Rozhodně to nebyl jeho styl, dokonce mu to všechno bylo o něco větší, ale příjemně to vonělo. V jednu chvíli přistihl sám sebe, jak si přikládá lem trička k nosu a zhluboka vdechuje zemitou vůni lesa. Jakmile si však uvědomil, co dělá, vzal s červenými tvářemi kupičku mokrého oblečení a vyšel ven.

Zvýšené hlasy ho jasně vedly do obývacího pokoje, kde se podle dohadování chystal filmový maraton. V žaludku se mu při pohledu na tu rodinou pohodu usadil těžký uzel. Na vteřinu zavřel oči a rychle ze sebe nepříjemný pocit setřásl. Připraven na sebe upozornit, se nadechl, ale než stačil vydat jediný zvuk, vlk zvedl hlavu a podíval se přímo na něj. Přísahal by, že šelma v té chvíli vyvalila oči.

„Páni! Nikdy bych nevěřila, že ti bude kůže takhle slušet," zapískala Erika a strhla k němu tak pozornost zbytku smečky.

Opět zrudnul a odkašlal si. „Není to můj styl," sklopil pohled.

„Naopak, Stilesi, zaprotestovala Lydie, „kdybys takhle chodil do školy, nikdo by z tebe nespustil oči."

Vlk na zemi temně zavrčel.

Neměl k tomu co říct a tak se radši otočil k Petrovi. „Děkuju za oblečení, vrátím ti ho co nejdřív."

Vlk pro změnu zakňučel.

Petr se kdo ví, proč zašklebil, ale souhlasně přikývl.

S pokrčením ramen se tedy naposledy rozhlédl, jestli nezahlédne temnou magii. Plamínek naděje v něm pomalu začal doutnat, když nic nezahlédl, přesto jakmile se víc soustředil, cítil její přítomnost. Možná, že to všechno byla jen marná snaha, ale musel doufat, že to alespoň Amy pomůže. Pro lepší spánek ji pověsil na sloupky postýlky pytlíčky s bylinami, které k tomu byly určeny a měly by blokovat účinky magie alespoň během spánku. „Tak jo mějte se tu," mávl na všechny neohrabaně a věnoval holčičce poslední úsměv a otočil se k odchodu. V ten moment se mu v kapse rozezněl mobil. Bez přemýšlení po něm sáhnul a zvednul ho. Nestačil se však ani ozvat, a když se z reproduktoru rozezněl šerifův hlas. Automaticky přidal do kroku.

„Kde seš, kluku!"

Po zádech mu přejel mráz. Muž zněl hodně rozzlobeně. „Už mířím domů, pane," otevřel vchodové dveře, několik zbloudilých kapek deště mu vítr foukl do tváře. Zamrkal a vyšel ven.

„Na to se tě neptám!" vyprskl muž na druhé straně linky.

Přikrčil se při ostrém tónu a pečlivě za sebou zavřel dveře. „Byl jsem u Haleů," přiznal šeptem.

„Neříkal jsem ti, ať je necháš na pokoji!" zařval Noah. „Tohle bude mít doma, ještě dohru to si pamatuj!"

„Ano pane," hlesl sotva slyšitelně a rozklepanýma nohama si to zamířil k autu.

„Jestli to s tebou půjde tahle dál..."

Další slova už neslyšel, poněvadž mu byl mobil vytržen z ruky. Se zalapáním po dechu se otočil a střetl se s očima Petra Helea, jenž si přikládal mobil k uchu.

„Noahu, tady Petr," ozval se a přerušil tak šerifovu triádu. „Je to moje chyba, že se Stiles opozdil, takže jestli chceš na někoho řvát..." odmlčel se a následně se jeho rty stáhly do ostré linky.

Neměl ponětí, co jeho otec říkal na druhé straně a bylo mu to koneckonců úplně jedno. Znal ty řeči už pomalu z paměti. Čemu se, ale nemohl ubránit, byla úleva, že nemusí čelit mužovu hněvu. Zároveň se vedle úlevy objevil i stud, který ho postupně zaplavoval a dosáhl své maximální úrovně, jakmile ve dveřích spatřil vlka s vakem v tlamě.

Pomalu se k němu vydal mezitím, co Petr pokládal telefon. Málem rozmáčkl display, s jakou razancí se snažil rozhovor ukončit.

„Takhle se k tobě chová pořád?" vyptával se vzteklým vrčením.

Pokrčil rameny a natáhl pro vak, který vlk upustil na zem k jeho nohám. „Má syna vraha," řekl zcela klidně a natáhl se pro mobil.

„Ty jsi to ale neudělal," pronesl vlkodlak s neochvějnou jistotou.

„Jak to můžeš vědět?" strčil si mobil do kapsy a snažil se předstírat, že mu srdce nebuší, jako kdyby se chystalo vyskočit z hrudi a utéct. Odpověď, kterou, ale dostal, nečekal ani v těch nejdivočejších snech.

„Vím, protože žádný vrah by nám neviglančil kuchyň jako ty," mrknul.

Zůstal stát s otevřenou pusou, neschopen slova.

***

Když se dostal domů, nikde šerifa neviděl. S úlevou si to zamířil do pokoje, kde se zasténáním svalil do postele. Veškeré napětí z něj začínalo postupně vyprchávat a končetiny mu ztěžkly únavou.

Nebylo se čemu divit. Dva dny běhal po lese a shánělbyliny, kde se dalo. Potom musel přijít na správné pořadí, jak byliny uspořádattak, aby fungovaly, ale zároveň vlkodlakům nikterak nevadily. Jestli kvůlitomu, naspal dohromady šest hodil, tak to bylo hodně. Teď když veškeré napětí z jeho tělazmizelo, spánkový deficit se hlásil o slovo. S mohutným zívnutím sepřetočil na bok s úmyslem nechat víčka klesnout. Jenže v momentě kdyse pohnul, uvědomil si, že má na sobě boty. S povzdechem, které spíš připomínalokňučení, se posadil a rozvázal si boty, následně je s blaženým úsměvem skopnulpod postel. K úplné dokonalosti se ještě nadzvedl a vytáhl zpod sebepřikrývku, do které se spokojeně zachumlal. Konečněklid. Pomyslel si, jen co mu ta myšlenka probleskala hlavou pohled mupadnul na vak, ležící na stole, který byl z části otevřený, a venvykukovala kniha, co mu Petr půjčil. Chvíli zauvažoval, že vstane a půjde proni, ale pak nad tím v duchu mávnul rukou. Na případné drama bude času dost.Nejdřív se pořádně vyspí. S tímto nechal spánek převládnout a uvolnil sedo polštářů.

Příště se můžete těšit na šerifa :) 

Všem děkuju moc za podporu a uvidíme se zase v úterý.