Krvavá smlouva byla do dvou dnů hotová.

Nečekal, že to bude takhle rychle, ale nemínil to řešit. Deatonovi věřil.

To ráno dorazil s tátou mezi posledními.

Smečka vypadala jako banda štěňat, toužící se k němu rozeběhnout. Naštěstí, se tak ale nestalo a jen nedočkavě přešlapovali u vchodu do kliniky.

„Kde je džíp?" ozval se Scott zaraženě.

Stiles dojel k Derekovi a převzal si Amy, která se po něm po celou dobu nedočkavě natahovala. „Doma, jaksi do něj už nevlezu," zašklebil se a posadil si Amy na klín.

Trvalo dlouho, než se smířil s tím, že svůj milovaný džíp nebude moct řídit. Zkusil dokonce tátovi navrhnout, ho prodat. Věřil, že nějaký fanoušek veteránů by se našel. I když samotná představa, že ztratí mámino auto, mu trhala srdce.

Mladý vlk okamžitě zrudnul. „Promiň, nechtěl jsem..."

Víc říct nestihnul, poněvadž ho Erika začala být hlava nehlava.

„To neřeš," mávnul Stiles rukou a vzal za kolečka a zabral. Nové kožené bezprstové rukavice dělaly svou práci perfektně. Už žádné odřené ruce.

Derek bez jediného slova přiskočil a otevřel jim prosklené dveře. Jen co vjeli dovnitř, dala Amy s hlasitým křikem najevo, že dorazili.

Deaton na to vyšel ze zadní místnosti a podržel Stilesovi vrátka aby se dostal přes recepci. Jenže jakmile se chystal vozíkem projet tak předními kolečky narazil.

„Ejhle máme problém," prohlásil a snažil se v sobě potlačit hořkost. „Můžeme to podepsat tady?" zvedl pohled k Deatonovi, který se na branku mračil.

„Ne, Stilesi, sám víš, že místnost ve které se to bude podepisovat, musí být očištěná od všeho zlého."

Než Stiles stačil zapřemýšlet, jak z té šlamastiky ven. Ozval se šerif.

„To nic, kluku, normálně tě přenesu," vykročil k němu a začal si sundávat bundu.

„Ne, zarazil ho hned, „oba víme, jak jsou na tom tvoje záda.

Muž se nadechoval k protestům, když se najednou Stiles otočil na Boyda. „Přeneseš mě?"

Vlk jednoduše přikývl, nestačil ale udělat ani krok a vložil se do toho Derek.

„Přenesu tě!"

Stiles rázně zakroutil hlavou. Ne, nevěřím ti! Boyde, prosím."

Statný vlkodlak se s pohledem na pobledlého Alfu vydal k mladíkovi, zatímco žvatlající Amy si převzala Lydie.

Boyd neměl problém ho vzít a odnést do ordinace, kde počkal, dokud Derek nepřinese vozík a následně ho zase opatrně usadit.

„Díky, kámo," poplácal ho Stiles po rameni, „není nad pořádný svaly," blekotal, naštěstí Boyd nevypadal, že by mu to vadilo, spíš měl ve tváři podivnou radost? Nadzvedl nad tím obočí, ale nijak neřešil vlkovo podivné chování. Byl tu kvůli něčemu jinému. „Tak jo, Alfo jdeme na to," otočil se, až kola zavrzala.

Deaton jim beze slova předal smlouvu psanou jejich krví.

Stiles pečlivě četl každý řádek. Někdy se ale musel vrátit a přečíst si ho ještě několikrát. Přestože smlouva byla sestavena jednoduše. Nedokázal se ale za boha soustředit. Teplý dech na krku ho neustále rozptyloval. To si ten vlk musel stoupnout zrovna za něj! Naskakovala mu z toho husí kůže, a co bylo horší, vlastní tělo ho zrazovalo! Nenáviděl to. Nakonec zbytek textu jen tak prolítl. Stejně tam bylo jenom, že nesmí využít Amyinu moc a bude ji hlídat a učit dokud nebude dostatečně silná na to převzít otěže.

Nic těžkého pomyslel si, a odložil ji. „Tak kde to mám podškrtnout?"

„Ještě jsem nedočetl!" vykřikl Derek a vytrhl mu smlouvu z ruky.

