Po událostech se Šišilíkama nastal vytoužený klid. Žádní vlkodlaci na něj nevrčeli, dokonce ho ani nepronásledovali na každém kroku. Sem tam ho sice některý z nich pozdravil, ale jinak to bylo přesně, tak jak ze začátku chtěl.

Nešlo si, však nevšimnou, že se s nimi v poslední době něco děje. Plahočily se po chodbách, jako mátohy a vypadali, že každým okamžikem usnou na místě.

Nejdřív si myslel, že se objevil další darebák ve městě a dělá potíže, ale nikdo z lidí či zvířat se nepohřešoval. To samozřejmě ještě nemuselo nic znamenat, ale jiné vysvětlení proto neměl, než že se vlci opět za něčím honí. Byl ale pevně rozhodnutý se do toho neplést, dokud se to vlkodlakům nevymkne z rukou.

Jak to tak bývá, přesně to, se následující den stalo.

Mířil si to právě na hodinu chemie, když všimnul uprostřed chodby skandujícího hloučku. Normálně by protočil oči a šel dál, ale když se přiblížil, všimnul si, nezaměnitelných blond vlasů.

„Uhněte," strkal do těl před sebou, „no tak!" cedil skrz zuby a cpal se za hlasitých nadávek dopředu, kde viděl bojující dvojici. Teda spíš Eriku, jak dává pěstí jednomu z těch, co si do něj a do ostatních samotářů sem tam bouchli. To ale nebylo, to, co ho naprosto odrovnalo. Boyd stál totiž na druhé straně hloučku a se založenýma rukama a divokým výrazem to celé pozoroval.

„Dělej něco!" křiknul na něj, zatímco kluk na podlaze měl pomalu, ale jistě obličej na kaši. K jeho naprosté nevíře, Boyd, jen pokrčil rameny a nechal Eriku dál řádit.

„Odtrhněte ji, vždyť ho zabije!" zařval někdo z davu.

„Fajn," zafuněl a shodil si ze zad batoh. „Tohle nebude hezký," hlesl a hodil batoh vlčici na záda. „Hej, už ho nech!"

Erika se vrčením, které rozhodně nebylo lidské, otočila a oči ji na vteřinu zlatě zazářily.

„Nech ho bejt, to stačí!"

Vlčice ho kupodivu poslechla a pomalu se zvedla a vydala se k němu. Dav okolo něj ustoupil. Napětí houstlo.

Koutkem oka viděl, jak se k nim Boyd snaží dostat, ale bylo jasné, že už to nestihne. Napjal se, připravený nehnout ráně, a neukázat tak slabost. Erika se s vrčením na něj vrhla a objala ho okolo pasu. „ Stilesi, já chci spát!" zakňourala obličejem zabořeným do jeho krku.

Zamrkal, jednou dvakrát, než mu postupně došlo, že má stále hlavu na krku a nikde z něj nesrší krev. Erika se k němu naopak tiskla, jako dítě, které potřebuje utěšit.

„Jo, dobře, poklepal ji jemně po ramenu a rozhlédl se kolem sebe. Kluk na zemi skučel a skoro až plakal. Dívka, která klečela vedle něj, se neustále hystericky dožadovala záchranky. Tak z tohohle bude pořádný tajfun.

***

Přál by si, aby alespoň jednou neměl pravdu. Kluka nakonec odvezla sanitka a všechny ostatní postupně nahnali před ředitelnou, kde čekali, až na ně přijde řada. Erika se po celou dobu držela po jeho boku a Boyd se ochomýtal okolo a na každého házel smrtící pohled, když se odvážil přiblížit.

Co ale opravdu nečekal, že se v jednu chvíli z jedné strany chodby přihrne smečka, zatímco z druhé strany se zpoza rohu vynoří šerif. Veškerý klid, který doposud cítil, se při pohledu na rozběsněného muže vytratil. Erika vedle něj se spěšně vyhoupla na nohy a vydala se k muži, současně se však otevřely dveře od ředitelny.

„Stiles Stilinski!" roznesl se chodbou hlas ředitele.

Se spocenýma rukama vstal a se srdcem až v krku si to zamířil dovnitř.

Erika se zatím snažila Šerifovi vysvětlit situaci, ale podle toho, jak ho táta vzal za paži, když se chystal překročit práh, se jí to příliš nepovedlo.

„Musíš dělat pořád problémy!" zacloumal jim a natlačil ho do místnosti.

Následného rozhovoru v ředitelně si moc nepamatoval. Jedině co měl živě v paměti, byly tátovi prsty, které se mu zarývaly silně do kůže, když jim ředitel převyprávěl překroucenou verzi příběhu, ze kterého vyšel jako padouch a jako trest dostal týdenní vyloučení.

Život nebyl fér.

***

Potom co si od muže vyslechl všechny možné přednášky, jaký je hrozný syn a že zraje jedině pro kriminál. Vyloučení se ukázalo, jako docela užitečné. Stihl si ten týden objednat bytelné knihovny, které zaručovaly, že budou plně funkční, i když je rozloží a na jiném místě zase složí. Plácl se sice pořádně přes kapsu, ale mohl si je jednou, až odsud odejde vzít sebou.

