Šlo jednoznačně o photoshop, ze kterého se mu ale poměrně dost navalovalo, poněvadž na každé jednotlivé fotce našel svůj obličej v různých kompromitujících pozicích a většinou na sobě neměl ani nitku.

Zhnuseně se oklepal a zastrčil tu zrůdnost zpátky pod postel. Stejně jako paniku, která se postupně hnala na povrch. „Vypadneme odsud," zamumlal sotva slyšitelně a se sklopenou hlavou vstal.

„Stilesi-,"

„Ne!" skočil mu se zatnutými pěstmi do řeči. „Chci pryč." Věděl, že zní jak ukňourané dítě, ale nedokázal se ovládnout. Potřeboval se odsuď dostat, dřív, než se složí. Stud a ponížení se z něj valilo ve vlnách, když se otočil k vlkodlakovi zády.

„Musíš to nahlásit," zavrčel Alfa, skrz tesáky přes které mu skoro nebylo rozumět.

Překvapeně zamrkal a ohlédl se přes rameno. Vlkodlak vypadal, že každou chvíli nad sebou ztratí kontrolu. „Dereku?" opatrně se k němu přiblížil. „Půjdeme ano?" promluvil k němu tiše, zatímco ho bral za ruku, která byla celá od krve, od toho jak si zatínal drápy do kůže. Neřešil to a pevně mu stiskl dlaň.

„Musíš to nahlásit," zopakoval Alfa tentokrát s rudýma očima.

Přikývl. Nemělo cenu vlkodlakovi vysvětlovat, že by se mu policie pravděpodobně vysmála, jelikož Jacob neudělal v podstatě nic nelegálního.

Derek zavrčel, nechal se ale táhnout ven z pokoje.

Už se natahoval ke klice, když se ze zdola ozvalo bouchnutí.

„Ahoj, je někdo doma? Mami, tati?"

Zírali na sebe, jako zvěř oslněná dálkovými světly. Teprve až dusot po schodech donutil Alfu jednat.

Než se stačil vzpamatovat, nacházel se spolu s Derekem zavřený ve skříni a se zatajeným dechem naslouchal, jak se dveře od pokoje otevírají.

„Konečně." Tupá rána v blízkosti šatníku ho přinutila sebou nekontrolovatelně trhnout a nebýt Dereka, jenž mu přimáčkl dlaň na pusu, asi by je oba prozradil.

„Na tohle jsem se celou dobu hrozně těšil, Stilesi."

S bušícím srdcem zíral na vlkodlaka, který vypadal, že se sotva drží, aby ze skříně nevyskočil a Jacoba nezardousil.

Postel zavrzala a následně se ozval šoupavý zvuk, jak se táhlo něco po zemi.

„Pořád nechápu, že jsi ještě nepochopil, že jsme si, souzeni."

Hlasité rozepínání zipu byla konečná. Zabořil tvář do Derekovy hrudi a vroucně si přál v té chvíli ohluchnout. Cítil, jak se mu mužův nos přitiskl ke krku. Pro jednou mu taková blízkost vůbec nevadila, poněvadž pro vlkodlaka to muselo být mnohem horší.

///

Neměl ponětí, kolik času uběhlo. Noha ho už ale pěkně bolela. Naštěstí Derek odebíral značnou část, jeho bolesti. Jinak by trpěl neuvěřitelným způsobem. Takhle jenom zatínal zuby a modlil se, aby je už odsud co nejdřív někdo vysvobodil, jelikož se v tom malém zadýchaném prostoru začínal pomalu ale jistě nepříjemně potit. Navíc Jacob se očividně chystal zbořit barák svou muzikou, která byla momentálně tak nahlas, že mu z toho zaléhaly uši.

Derek na rozdíl od něj to snášel daleko líp. Jen mu sem tam zabořil nos do kůže a zhluboka dýchal. Mimoto ale vypadal, že je naprosto spokojený tam, kde momentálně je. Což šlo úplně mimo jeho chápání. Zřejmě ten chlap musel mít poruchu osobnosti, protože jinak si to nedovedl vysvětlit.

Zvuk otevírajících dveří vůbec nezaznamenal, ale podle náhlého Derekova ztuhnutí poznal, že se něco děje.

„Jacobe?"

Oba se na sebe podívaly s nadějí, která v nich pomalu stoupala a dosáhla svého vrcholu, když hudba, která se nesla pokojem, rázem utichla.

„Mami!" vykřikl mladík podrážděně.

„Pojď mi pomoc s večeří," rázné kroky hned na to opustily místnost.

„Ach jo," ozval se povzdech a postel zaskřípala. „Nesnáším loupání brambor. "S dupotem následně Jacob opustil pokoj.

Vypustil dech z plic a nechal Dereka vylézt prvního ze skříně.

„Jak se odsud dostaneme?" hlesl, zatímco se škrábal ven.

Alfa mu neodpověděl a zamířil si to rovnou k oknu.

Protočil oči. „To je dobrá únikovka pro vlkodlaky, jenže já," ukázal na sebe, „jsem jenom člověk.

Derek jen nadzvedl obočí a otevřel okno.

„Hele, chlape, nerad bych skončil..." Další slova muodumřela na rtech, když ho vlkodlak chytnul do svatebního stylu a jednoduše sním vyskočil z okna.

Většina z vás uhodla co se na nástěnce nachází :) Už teď vám ale prozradím, že je za tím daleko víc než se zdá.   

Všem vám moc děkuju za podporu a uvidíme se zase v úterý :)