„Stilesi, ani se nehni!" rozkázal Petr naléhavě.

„Neboj, nemám to v plánu," ujistil ho a nasucho polknul. Málem se u toho rozkašlal, ale momentálně by se radši udusil vlastními slinami, než aby se pohnul.

Vlk házel mezitím hlavou ze strany na stranu a rudé oči mu děsivě problikávaly. Vypadal, jako kdy sám sebou bojoval.

Nedokázal při pohledu na děsivou šelmu potlačit třes, poněvadž se mu vybavila živá vzpomínka, jak ho vlk honil po lese.

Vlk zakňučel a se staženým ocasem se přikrčil k zemi.

„Neboj, kyselý vlku," zvedl zpocené dlaně nad hlavu, „už jsem na odchodu." Ze všech sil se soustředil, aby udržel hlas tichý a klidný, když pohnul hlavu do strany a se sklopeným pohledem k zemi udělal krok vzad. Podřadnost. Lehce do toho znovu vklouznul jak do starých obnošených bot. Jen okrajově vnímal zbytek smečky, jak se přiřítili do kuchyně.

Zvuk, jenž se však ozval směrem od vlka, ho přimrazil na místě a rozezněl mu všechny poplašné zvony. Neodvažoval se zvednout pohled, ale dobře slyšel Eričin hlas.

„Co se děje? Vždyť se mu podřídil?"

Byla to komedie. Stál tam zcela bezbranný odhaleným krkem. Amy do toho vesele žvatlala se lžičkou v puse a vlkovo vrčení nabíralo na síle, jakmile se Petr pokusil ke Stilesovi přiblížit.

„Nevrč na mě, Dereku!" procedil skrz zuby, „já nemůžu za to, že jsi idiot."

Vlk se, jako odpověď, ještě víc přikrčil, a možná, že by na Petra i skočil, kdyby si Stiles náhle neklekl na zem.

„Tohle už musí stačit," vzlyknul, „řekni, že to stačí! „zachrčel a položil si čelo na studenou podlahu. „Vždycky to stačilo," roztřásl od hlavy až patě mezitím co čekal s bušícím srdcem na vlkovu reakci.

Místnost upadla do ticha.

Amy se náhle dala do usedavého pláče. Samotný zvuk byl tak pronikavý, že málem vyskočil z kůže, ale v další chvíli mu ztuhla krev v žilách, poněvadž zátylek mu ovál horký dech.

„Dereku!" zaslechl ještě Petra vykřiknout, než mu panika zatemnila mozek. Vlk byl natolik tichý, že kromě jeho hlasitého dechu neslyšel nic. Netušil, ani kdy začal kňourat a tiše prosit, ale když jeho uši zaplnilo pronikavé kňučení, zahanbeně si uvědomil, co dělá a skousnutím jazyka přestal. Překvapením však zjistil, že není sám. Šelma nad ním též kňučela a zbytek smečky k tomu neměl daleko. Následně do něj vlk strčil tak silně, že se málem neudržel a spadl na bok.

„Stilesi?" oslovil ho Petr sevřeným hlasem. „Myslím, že se ti snaží říct, abys vstal."

Projela jim úleva. „Můžu?" ujišťoval se ochraptěle a zvedl hlavu, aby v následující chvíli sebou trhnul, když si uvědomil, jak blízko mu Alfa ve skutečnosti je.

Pouze silou vůle ovládnul, každou buňku svého těla, aby se nepřekulil dozadu a neplazil se dál od šelmy.

Zvednout se na nohy se ovšem ukázalo, jako problém, jelikož ho bolavá noha nestále zrazovala. „Ukaž, pomůžu ti." V jeho zorném poli se objevily paže.

„Díky," zapřel se vděčně. Petr ho následně zvednul, jako kdyby nic nevážil, a dokonce mu pomohl se posadit na kuchyňskou židli. Ještě jednou poté děkovně kývnul a rozhlédl se trochu trapně kolem sebe. „Tohle nebylo v plánu," uchechtl se. „Kapánek jsem ztratil nervy," neklidně se zavrtěl a vší silou si mačkal ruce v klíně.

Ticho, které následovalo, mu rvalo uši a nutilo se choulit ještě víc do sebe. Když už si myslel, že to nevydrží a pukne. Zaslechl cvakání drápů o podlahu. Nestačil si ani pořádně uvědomit, co se děje, když mu vlk položil hlavu do klína a přivřel spokojeně oči.

Šokovaně se obrátil na Petra. „On mi nevyrve hrdlo?"

Muž, jenž měl na tváři zamyšlený výraz, zakroutil hlavou. „Zdá se, že jeho vlčí strana proti tobě nic nemá," mrknul a z hrdla mu unikl škodolibý chechot. „Spíš bych řekl, že právě teď chce od tebe podrbat na hlavě."

„To si ho važ, Stilinski," zabručel Jackson, „protože, nikoho na sebe od té doby, co se přeměnil a nemůže se vrátit zpět, nenechá sáhnout."

„Má pravdu," potvrdil Scott, jakmile viděl, Stilesovou pochybnou tvář. „Zkusil jsem ho prohlédnout, a řekněme, že to nedopadlo moc dobře," promnul si zamračeně paži.

„Proč se nemůže přeměnit zpátky?" vyptával mezitímco se díval do přimhouřených očí Alfy, které působily skoro až roztomile? Možná proto se odvážil a položil ruku vlkovy na hlavu a jemně ho začal škrábat.

Byl to opět Petr, který mu dokázal odpovědět. „Osobně si myslím, že jeho vlčí strana z nějakého důvodu převzala kormidlo a odmítá ho pustit, dokud se nedohodnou."

„Zajímalo by mě čím, musel vlka natolik naštvat, že si takhle postavil hlavu, zvedl zamyšleně obočí, zároveň však žasnul nad vlkovým kožichem. Na povrchu se zdál být drsný, ale když šel člověk víc do hloubky, tak byl jako plyš. Napětí, které se ho dosud drželo, se díky tomu postupně vytrácelo.

„Mám své teorie," pokrčil rameny Petr, „ale zatím si je nechám pro sebe."

Lydie, která držela v náručí uplakanou Amy po něm hodila ostrý pohled. Ten však zůstal ostatními nepovšimnutý, poněvadž Boyd na sebe strhl pozornost se slovy. „Je ten guláš pro nás?"

Tak co myslíte, proč se Derek nemůže přeměnit do své lidské podoby? 

Jsem zvědavá na vaše názory:) 

Všem moc děkuju za podporu a přeju hezký zbytek týdne. Uvidíme se zase v úterý :)