„Bože, tak dělej, ať už to máme z krku,"

Naštěstí vlkodlakovi příliš nechybělo a za chvíli ležela smlouva před nimi a vedle ní přichystané husí brko.

„Vždycky jsem chtěl zaprodat svou krásnou duši," nakrčil Stiles nos a přinutil se píchnout do prstu. Hmm bolelo to míň, než bych čekal."

„To vždycky u všeho tak žvaníš?" vyptával se Jackson otráveně.

Stiles ho ignoroval a naklonil se nad smlouvu. Připraven podepsat, zatímco se smečka mezi sebou chystala do krve pohádat.

Nestačil se ani dotknout špičkou brka smlouvy, když se zvenku ozval skřípavý řev, který zněl, jako kdyby nehty sjížděly po tabuli.

Všichni do jednoho vykřikli a připlácli si dlaně na uši.

Stiles měl pocit, že mu praskne hlava. Ten tlak byl obrovský. Cítil, jak mu z nosu vytéká krev a kape mu do klína. S hlubokými nádechy rozdýchával bolest, mezitím co se rozhlédl kolem sebe.

Všude kolem se ozýval zoufalý křik. Vlkodlaci leželi na podlaze a z uší, nosu a očí jim tekla krev.

Zbabělec! Pomyslel si a nabral roztřeseně krev na prsty a jedním plynulým pohybem namaloval na operačním stole symbol. „Je čas vyrovnat skóre, paroháči!" procedil skrz zuby a dvěma slovy symbol aktivoval.

Místnost oslnilo oslepující světlo a křik zvenku rázem ustal. Bílé světlo se několik vteřin ještě drželo, než postupně pohaslo.

Stiles se složil do vozíku jako loutka bez provázku naprosto vyždímaný.

„Stilesi, jsi v pořádku?" ozval se šerif naléhavě a snažil se zvednout z podlahy.

Derek byl na nohou během mrknutí oka. „Stilesi?" přiskočil k němu a chytil mladíkovu hlavu do dlaní. V té chvíli sebou tělo na vozíku trhlo a Stiles otevřel oči.

„Sakra to byla jízda!" vydechl a zadíval se na Alfu. Pohled byl mnohem delší, než bylo nutné.

Nebýt řevu z venku, který už nikomu nepůsobil bolesti. Možná by se od sebe neodtrhli.

„Isaac byl první, kdo se dostal k oknu. „Lešij," oznámil zbytku v místnosti.

„Myslel jsem že jsi ho zabil? zafuněl, Jackson a otřel si krev z obličeje.

Stiles nadzvedl obočí. „A zázrak bys nechtěl? Jen jsem nám vyrovnal šance. Možná nebýt na týhle káře," bouchnul dlaněmi do vozíku, „ Postavil bych se mu, ale pohyb v boji je poněkud nutností."

Deaton přistoupil k jedné ze skříněk a začal vytahovat bylinky, které postupně drtil do hmoždíře. „Nebojte, pane Whittemore, sem se Lešij nedostane." Jen co muž slova dořekl, ozval se z vedlejší místnosti řinkot skla.

Smečka okamžitě začala jednat. S vrčením které se jim ozývalo z hrudí, se strategicky rozestavěli po místnosti. Připraveni bránit své nejslabší členy.

Stiles s Amy a šerifem, který měl v ruce odjištěnou zbraň, byli strčeni dozadu.

Útočte mu na hrudník a nohy!" stačil mladík ještě vykřiknout, než se dveře rozletěly na třísky.

Amy mu v klíně zavýskla a zatleskala. Udiveně se na ní podíval. „No je vidět, že jsi vlčí holka Bezzubko, ale teď musíme pomoc těm tvým chlupatým zadkům." S tím tiše zavřel oči a začal mumlat slova. Kterým by málo který člověk rozuměl.

Bál se moci, která v něm dřímala. Nechtěl, aby to dopadlo, jako tenkrát kdy nedokázal nikoho z nich zachránit a zabil potom ve svém zármutku půlku Alexovi vlkodlačí smečky.

Ne, nepoddá se tomu a dá jim tentokrát reálnou šanci vyhrát.

Doufám, že se kapitola líbila příště se můžete těšit na boj a na následky jaké to přinese :) 

Všem vám moc děkuju za podporu a uvidíme se zase v úterý ve 20:00