Trvalo dva dny, než dorazily. Byl z nich snad nadšenější, než z nějaké hry na playstationu a hned se pustil do jejich sestavování.

Nadával u toho jako špaček, ale do půl hodiny měl sestavenou první část. Spokojený sám se sebou se ji chystal postavit na místo, jenže ejhle. Skutečně musela být z kvalitního dřeva, poněvadž s ní ani nehnul. Jediné čeho dosáhnul, když zabral celým tělem, že se začala kácet a málem na něj spadla. Po tomhle debaklu si lámal hlavu, jak to udělat, aniž by žádal o pomoc tátu, který s ním od té doby, co mu dal přednášku o tom, jak je špatný a přenáší to na ostatní, nemluvil.

Jako vždy zkusil internet, ten ho nikdy nezklamal. Platilo to i teď právě uvažoval, jestli mají doma banány, když zaslechl klepání.

Povyskočil a vykuleně se podíval z okna, kde se na něj ze střechy šklebil Petr Hale.

„Nepotřebuješ pomoc?" ozval se tlumeně přes okno

„Ani ne, díky," odmítl a podíval se s bušícím srdcem na parapet, jestli je bariera s horského popela stále neporušená. Zaplať pánbůh, byla, takže se mohl vrátit k práci a vlka za oknem úplně ignorovat. Šerif ať si pak klidně sousedům vysvětlí, proč mu místní podivíni lezou po střechách.

Stejně mu to, ale nedalo a koutkem oka se po chvíli kouknul směrem k oknu. Zaskřípal hlasitě zuby, jakmile zpozoroval, že se vlk, uvelebil před oknem a upřeným pohledem ho sleduje. „Jdi pryč!" vykřiknul a gestem rukou ho odháněl, jako otravného škůdce.

„Ani mě nehne, pronesl klidně vlk, „Je tu nádherný klid."

„Pustím si muziku," vyhrkl a dupal k netebooku.

„Klidně, furt lepší, než řev." Petr byl zcela klidný, dokonce vypadal, že si to užívá.

Nasupeně vybral náhodný playlist a pustil ho, rozhodnutý si vlka dál nevšímat se pokusil znovu pohnout s nábytkem.

Po několika pokusech to znechuceně vzdal a otřel si zpocené čelo do kousku košile. K oknu se ani jednou nepodíval, přesto i přes hudbu slyšel, jak se mu muž směje.

„Občas musí být člověkem pořádná dřina," pronesl Petr, prstem přitom lehce klepal na okno, v rytmu hudby. „Pust mě dovnitř, Stilesi, a budeš mít knihovnu na místě natotata."

„Ani náhodou!" odfrkl si a vyběhl z pokoje.

V kuchyni popadl z mísy dva banány a cestou zpět si stačil jeden z nich oloupat a do poloviny sníst. Byl z něj doslova sysel, jakmile se vrátil do pokoje.

„Tohle začíná být vzrušující," zatleskal Petr nadšeně rukama, když viděl, jak mladík pokládá slupku od banánu pod nábytek.

„Jdi už, vlku!" posílal ho pryč a dal jí, tak jak to viděl, nedávno na internetu.

Muž, jako tvrdohlavé dítě zakroutil hlavou a nespouštěl z něj pohled, když loupal druhý banán a následně ho zhltnul na dvě kousnutí.

„Synovec se s tebou opravdu nudit nebude," ušklíbnul se chlípně Petr.

Nijak nereagoval na vlkovi blbé řeči a radši se soustředil, aby pod nožičku knihovny dal druhou slupku. „Tak teď ať se děje vůle boží," hlesl a utřel si upatlané ruce do kalhot.

„Od kdy jsi věřící?"

Protočil oči a zapřel se rukama do dřeva. Nábytek se o milimetr pohnul. Začínala v něm stoupat naděje, když zabral víc a ten kus těžkého dřeva se šoupal pomalu po podlaze. Neudržel se a zapumpoval pěstí do vzduchu. Tohle se mu vážně povedlo!

Potom už jenom stačilo došoupat budoucí knihovnu na místo.

Když všechno bylo podle jeho představ, neubránil se a otočil se k vlkovi za oknem.

„Nevěřil bych, že to vyjde," zvedl palce nahoru a zašklebil se u toho jako šílenec.

Jeho výraz musel v té chvíli dost podobný, poněvadž jasně cítil, jak se mu tvář napíná. Vůbec to, ale neřešil, protože po dlouhé době se mu zase něco povedlo.

Plný euforie vytáhl zpod nábytku první slupkus úmyslem ji ještě použít na druhu část knihovny, si, ji položil stranou.Druhá slupka se však ukázala, jako problém. Nešla vytáhnout, i když trochu víczatáhnul. „No tak," zabručel, „za co tam držíš!" zatáhnul víc a v tenmoment zaslechl z venku křik. Pomalu si ani nestačil uvědomit, co se děje,když byl něčím těžkým přitlačen k zemi. Vyjeknul, jakmile mu došlo, že sena něj svalila knihovna. Místo toho, aby cítil strach, měl sám na sebe vztek,jelikož tohle se vážně může stát jenom jemu.

Předem upozorňuju, že netuším jestli trik funguje :D Viděla jsem to ale na internetu kdysi dávno. 

Všem moc děkuju za podporu a budu se těšit zase v úterý.