Nechal Šišilíka seskočit na linku a vydal se k lednici. „Tak mluv," vyzval ho a otevřel dveře. Chladný vzduch mu okamžitě ovál rozpálenou tvář.

„Z lesa se ztrácí zvířata."

Dobře tohle nečekal. Vytáhl džus a loktem zavřel ledničku. „Možná pytláci," zabručel a vzal si ze skřínky sklenku.

„Ne," zamítlo okamžitě stvořeníčko. „Tentokrát za to lidé nemůžou.

„Dobře," nalil si štědrou dávku a opřel se zadkem o linku. „Proč s tím jdeš ale za mnou?"

Šišilík vyvalil své děsivé oči a vypadal, že nevěří tomu, co právě vyšlo, z mladíkových úst. „Jsi předurčený Nemeron ty musíš-,"

„Nemusím vůbec nic!" odseknul a vypil na ex celou půlku sklenice.

„Ty, ale..." viditelně se zarazil, než s hlubokým nádechem pokračoval. „Chráníš a uzdravuješ les, tak za kým jiným máme jít pro pomoc?" hlesl plačtivě.

„Neodmítám vám pomoc, jenom nechápu, z jakého důvodu s tím jdeš za mnou? Nejsem totiž žádný Nemeron, ať už je to co je." Chuť džusu mu v ústech najednou zhořknula. „Podle mě tady jenom ztrácíš čas"

„Ne, musíš to být ty. Les díky tobě znovu zpívá a uzdravuje se," stál si Šišilík za svým a zvědavě si prohlížel věci na lince.

„Fajn," povzdechl si, „Uděláme dohodu," kývl na něj. „Pomůžu vám se ztracenými zvířaty, a ty mi řekneš, co je přesně ten Nemeron a jestli má co dočinění s Nemeteném?"

„Ne, to nemůžu!" vykřikl Šišilík a přestal se dobývat na naběračku. „Moje paní by se zlobila," pozoroval mladíka skoro s panickým výrazem.

„Tohle vidím nadlouho," povzdechnul si a loupnul okem po vlkovi, který celou dobu tiše postával ve dveřích.

***

Trvalo skoro hodinu z Ima, jenž mu taktně připomněl své jméno, dostat něco čeho by se mohl při pátrání chytit, ale nakonec se to podařilo. Takže poté co Šišilík spořádal misku špaget, ho vyprovodil na kraj lesa.

„Naše paní ti bude vděčná," pištěl, zatímco mrštně skákal ze Stilesova ramene. „Říkala, že máš dobré, srdce, které vyslyší naše voláním," naposledy se na něj podíval, než s mrknutím oka ztratil v lese.

„Nemáš zač," zabručel a otočil se. Překvapeně zjistil, že vlk stále ještě neodešel a místo čeká u zadních dveří. Udělal sotva dva kroky, když se náhlé zvíře zvedlo, a bez ohlédnutí kolem něj proběhlo a zmizelo stejným směrem, jako Šišilík.

„Blbče!" syknul a vkročil zadními dveřmi do domu.

***

Telefonát se sklenáři nebyl vůbec příjemný, nakonec se mu je ale podařilo umluvit, aby za malou finanční částku přijeli ještě ten den.

Mezitím co na ně čekal, uklidil v pokoji střepy a největší binec. Docela uvítal, že u toho všeho nebyl šerif, nerad by si vyslechl další přednášku.

Jakmile dorazili s novým sklem, totálně ho vyvedli z míry svým chováním. Po telefonu nezněli právě nadšeně, jenže teď byli samý úsměv a ochota. Nechápal to, ale brzy to hodil za hlavu, když mu oznámili, že je průstřelné.

„Nic takového jsem si, neobjednal!" vjel si rukama do vlasů a přemýšlel, kde se stala chyba a kolik něco takového může stát. Nedopočítal se.

„Mrzí mě to chlapy, ale budete ho muset vysadit. Nemám na to, abych ho zaplatil." Cítil, jak mu tváře hoří, pod jejich upřenými pohledy. Nejradši by se teď zahrabal pod zem.

„Sklo už je, ale zaplacený," ozval se muž s knírkem a podíval se do papíru, mezím co druhý sklízel nářadí.

Otevřel a zavřel ústa. „Kdo by ale?" vydechl omráčeně. Odpovědět dostal dřív, než čekal.

„Je hotovo?" ozvalo se za ním. S trhnutím se otočil a vytřeštil oči na Dereka Hale, jenž ztratil srst a nyní stál na dvou zcela lidských nohách u něj v pokoji.

Ano, pane," kývl muž knírkem „Všechno je tak, jak jste chtěl.

„Dobře," vložil jim do dlaně tučnou roličku peněz a jednoduchým gestem je vyprovodil ze dveří.

„No, synovče," vešel dovnitř Petr, „ty jsi tomu teda dal," rozhlédl se kolem v očích zvláštní tvrdý pohled.

„Ty, už nejsi vlk?" vyhrkl, zatímco sledoval Dereka, jak provrtává Petra pohledem.

„Co tady děláš?" zavrčel směrem ke staršímu vlkodlakovi.

Petr se přestal rozhlížet a přiblížil se k nim. „Potřebuju si Stilesem promluvit," odpověděl a zvedl jednu z knih, která ležela zapomenutá na zemi. „Ale jak vidím, tak to počká, dokud z něj nebude bezdomovec," zašklebil se na synovce a strčil Stilesovi s mrknutím knihu do ruky. „Věřím, že vy dva to tu zvládnete," otočil se ke dveřím a jak náhle se objevil, tak zase zmizel.

Popravdě si myslel, že ho Derek zastaví, jenže ten si strýce vůbec nevšímal a bez jediného slova si sundal koženou bundu. Následující chvíli se stal svědkem, toho jak Derek odnáší trosky postele, jako kdyby se jednalo nákupní tašky.

Zakroutil hlavou. Byli všichni vlkodlaci v Beacon Hills takhle divní?

V domnění, že nějakou dobu, bude spát na podlaze, si vytáhl ze skříně, která měla, zaplať pánbůh jen vyrvané dveře, spacák.

„Co to děláš?" objevil se neslyšně Alfa po jeho boku.

„Coby chystám si to tu na spaní, dokud neseženu novou postel," protočil očima a posunul spacák víc ke zdi.

„Nebuť idiot!" procedil skrz zuby a jedním máchnutím ruky zmařil veškerou jeho snahu. „Do deseti minut tu bude nová."

„To těžko," uchechtl se a snažil se u toho příliš nezírat na Derekovi svaly. „Nikdo ti v tuhle dobu, novou postel nepřiveze."

„Mě jo, jsem Hale."

Nevěřil tomu ani za mák, ale uběhlo přesně deset minut a dorazila i se stolem a židlí. Potom následovala šatní skříň a nové knihovny.

„Dereku," tohle nemůžu..." Další slova mu vyschla v krku, když se na něj Alfa zadíval velmi intenzivním pohledem, při kterém se mu v břiše všechno příjemně zkroutilo.

„Ale můžeš." Tón jasně naznačoval, že o tom vlkodlak nehodlá dál diskutovat.

Byl ze všeho tak zmatený, že bez řečí ustoupil a radšise od vlkodlaka vzdálil. Nerad by, aby Derek svým vlkodlačím nosem cítil něco,co neměl. Stejně to bylo jen pomatení smyslů.

Někteří z vás se už nemohli dočkat, tak jsem to jsem dala dřív, než v jedenáct :D  

Všem vám moc děkuju za podporu a uvidíme se zase v úterý :)