Zatvrzele si tohle namlouval i následující dva týdny po události. Odmítal podlehnout dalšímu vlkodlakovi, jednou stačilo. Pravda byla, ovšem taková, že mu to místní Alfa vůbec neulehčoval. Ještě že znal bylinky, které dokázaly potlačit pachy. To momentálně byl jeho jediný trumf proti vlkodlakům, poněvadž barieru u okna musel zrušit. Pro Dereka jak se zdálo, mělo okno stejnou funkci jako dveře.

Skoro každý večer potom, co vyšel z koupelny, našel vlkodlaka ve svém pokoji před tabulí. Kde za pomoci provázků byly připevněné různé stopy, které zatím nikam nedovedli. Přísahal by, že už je blízko, ale stále na to nedokázal položit prst a zvířat každým dnem v lese ubývalo. Došlo to už natolik daleko, že se o to začínala zajímat media.

Všechno kolem něj, se postupně stávalo podezřelé, včetně smečky, která se ho snažila odradit od přátelství s Jacobem. Tvrdili, že špatně voní, takže skoro pokaždé když s tím klukem zavedl řeč, tak se někdo z nich pokusil zakročit. Lezlo mu to na nervy, dokud Jacoba nepoznal blíž a sám musel uznat, že je poněkud podivínský. To jak se díval, jakmile si myslel, že ho nikdo nevidí, mu nahánělo husí kůži. Znal ten pohled a doufal, že se takhle už nikdy nikdo nepodívá jeho směrem. Proto se mladíkovi začal vyhýbat. Bohužel, ne vždycky to vyšlo.

„Stilesi!" ohlédl se a roztáhl rty do křečovitého úsměvu.

„Kam jdeš?" zastavil se udýchaně Jacob a položil mu upocenou ruku na rameno.

„Na tribuny. Scott s Jacksonem mají trénink a pozvali mě, ať se přijdu podívat," dal se znovu do pohybu a šikovně se tak vyvlíknul zpod mladíkova doteku.

„Škoda, napadlo mě, zajít pro tu novou hru na playstation a pak si ji u tebe zahrát." Jacob zněl hodně zklamaně.

„Promiň, můžeme-,"

„Nevadí, skočil mu mladík do řeči. „Podívat se jak náš tým trénuje, není vůbec špatný," chytil ho za paži a táhnul k tribunám. „Potom si klidně můžeme jít zahrát."

***

„Co tu pohledáváš?!" vyjel Jackson v okamžiku, kdy se objevili na trávníku.

Projela jim vlna palčivých emocí. „Říkal jsi přece-,"

„Nemyslel jsem tebe, Stilinski," vycenil Jackson zuby a kývl na Jacoba, „ale jeho," udělal výhružný krok směrem k rozklepanému mladíkovi. „Pokud vím, tak na tebe se pozvání nevztahovalo."

„S-tiles..." zakoktal se a nedobrovolně couvnul.

„Jeho jsem pozval, tebe ne, takže odchod!" zavrčel vlkodlak.

Chudák Jacob úplně zblednul a dřív stačil nějak zakročit tak se otočil a utekl. „Nemusel si být takový," zamračil se.

„Musel, smrdí, jako hniloba a vlka ve mně to znervózňuje. Radím ti dobře Stilinski drž se od něj dál," řekl zcela vážně než odeběhl na hřiště.

„Hniloba?" zopakoval pomalu vlkodlakova slova. Instinkt mu napovídal, že narazil na něco důležitého, co je třeba prozkoumat blíž.

***

Jacob z hledáčku nepustil i přes naléhání smečky. Tentokrát bylo jeho cílem přinutit ho, aby ho pozval k sobě domů. Cítil, že tam by mohl najít odpovědi, jenže pokaždé, když na to navedl řeč, tak to Jacob šikovně zamluvil.

Proto tu teď stál před jeho domem, do kterého se chystal vloupat. Rozhlédl se nenápadně kolem sebe, než se pustil do práce. Měl štěstí, že rodina nevlastnila alarm.

Byl do toho natolik zabraný, že si nevšiml osoby, která se k němu pomalu blížila. Teprve, až když se mu ucha ozval hluboký hlas, vzal dotyčného na vědomí.

„Mám se ptát?"

Srdce mu poskočilo, ale na venek nepohnul ani svalem. Zámek cvaknul. „Myslím, že ne, velký chlape," ušklíbl se na vlkodlaka a proklouzl dovnitř.

Interiér domu působil naprosto obyčejně, ničím se nelišil od ostatních. Neuklidnilo ho to, právě naopak v útrobách se mu usadil pocit, jenž velmi dobře znal. Byl na správné stopě.

„Necítím tady dole nic zvláštního." Přejel mu Derekův horký dech po tváři. Odkašlal si a trhaně přikývl. „Jdeme najít jeho pokoj."

Vlkodlak neváhal a ujal se vedení, bez váhání si to zamířil ke schodům.

Odechl si. Docela rád, že zůstal vzadu, jelikož Derekova blízkost mu dělala problémy se soustředit.

Zastavili se u černě natřených dveří, na kterých byla cedule NEVSTUPOVAT!

Alfa nakrčil nos a otevřel, jakmile vešli, jeho tvář podivně zezelenala a vypadal, že se na místě pozvrací.

Položil mu ruku na rameno, zatímco očima skenoval tmavý prostor pokoje. „Jestli chceš, můžeš počkat dole," nabídl, ale jak čekal tak muž jen zakroutil hlavou a pustil se do prohledávání nejbližší komody.

Postupně prohledaly každý kout, ale nenašli nic, co by do pokoje mladého kluka nepatřilo.

„Není to tvoje košile?" ozval se náhle Derek a vytáhnul ji zpod polštáře.

„Jasně," potvrdil poněkud zaraženě a přešel místnost a vzal košili do prstů „Co tady dělá?" zabloudil pohledem k posteli. „To snad ne..." polknul a znechuceně ji hodil na zem.

„Možná je čas hledat si lepší přátelé," zavrčel Alfa a vypadal, že by ten kus hadru nejradši podpálil.

„Jo to asi jo," sehnul se pro ni s úmyslem jí někde po cestě vyhodit. Když si koutkem oka všimnul pod postelí obří nástěnky. Jedním švihnutím jí vytáhl ven. Do krku se mu okamžitě nahrnula žluč. „Určitě bych si měl najít, jiné přátelé," hlesl do ticha a vykulenýma očima zíral na tu zrůdnost.

Mám na vás jen jednu otázku, co myslíte, že na té nástěnce?

Všem moc děkuju za podporu a uvidíme se zase v úterý.