepřel mladíkově magii, jež začala okamžitě praskat jako skořápka.

Stiles se pokoušel proti tomu bojovat, jenže mu došla veškerá šťáva a nebyl jediný. Tvor se sotva držel. Tohle mohlo dopadnout jedině dvěma způsoby. Smrtí nebo útěkem.

Připravený, sbíral Stiles sílu na poslední úder, když se tvor najednou otočil a mrknutím oka utekl.

Bylo po boji. Proběhla mu hlavou myšlenka, než všechno zčernalo.

///

„Co budeme dělat, jestli se neprobere?"

„Klid Isaacu Stiles to zvládne, víš, co říkal Deaton je to jenom magické vyčerpání."

Vzdáleně slyšel hlasy, ale nedokázal na ně žádným způsobem zareagovat. Nato byl příliš hluboko.

„Zažil si takhle někdy, Dereka? Šel z něj strach."

Ozval se povzdech.

Deaton říká, že jeho vlk jen reagoval na svého zraněného druha."

„Jenže on nás napadnul! Jsme přeci jeho smečka a Stilesovi bychom neublížili."

„Já vím, Isaacu, ale zkus se na to podívat z Derekova pohledu. Druh je zraněný a jeho emoce na hraně a my jsme se ke Stilesovi přihrnuli a nepustili ho k němu."

„Asi máš pravdu, Scotte." Isaac zněl smutně ale smířeně.

„Pojď, necháme je spát."

Počkat, je!? Byl tak ponořený do rozhovoru, že nezaznamenal horké tělo, které se k němu z jedné strany tisklo. Derek problesklo mu hlavou. Následně se ale zarazil, poněvadž z druhé strany cítil další tělo. Mnohem menší, které se momentálně hýbalo. Donutil se otevřít oči a viděl Amy, jak se mu šplhá na hruď. Usmál se na ní, jakmile mu položila ručičku na tvář.

Kdyby tehdy věděl na co se chystá, zastavil by ji, jenže tenkrát mu to došlo příliš pozdě.

Amy už tlačila svou moc k jeho a snažila se je navzájem provázat. Neměl proti takové síle žádnou šanci.

Vzdáleně slyšel křik, který jak mu později došlo, patřil jemu.

Náhle všechno zapadlo na své místo. Amyina moc se propletla s jeho. Poslední co stačil zaznamenat, byla Amy, jež se mu spokojeně uvelebila na hrudi a Derekovu paniku.

Neměl ponětí, odkud se to vzalo, ale jasně si v sobě uvědomoval pouta smečky. Automaticky vyhledal to Derekovo a poslal mu uklidňující emoce.

Zdá se, že čím víc se snaží od smečky utéct tak tím víc je k sobě poutá.

Doufám, že nejste zklamaní :) 

Všem děkuji za podporu příště se můžete těšit na Alexe.