Dny od té doby plynuly bez zádrhelu. Přesto se ale nedokázal zbavit předtuchy, že brzy spadne druhá bota.

Ten den nadešel pár dní po Vánocích.

Když se té noci probudil schvácený potem s rukou na krku, kde ještě před chvílí cítil teplou krev. Lapající po dechu se prudce rozkašlal, zatímco se těžkopádně zvednul a podíval se na hodiny. Půl třetí ráno. Sakra, bylo ještě příliš brzy, aby vstal. Se zasténáním se svalil do peřin a otočil se na záda. Pot na něm pomalu začínal usychat a stejně tak prudce bušící srdce se postupně uklidňovalo. Nesnášel noční můry. Obzvlášť tu kde Alfa neminul.

Chystal se znovu pokusit usnout, jenže v tom okamžiku zaslechl zvenku táhlé zoufalé kvílení. Chloupky na těle se mu z toho zvuku zježily a na hrudi ucítil palčivou bolest, až mu vhrkly slzy do očí. Náhle ho to zasáhlo. Netušil, odkud se to vzalo, ale s naprostou jistotou věděl, kdo ten zvuk vydává. Jeho štěně!

Bez rozmyslu odhodil přikrývku a klepnul do vypínače od lampičky. Světlo rozzářilo místnost a kvílení za oknem nabralo na hlasitosti.

Za pomocí rukou se dostal na kraj postele a nacvičeným pohybem shodil nohy. Málem si v tom spěchu zapomněl přibrzdit ďáblův stroj. Na poslední chvíli si to ale uvědomil a pak už jen stačilo zabrat horní částí těla a byl na sedadle. Sundat šlapky, dát na ně nohy a odbrzdit vozík už byla brnkačka.

Z pokoje vyjel s kvílením pneumatik.

Na schodech spustil s rachotem rampu, která sjížděla hlemýždím tempem. Zaskřípal zubama a polohlasně přitom zanadával. Do toho proklínal svou roztržitost, poněvadž zíral do černočerné tmy.

Kvílení zvenku mu rvalo srdce, zároveň ale doufal, že sousedi mají dnes extra tvrdý spánek. Nerad by, aby se sem přihnal zástup policistů v čele s jeho otcem.

„Vydrž, Amy už jsem skoro tam!" křiknul, když rampa klesla až dolů. Smykem potom vjel do chodby a dlaní plácnul do vypínače. Světlo ho zasáhlo bolestivě do očí.

Kvílení utichlo.

Ke vchodu slepě mžoural, ale v momentě kdy odemykal tak to už ustávalo.

Otevřít dveře se ukázalo jako docela problém. Byly těžší, než si myslel. Nakonec se mu to s trochou nadávek podařilo.

Žádné nezbedné štěně venku ovšem neviděl. „Bezzubko?" zvolal tiše do noci a napjatě čekal na sebemenší zvuk. Otřásl se, jakmile se přiblížil víc k prahu a studený vítr se do něj opřel. Očima zabloudil k barieře s horského popela a nepatrně od ní couvnul. Nerad by ji porušil a měl tak později nevítané hosty. I Když už nebyl bezmocný jako dřív. Ušklíbl se při té myšlence a chystal se zacouvat dovnitř.

Položil ruce na kola, jenže v v ten moment zaslechl podivné škrábání. Zcela bez přemýšlení zvedl paži a nechal moc proudit mezi prsty. Cítil, jak ho šimrá na kůži připravená k boji. Lehce natáhl krk a na rtech se mu vytvořil úsměv, když uviděl černou kuličku škrábající se po nájezdu, který ležel na schodech. Neudržel se a začal se šklebit jako idiot. Hruď mu rozkvetla teplem, jakmile k němu docupitala s jazykem vystrčeným ven. „Ty se nikdy nevzdáš co?" přijel blíž a sehnul se pro ni.

Do náruče mu skočila s takovou vervou, že se musel hlasitě zasmát. Všechno mu najednou přišlo lehčí než před pár okamžiky. „Měl bych se na tebe zlobit," pokusil se ji pohrozit prstem, na který mu okamžitě hravě zaútočila. „Dobře pro dnešek jsi vyhrála." Vzdal se lehce a přitulil se k ní. „Nesmíš ale takhle utíkat, určitě už tě hledají."

Nevypadalo to, že by vůbec jeho slova vnímala, místo toho vrtěla ocasem a dívala se na něj, jako kdyby on sám pověsil hvězdy na obloze.

