Stiles doufal, že alespoň ve škole se stane neviditelným. Bohužel ani tady mu nepřálo štěstí. Ve chvíli, kdy vyšel ze sekretariátu s náručí plnou balancujících knih. Všimnul si, jak na něj všichni zírají a šeptají si. Po zádech mu z toho lezl mráz a neustále měl tendenci se ošívat. Upřel proto veškeré své soustředění na to, aby našel skřínku a uložil do ní knihy, kvůli kterým měl málem paže, jako orangutan.

Skřínku našel zaplaťpánbůh rychle. Problém nastal, jakmile si uvědomil, kdo vedle ní stojí. Kluk ze včerejška, jenž ho přivítal v Beacon Hills, a nebyl sám. Kolem něj bylo dalších šest lidí. Stáli tam v kožených bundách a něčemu se hlasitě smáli.

Stilesovi poskočilo srdce, když se k nim přiblížil. K jeho hrůze si ho hned všimli. Dlaně se mu zpotily, ale jinak nedal najevo, by mu jejich přítomnost vadila. Koneckonců byli to studenti stejně, jako on. Tak proč měl pocit, že čelí predátorům? Odložil knihy na zem a otevřel skřínku kódem, který mu byl přidělen.

„Tak se mi zdá, McCalle, že máš nového souseda," ozval se za jeho zády povýšený hlas.

Roztřesenými prsty otevřel skřínku.

„Někdo to být musel, Jacksone, bohužel," zabručel McCall.

Stiles se vzal ze země část knih a strčil je neohrabaně dovnitř. Čím dřív tohle dodělá, tím dřív bude od nich pryč. Teplý dech, který mu nečekaně ovál zátylek ho přimrazil na místě.

„Alespoň ho budeme mít na očích."

Stiles vyvalil oči a žaludek mu udělal bolestivé salto, když se mu do zad zapíchly smrticí drápy. Mysl mu v té chvíli naprosto zkolabovala. Nic kolem sebe nevnímal, jediné co se zdálo být ohlušující, byl bláznivý tlukot jeho srdce a hluboký, mrazivý hlas, jenž mu do ucha šeptal: Nehýbej se! Byl to jen jeden prchlivý moment, ale i tak ho to dokázalo úplně rozervat. Truhla ukrytá hluboko v jeho nitru se pomaličku začala otvírat a ukazovat šklebící se obličej s rudýma očima. Stiles se však rychle vzpamatoval a truhlu se zalapáním po dechu rychle zase zavřel. Další vlkodlaci pane bože, copak se jich nikdy nezbaví! Panika převzala otěže a dřív, než si to stačil uvědomit, stál vlkodlačici čelem. Jen okrajově slyšel, jak se plechová dvířka za jeho zády hlasitě přibouchla a trhání látky. Mikina musela být na několika místech na cáry. Smrtelně bledý se díval blondýnce do očí. Její krvavě namalované rty se postupně rozšířily do žraločího úsměvu, kde ukázala všechny zuby.

„Podívejme se, ten malý záškodník o nás ví!" našpulila pusu. „O to větší to bude legrace," zasmála se zplna hrdla, až se po ní několik lidí otočilo.

Stiles byl vděčný za pevný bod za svými zády, jinak už by byl dávno na zemi.

„Co si užít trochu zábavy už teď?" zvedla ruku.

Zalapal po dechu a málem splynul se skřínkou, s očekáváním trýznivé bolesti přivřel oči. Ta však nikdy nepřišla, poněvadž se za děsivou blondýnkou objevil kluk dvakrát tak větší a zastavil ji.

„Uklidni se, Eriko, zašeptal blondýnce do ucha. „Máme na něj dohlídnout a ne ho děsit k smrti," vzal ji okolo pasu.

