❝POHLEDEM POZORNĚ KMITALI OD JEDNOHO DOMU K DRUHÉMU, ABY ZJISTILI, KTERÝ Z NICH SI SMRTIJEDI VYBRALI.❞

Temnou uličkou se rozlehlo hlasité prásknutí, jež se odráželo od stěn. Černá kočka, která tlapou lovila v otevřené popelnici, hlasitě zamňoukala a s prskáním se utíkala skrýt do kouta. V tmavém stínu zářily její slídivé oči a propalovaly muže nespokojeným pohledem.

„Čiči," lákal ji Ron s úšklebkem a Blaise nad ním protočil oči. V kapse svého dlouhého černého kabátu pevně svíral hůlku. Mimoděk si vzpomněl na Hermionu a na to, jak vždycky se smíchem říkala, že právě v takovémhle kabátu s vysokým límcem vypadá skoro jako Sherlock Holmes.

„Pochopím, kdyby ta kočka byla ženská, ale takhle," pokroutil hlavou Zabini a sebejistým krokem vyšel z potemnělé uličky, po jejíchž zdech se plížily jejich stíny. Ron ho okamžitě následoval. Oba dva se snažili působit nenuceně. Pohledem pozorně kmitali od jednoho domu k druhému, aby zjistili, který z nich si Smrtijedi vybrali.

„Na malý šílený okamžik mě napadlo, že bych mohl domů přinést kočku. Ale Panju by ji tahal za ocas, takže by to asi nedopadlo příliš dobře," objasnil mu Ron a pak Blaise zadržel zdvihnutím ruky. „Tamhle. Podívej."

„To bude ono," přikývl si pro sebe muž s tmavou pletí a vytáhl hůlku, aby kolem domu zakouzlil ochranou bariéru. Mudlové nic neuvidí, ani neuslyší, a Smrtijedi jim díky protipřemisťovacímu kouzlu nikam nezmizí. Měli je v hrsti. „Pošli Harrymu Patrona. Bude to chtít ještě alespoň jeden tým a také někoho na vymazání paměti. Jediné vysvětlení, proč tu mudlové zvědavě nečmuchají, je to, že viděli, co Smrtijedi dokážou, a teď se vůbec bojí vylézt."

„A dobře dělají," zabručel Ron, když se s hůlkami napřaženými vydali směrem k domu, jenž měl dveře vylomené z pantů a okenice byly dokořán. „Zachránili si život."

„Doufejme. Tamhleti dva možná takové štěstí neměli," ukázal Blaise na dva strážníky, kteří nehybně leželi na cestě k domku. Teď ale neměli čas zjišťovat, zda jsou naživu. Museli chytit Smrtijedy a zabránit jim v mučení dalších mudlů.

Ron se nadechoval, že něco řekne, ale náhle k nim dolehl hlasitý křik protkaný čirou bolestí. V Blaisovi by se v ten okamžik krve nedořezali. Ucítil, jak mu tuhne celé tělo, skoro jako by jej někdo měnil v kámen. Ten výkřik ho zcela ochromil. Byl jasný a vysoký a on byl přesvědčený, že patří nějaké dívce. Rozeběhl se k domu a Ron ho následoval.

Už na prahu je do nosu udeřil kovový pach krve. Vzduch byl plný magie a strachu a Blaise jedním pohledem zhodnotil celou situaci; Smrtijedi stáli zády k nim, smáli se a byli tak přesvědčení o své síle, že je vůbec nenapadlo, že by se tu mohli zjevit bystrozorové. Mezi smíchem k Blaisovi doléhaly hlasité vzlyky a on už neváhal ani vteřinu.

„Expelliarmus!" vykřikl okamžitě a do rukou mu vletěly dvě hůlky. Smrtijedi se zarazili, přestali se smát a otočili se. „Zdravíčko, pánové. Měli jste chuť vydat se za zábavou? Někdo by vám asi měl objasnit, jak taková zábava vypadá."

„Zabini," prskl ten vyšší a statnější ze Smrtijedů. Měl holou lebku a přes oko se mu táhl dlouhý šrám.

