„Ty jsi byl dřív hodně oklopený dětmi," pronesla Lydie prostý fakt, který se do něj zabořil jako ostrý nůž.

„Ptát se co se s nimi stalo je asi hloupost?"

„Jsou mrtví," odpověděl chladně, ale to jak si u toho promnul hruď, dalo jasný důkaz, že bolest přetrvává a nikdy nezmizí.

„Omluvám se," hlesla tiše a dál se nevyptávala.

Ticho se pro něj najednou stalo nesnesitelné. „Docela se divým, že jsi sem přišla, a ptáš se na moji rodinu. Většina lidí by nepřekročila práh domu."

„Nejsi vrah."

Jistota v jejím hlase ho donutila přestat krájet zeleninu a otočit se. „Jsi si tím nějak jistá."

„Jsem," odložila mističku a utřela bryndáčkem holčičce pusu.

Zachechtal se. „To by mě celkem zajímalo, co tě k tomu vede," založil si paže na hrudi a zíral.

„Moje Banshee schopnosti," otočila si Amy k sobě a přitiskla si na hruď.

Zůstal paf „Ty jsi Banshee?"

„Osobně," přikývla, „takže přede mnou si nemusíš nic hrát, já ti na to neskočím," vstala.

Emoční vlna, která do něj narazila, ho zastihla nepřipraveného. Otočil se k Lydii zády. Potřeboval se sebrat z toho, že ho konečně někdo vidí, jako nevinného. „Zůstaneš na oběd?" zeptal se, zatímco si utíral vlhké oči. Netušil proč ji pozval, ale v tu chvíli to bylo jedno.

„Jestli bude s polovičky tak dobrý, jako Amy příkrm, tak s radostí. „Kam jí můžu uložit?"

Ohlédl se za sebe a viděl, jak holčička spokojeně podřimuje na dívčině rameni. „Klidně na gauč," kývnul k obýváku a vrátil se k vaření a začal pekáč plnit zeleninou.

„Jak to jde se Šišilíkama?" vyptával se, šeptem, když se Lydie vrátila.

Hlasitě si odfrkla. „Šlo by to, kdyby někdo z nás uměl uvařit chlupaté knedlíky."

Překvapeně upustil kuře, které s hlasitým mlasknutím spadlo do pekáče, a obrátil se. „Chlupaté knedlíky?" ušklíbnul se, „Tomu říkám výzva, hodně štěstí!" strčil pekáč s kuřetem do trouby.

„Bojíme se hlavně o Amy," prozradila, „Co když jí něco udělají?" podívala se na něj žádající pravdivou odpověď.

„Myslím, že není třeba se bát," odpověděl upřímně. „Dětem oni většinou neubližují," nastavil teplotu trouby.

„Co tím myslíš většinou?"

„Záleží, co jste jim provedli: Jestli jste pošlapali jejich vesnici, nebo je urazili," vyjmenoval postupně možné prohřešky a natáhl se po skleničce. „Vodu?"

„Ano, prosím," zatahala se za vlasy. „A co když jsme jednoho omylem zašlápli?"

Sklo se dopadlo s řinkotem do dřezu a sklenička se roztříštila.

„Jsi v pořádku?" objevila se znenadání vedle něj.

„Jo, potvrdil a sehnul se do skříňky pro gumové rukavice. „Podáš mi koš?"

Nakrčila nos, ale přikývla. „Podle tvojí reakce hádám, že na tom nejsme právě nejlíp," vrátila se a položila koš vedle jeho nohy.

Dobrá dedukce, Sherlocku," sebral opatrně největší kusy skla a vyhodil je. „Popravdě je to nejhorší co jste jim mohli udělat. Šišilíci jsou v zásadě mírumilovní tvorové, dokud se nesáhne na jednoho z nich, potom tomu dotyčnýmu pomáhej pánbůh."

„Co musíme udělat, abychom si je usmířili?"

Vyhodil další střepy a podíval se do jejich vyděšených očí. „Přijmout jejich podmínky, omluvit se, a doufat, že vám odpustí."

Zavřela s povzdechem oči, ramena jí viditelně poklesla. „Tak to jsme v háji."

Nechal do koše dopadnout poslední kousky. „Jaké jsou podmínky?"

Udělat pokrm. Konkrétně ty chlupaté knedlíky a odnést je k nim jako kompletní smečka. Potom uzdravit toho zašlápnutého."

Přikývl. „To nejsou zas tak špatné podmínky," zvedl koš a odnesl ho zpět na místo.

„Že nejsou?!" vykřikla, „Stilesi, děláš si srandu!" udeřila do linky, „my nejsme pomalu schopni uvařit ani to zpropadené jídlo a všechny Deatonovi pokusy uzdravit toho zašlápnutého Šišilíka zatím zdárně selhaly!"

Vrátil se ke dřezu a natočil další skleničku, kterou ji bez pardonu podal. „Kopni to tam, a uklidni se."

Šlehla po něm pohledem, ale neprotestovala.

„Pomůžu vám, jestli s tím Alfa bude souhlasit."

Ve tváři se jí objevila naděje.

„Nedělám to, ale kvůli vlkům, ale pro Amy, protože jestli jste ublížili Šišilíkovi, může stát úplně cokoliv."

„Rozumím," zašeptala.

„Takže počkej na mě zítra po škole, a pokud nikdo nebude proti, doprovodíš mě k vašemu smečkovému domu."

Dobře, děkuju, Stilesi za všechno."

Na poděkování bylo ještě brzo, pokazit se totiž mohlo úplně všechno.         

Děkuju všem za podporu a uvidíme se příští úterý :)