„Někdo jako on se nebojí," vyprostila se s vrčením z jeho náruče a přiblížila se ke Stilesovi. „Jestli se přiblížíš k někomu z mojí smečky, roztrhám tě na kusy!" Nečekala na jeho reakci a otočením na podpatku odkráčela. Zbytek smečky potom, co si ho s různými výrazy ve tváři prohlédli, ji postupně následovali. Poslední, kdo odcházel, byla dívka se zrzavými vlasy, která si ho pátravě prohlížela a vypadala, jako kdyby něco hledala. Nakonec však také odešla a Stiles tak mohl sebrat všechny zbývající síly, aby zbytek dne přežil. S hlubokým nádechem se otočil zpět ke skřínce a otevřel ji. V uších mu hučela divoce krev a po těle cítil studený pot. Potřeboval by se někde opláchnout, nejlépe kde je ticho a tma, aby se tam mohl stočit do klubíčka a nikdy nevylézt. Věděl, že jsou ve městě vlkodlaci, ale netušil, že jsou i ve škole, a že se s nimi potká tahle brzy!

Potom co si uklidil věci do skřínky, se vydal podle mapky do své první třídy historie. Tentokrát mu štěstí přálo, protože dorazil se zvoněním. Rychle si sednul do zadní lavice a natáhnul si nohu, ve které mu bolestivě škubalo. Byl zázrak, že se začala ozývat až teď. Popravdě čekal, že s ní dneska sotva pohne. Byl ale pro jednou rád, že se mýlil. Jak se tak rozhlížel okolo sebe, všimnul si, že ze smečky je tu ta zrzka a brunetka, která vypadala, jako Disney princezna s drsňáckým výrazem. Obě k sobě byly přes uličku nakloněné a něco si zuřivě šeptaly.

Stiles od nich odrhl pohled dřív, než si ho stačily všimnout a sjel víc do lavice. S příchodem učitele, nastal další zádrhel, se kterým nepočítal, a kterému se dalo snadno předejít, kdyby přemýšlel víc dopředu.

Učitel po pozdravu začal na tabuli psát poznámky o komsi, jenž žil před sto lety a vykonal bůh ví, co, aby následně na následky zemřel. Stilese by to možná i zajímalo, kdyby měl kam psát si poznámky. Neměl totiž ani papír natož propisku. Táta ho dnes ráno natolik zaskočil, že tohle úplně vypustil. V krabicích v autě by možná i něco našel, kdyby si vzpomněl dřív, teď už ale bylo pozdě. Proto se, alespoň snažil dávat pozor.

Učitel si toho bohužel všimnul. „Stilinski vy si psát poznámky nemusíte?!"

Celá třída se na něj otočila. S rudými tvářemi vstal a se sklopenou hlavou řekl: „Nemám jak, a ani do čeho," hlas mu postupně slábl, až nebyl slyšet skoro vůbec.

Učitel se s povzdechem rozhlédl po třídě. „Je někdo schopen tady Stilinskimu, který je horší, než prvňák, dát kousek papíru a něco na psaní?"

Třída se začala smát, ale nikdo se ze svého místa nezvedl.

Ve Stilesovi stoupalo ponížení, postupně se choulil do sebe a doufal, že se nad ním rozevře zem a pohltí ho.

Prostorem se náhle kromě smíchu ozval i skřípot židle následovaným hlasitým cvakáním podpatků.

Místnost rázem ztichla a na Stilesově stole přistál sešit a propiska. Zvednul hlavu a střetnul se zelenýma očima. „Děkuju," naznačil ústy. Sjela ho však jen pohrdavým pohledem a pohozením vlasů se vydala zpět na své místo.

„Tak sláva, můžeme se vrátit k výuce," pronesl učitel a otočil se k tabuli.

Stiles si sednul, s mnohem lehčím srdcem, otevřelsešit a cvakl s rudě červenou propiskou.

Stiles se nám seznámil se smečkou, a neudělal na ně zrovna dobrý dojem otázka je proč? Budu ráda, když mi vaše návrhy napíšete do komentářů.