„A Weasley," zavrčel ten druhý, mírně podsaditý a s popálenou tváří. Chvíli se čtveřice přeměřovala pohledem a ticho protínal jen dívčí pláč. Blaise doufal, že Harry už vyslal posily. Chtěl tu mít jistotu.

Pak se Smrtijedi znovu rozchechtali a ten druhý věnoval bystrozorům bezzubý úsměv. „Pitomci!"

„Tak jo, není proč otálet," zamumlal Ron a oba dva Smrtijedy spoutal. Ale pak Blaise ucítil, jak jej kdosi udeřil do zátylku. Před očima se mu na okamžik zatmělo, hlava se mu zatočila a on padl na kolena. Ron se mu vrhl na pomoc, ale někdo jej chytil pod krkem a on mocně zalapal po dechu.

„Ale, ale. Potter nechává pozdravovat?" zašeptal zrzkovi do ucha chraplavým hlasem Smrtijed, se kterým nepočítali. Ron se v jeho pevném sevření zmítal a ve tváři začínal rudnout. „Tak na co čekáte?" zahřímal. „Vezměte si ty hůlky a padejte odsud, idioti!"

Smrtijedi jej poslechli, ale Blaise zareagoval rychleji. Popadl hůlky a rychle je odhodil ven. Stihl to jen tak tak, protože podsaditější Smrtijed se na něj vrhl a začal se s ním prát jako obyčejný mudla. Vtom však k Ronově úlevě Blaise podkopl nohy tomu muži, který zrzka držel, a ten s hlasitým kašláním lapal po dechu.

„Rone!" zasípal Blaise, zatímco mu nepřítel tlačil na průdušnici a cosi na něj řval. Ron popadl hůlku, jednoho Smrtijeda omráčil, ale pak měl co dělat, aby se vyhýbal smrtícím kletbám. Muž, co byl nucen jej pustit, se z nečekaného překvapení zřejmě rychle vzpamatoval a teď po sobě oba metali jedno kouzlo za druhým. Blaise a Smrtijed se odkulili stranou a bystrozor marně hmatal po své hůlce, kterou neměl v dosahu. „Uteč!" zakřičel Blaise chraplavě na ochromenou vzlykající holčičku, jež si k hrudi tiskla zraněnou ruku. Neměla sílu se zvednout a vytřeštěnýma očima hleděla na scénu před sebou.

„Uvidíme, kdo se bude smát naposled," zasyčel Smrtijed a popadl Blaise pod krkem. Ten se jej ze sebe snažil shodit, ale muž měl obrovskou sílu, byl těžký a Zabini už byl docela oslabený. Jenže v ten okamžik dovnitř naštěstí vběhli další dva bystrozoři a muže omráčili. Ronovi se povedlo vyhnout se kletbě, jež rozbila zrcadlo za ním, a pak šikovným pohybem spoutal onoho Smrtijeda, jenž klesl na kolena. Bystrozorové přiskočili k němu a jeden mu vyrval hůlku z ruky.

„Právě včas," vydechl Blaise, zvedal se na nohy a mnul si krk. Byl si jistý, že mu tam za chvíli vyskáčou pěkné modřiny. „Tak se pojďme podívat, koho to tu máme."

„Tohle je Traversův příbuzný," řekl Ron a odhrnul si zrzavé vlasy z čela, ukazuje na muže, jehož omráčili jako prvního. Blaise kývl.

„A tohle bude Turner," ozval se bystrozor a kývl směrem ke Smrtijedovi, který škrtil Blaise.

„A tohle..." protáhl Blaise a došel ke spoutanému muži, jenž měl svěšenou hlavu. Jakmile ale uslyšel kroky, zeširoka se usmál a zvedl k němu pohled. Na tváři se mu zformoval úšklebek a Blaise ztuhl.

„No jestlipak to není Blaise Zabini," protáhl úlisným hlasem a Blaise cítil srdce až v krku. Ve spáncích mu zběsile tepalo a měl pocit, že omdlí. „Chyběl jsem ti, ty parchante?"