„Fajn, jdeme do tepla," zadrkotal zuby a zajel dovnitř. Amy se mu uvelebila v klíně, jakmile za nimi zavíral a zamykal. Naprosto spokojená.

Ve chvíli kdy byli v pokoji, sáhnul po mobilu. Zkusil každého jednotlivého člena smečky, na kterého měl číslo. Nikdo mu to nezvedal. Některá mu dokonce rovnou nahlásila, že byl zablokován. „Tupci," odfrknul si a odhodil mobil zpět na noční stolek. „Jak je znám tak se právě teď honí za vlastními ocasy," zašeptal ji do kožíšku a položil ji do postele.

Už se chystal k ní přesunout, když si uvědomil jednu věc. „Ty si mě počůrala?!"

Amy nevzrušeně zvedla jedno oko, než se stočila do klubíčka a spala dál.

Zakroutil nad ní hlavou a zamířil si to do koupelny, kde si otřel stehna žínkou a umyl si ruce. Otáčel se právě ke dveřím, když se za ním na půl spící Amy přikolíbala s vyplazeným jazykem.

Rozhlédl se po umyvadle a čapnul kelímek s kartáčkem. Nic lepšího momentálně neměl a dostat se dolů by trvalo sto let. Vymyl ho a naplnil ho vodou.

Amy se k němu mezitím snažila dostat. Opatrně se k ní sehnul a vytáhnul si ji na klín. Kelímek držel, zatímco ji nechal se napít. Takhle to udělali natřikrát, než se zdála spokojená a opět si na něm ustlala.

„Tak jo jde se do hajan."

///

Trávit noc s tak malým tvorečkem nebylo tak zlé jak si Stiles myslel. Amy se vůbec neroztahovala naopak tlačila se do jeho prostoru a spokojeně mu chrupkala do krku.

Probuzení už ovšem klidné nebylo. První co se do Stilesova ospalého podvědomí dostalo, bylo tiché popotahování a následně jasné odjištění zbraně. Otevřel oči a přitáhl si Amy k sobě. Stačily dvě vteřiny, aby mu došlo co se tady děje. Se zasténáním se vytáhl do sedu a nevěřícně si prohlédl scénu před sebou.

Šerif stál ve dveřích se zbraní v ruce, zatímco Derek byl zády k posteli a přikrčeně vrčel na muže.

„Běž od Stilese Dereku," dožadoval se Noah zvýšeným hlasem, „nebo to do tebe našiju."

Vlkodlak se ani nehnul.

Protočil panenky a všimnul si, že se za šerifem krčí zbytek smečky. Už měl na jazyku připravenou poznámku o divokém západu, když se vedle něj ozval pláč. Otočil se a uvědomil si, že v náručí nedrží chlupatou kuličku ale malé batole, které si mohlo vyplakat oči. „To bude dobrý, Bezzubko," položil si jí na rameno a nechal ji, ať mu zaboří nos do krku.

„Tak pánové to by stačilo ne?" Do hlasu dal dostatek autority, aby je donutil se k němu otočit. „Je tu dítě, které děsíte, takže schovejte zbraně a drápy a začněte se chovat trochu civilizovaně." Všechny sjel pohledem a nadzvedl obočí, jakmile viděl, že se šerif nepohnul. „Schovej to, táto."

Ani náhodou, kluku, co když ti zase ublíží."

Na Stilesově tváři se objevil zlý úškleb. „To si můžou zkusit," nechal ve volné ruce zažehnout rudé paprsky. „Natrhnul bych jim zadky, aniž bych se zvednul z postele."

V prvé  řadě bych chtěla upozornit, že Wattapad má své dny. Takže se mi minimálně jeden komentář k minulé kapitole ztratil. Proto jestli jsem na nějaký neodpověděla tak se omlouvám nebylo to úmyslně.  

Všem vám jinak moc děkuju za obrovskou podporu, popravdě jsem nečekala, že se to tahle ujme. Předčili jste všechno, a za to vám patří můj obrovský dík :)

Potom jste si někteří z vás přáli abych vydávala víc kapitol, tak bohužel to  nejde. Reviduju Dračího nositele a potom co ho zašlu betám a následně do nakladatelství se chci pustit do dalšího dílu. Stíny noci mám spíš takový oddych od draka a reálného  života. Tak se na mě nezlobte :) 

Uvidíme se příští úterý.