„Hádám, že teď už by se ti pomoc hodila," ozval se pobavený hlas ode dveří.

Zasténal a pootočil hlavu. „Nebylo by to marný," zafuněl. „Jak ses sem dostal?"

„Dveřmi," zašklebil se muž a vydal se k němu. „Normální lidé chodí dveřmi, Stilesi."

Protočil očima. „Budu si to propříště pamatovat, vlku," poslední slovo spíš vydechl, jelikož tíha z jeho zad nečekaně zmizela. S úlevou pohnul nohama, zatímco Petr stavěl nábytek na místo.

„Všechno dobrý?" ozval se, když viděl, že se mladík nezvedá.

„Ale jo, zabručel a zapřel se rukama o zem, aby se dostal do kleku. „Jen hledám svou hrdost," zamumlal, za vlkova hlasitého smíchu.

„Tak to hodně štěstí," poklepal ho po rameni. „Už dlouho jsem neviděl nic tak legračního."

Probodl muže pohledem. „Máš zvláštní smysl pro humor," pokrčil nos a pomalu se začal zvedat na nohy. „Co tady vůbec děláš?" vyptával se s upřímnou zvědavostí a otočil se k další krabici.

„Zřejmě tě zachraňuju před vraždícím nábytkem."

S funěním vzal z nočního stolku nůž a jedním plynulým pohybem rozřízl lepenku. „Neprovokuj, vlku, nebo se tahle ostrá věcička ocitne ve tvém břiše a můžeš to brát jako moje poděkování," zamával nožem.

„Vmžiku, bych se uzdravil, ale můžeš to zkusit," roztáhl Petr ruce do stran.

„Jsi cvok," zakroutil hlavou a odložil s hlasitým klepnutím nůž zpátky na stolek. „Tuším, že jsi tu kvůli smečce, která se v poslední době spíš plahočí po školních chodbách, než aby budila strach a respekt," rozdělal krabici. „Když už je o tom, řeč, tak ani ty nevypadáš nečerstvější."

Lydie říkala, že jsi chytrý," věnoval mu Petr uznalý pohled a přidal ruku k dílu.

„To není o chytrosti, ale o pozorování."

„Pravda," souhlasil vlkodlak a následně, jako kdyby to dělal, každý den se pustil do sestavování knihovny.

„Jde o Amy, skoro nespí," rozpovídal se po nějaké době Petr. „V jednom kuse pláče," podíval se na něj vážně. „Došlo to už tak daleko, že jsme si venku rozdělaly stan, a jednotlivě nebo společně tam s Amy trávíme čas."

Projela jim lítost. Tohle si holčička nezasloužila. „Zkusil jsi sehnat někoho, aby ženinu magii odstranil?"

„Všechny co jsem pozval, neuspěli," natáhl se pro šroubovák.

„Koho jste pozvali?" podal mu ho.

Petr postupně vyjmenoval všechna jména.

„Tak to je divný," zamračil se. „Minimálně dva lidi z toho seznamu, pokud vím, by to měli v pohodě zvládnout. V tom bude asi ještě něco," promnul si zamyšleně čelo. Nevšimnul si, tak Petrova prohnaného výrazu.

„Mohl bych požít pár svých bylin a zkusit to oslabit," nabídnul, přestože věděl, že toho bude dřív nebo později litovat. Pomoc však malé Amy se zdála, důležitější, než nechuť k nevděčným vlkům.

„Myslíš, že to může fungovat?" Petr nyní věnoval mladíkovi veškerou pozornost.

„Za zkoušku nic nedáme," pokrčil rameny. „Ale!" zvedl varovně prst, „promluvíš si nejdřív s Alfou, nerad bych, aby mi rozpáral hrdlo sotva překročím práh."

Petrovy se na tváři objevil úsměv, který v sobě měl až příliš zubů. „Neboj, Stilesi, Derek ti hrdlo nevyrve," prohlásil s naprostou jistotou. „Má dost jiných chlupatých problémů."

Zabručel, poněvadž on si na rozdíl od Petra, tak jistýnebyl. Doufal, ale že jednoho nevrlého vlkodlaka by mohl ještě zvládnout. Nesmíse mu jenom plést do cesty a zbytečně žvatlat. Všechno potom budev pohodě, vždyť co se může stát?

Stiles ještě netuší, co se na něj valí :) 

Budu se na vás zase těšit v úterý a  doufám, se všem kapitola líbila. 

Mějte se krásně :)