❞HERMIONA SE CÍTILA TAK VOLNĚ A NESPOUTANĚ A THEODOROVI ZBĚSILE BUŠILO SRDCE.❞

„Jak jsem měl vědět, že tam budou mít zavřeno? Musím uznat, že tohle se prostě nepovedlo," smál se hlasitě Theo, když se s rychlým nákupem vláčeli k Hermioně do bytu. Dnes měli na programu společnou, dlouho plánovanou večeři. Theodore slíbil, že ji vezme do své oblíbené restaurace, kde výborně vaří, ale jakmile tam došli, zjistili, že restaurace má zavřeno. Místo toho, aby si šli sednout do jiné, se rozhodli, že si něco dobrého uvaří sami a alespoň se u toho pobaví.

„Jistěže to není tvoje chyba. Majitel té restaurace ti měl poslat dopis, abys byl obeznámen s tím, že na tři dny nečekaně zavírají. Taková nehoráznost! Být tebou, tak si jdu normálně někam stěžovat, Theo," uchechtla se Hermiona a vytáhla z kabelky klíče, aby mohla odemknout. Nica na dnešní večer hlídala Padma a Hermiona si byla jistá, že je její syn nadšený z toho, že může spoustu času zase strávit se svým nejlepším kamarádem Panjuem.

Theo se rukou ležérně zapřel o dveře a s něžným úsměvem shlédl na Hermionu. „Víš, že jsi skvělá?"

„Vím. A budeš mě mít ještě radši, protože mám velkou zásobu tvých milovaných gramofonových desek," prozradila mu Hermiona. Theodorovi zasvítily oči nadšením, ale než se stihl vyjádřit, jeho společnice otevřela dveře a on málem přepadl dovnitř. Vyvolalo to v nich další vlnu smíchu.

Skopli ze sebe boty a došli do kuchyně, kde začali vyndavat nákup. Theo rovnou odzátkoval lahev červeného vína a Hermiona ze skříňky vyndala dvě skleničky.

„Tak na tu dnešní italskou večeři," prohlásil slavnostně Nott, když si přiťukli.

„Ať se nám povede," přikývla brunetka a poté se oba dva napili.

„Ještě štěstí, že špagety vařit umím. Máš ráda italskou kuchyni?" vyptával se jí a pomáhal jí vyndavat nakoupené jídlo, které poté uklízela do lednice.

„Ano, je má nejoblíbenější. A co tvoje?" zeptala se a odhrnula si z čela pramen vlasů, jenž se jí uvolnil z drdolu. Theo se usmál a chvíli si dal s odpovědí načas, protože si Hermionu pozorně prohlížel. Dnes jí to moc slušelo. Tedy, on si vždycky uvědomoval, že je krásná, ale dnes ji viděl jinak než v obyčejném oblečení nebo v citronově zeleném plášti. Měla na sobě přiléhavé černé šaty, které úzce obepínaly její postavu a zvýrazňovaly její křivky. Byly na ramínka a dlouhé nad kolena, takže ho přímo vybízely, aby svou pozornost věnoval i jejím štíhlým nohám.

„Já mám asi nejraději tu naši," odpověděl a neochotně od ní odtrhl pohled, aby nezjistila, že ji zvědavě okukuje. Aby řeč nestála, dolil jim druhou skleničku a nevinně se zeptal: „Kde máš ty desky? Rád bych si nějakou poslechl."

Hermiona se zasmála a začala krájet rajčata. „Mělo mě napadnout, že tě nejvíc bude zajímat právě tohle. Kdybych nevěděla, že nevíš o tom, že i já mám gramofonové desky, myslela bych si, že jsi to zavření restaurace snad zařídil ty sám, aby ses mohl vecpat ke mně do bytu a všechny si poslechnout," dobírala si ho. „Jdi těmihle dveřmi, do obýváku. A tam něco určitě najdeš."

Samozřejmě, že našel. Za pár chvil už k Hermioně dolehly první slova známé melodie od Franka Sinatry. Perfektní výběr. Musela se pousmát, Theodora už měla přečteného. Věděla, že on jeho hudbu zbožňuje, a ona na tom byla podobně. Když se vrátil do kuchyně s šibalským úsměvem na tváři, začala se obávat, co si na ni zase vymyslel.

„Hermiono Grangerová, zatančíš si se mnou?" zeptal se jí s koutky rtů od ucha k uchu, došel k ní a natáhl k ní ruku. Brunetka ho chvilku pozorovala, ale pak se musela usmát také. Otřela si ruce do utěrky a rozešla se vstříc Theovi, který si ji přitáhl k sobě do objetí. Propletl si s ní prsty jedné ruky a zvedl ji, druhou rukou ji chytil kolem pasu a ona mu tu svou položila na rameno. Vpíjel se jí do očí a ani jeden od toho druhého nemohl odtrhnout zrak.

„Takže... jak ses dostal k Franku Sinatrovi?" zeptala se ho po chvíli, aby prolomila to ticho, byť nebylo nepříjemné. Pohupovali se do rytmu hudby a Theo neslyšně pohyboval rty, jak zpíval slova spolu s ním.

„Asi se ti to bude zdát neuvěřitelné, ale má ryze čistokrevná matka ho zbožňovala, takže to mám nejspíš po ní. A vůbec se jí nedivím, protože jeho nejde nemilovat. Oženil bych se s ním, kdyby to šlo," odpověděl jí naprosto vážně Theodore, ale i tak oba vyprskli smíchy. „To víš, kouzelníci hudbu příliš nedělají, a to je podle mě děsná škoda. A i ti nejčistokrevnější hlupáci k životu hudbu potřebují. Nezbývá jim nic jiného, než se uchýlit právě k mudlovským interpretům, ale myslím, že se mezi nimi dá najít spousta klenotů. A tohle je prostě nádhera." Hermiona s ním musela souhlasit.

Ten večer byl nádherný. Minuty utíkaly až příliš rychle, brzy měli víno vypité, gramofon přehrával již druhou desku a Hermiona s Theem v pauzách mezi tančením zpívali, povídali si anebo jedli to, co jim zrovna přišlo pod ruku. Italská večeře byla zapomenuta, ale ani jeden z nich překvapivě neměl hlad. Theo Hermioně řekl, že jí zazpívá operní skladbu v italštině, aby ji to nemrzelo, a Hermiona se po jeho vystoupení smála ještě hodně dlouho.

„Neber si to špatně, máš opravdu krásný hlas, ale slyšet tě zpívat operu, Theo..." utírala si slzy od smíchu. S Theem jí bylo příjemně, bavila se a skoro pořád se smála. Bylo jí horko a vypité skleničky alkoholu už dávno přestala počítat.

„Jsem zkrátka všeobecně nadaný," usmál se skromně Theo a pak zbystřil, když začala hrát pomalejší písnička. Položil Hermioně ruce na boky a přitáhl si ji k sobě. „Ploužák. Takovou tradici nemůžeme vynechat."

Hermiona se usmála a objala ho kolem krku. Zaposlouchali se do zvuku hudby. A vpíjeli se jeden druhému do očí. Minula další skladba. A další. Nemohli od sebe odtrhnout pohled. Hermiona se cítila tak volně a nespoutaně a Theodorovi zběsile bušilo srdce. Když se k němu přitiskla a položila si hlavu na jeho hruď, zavřel oči.

Some day, when I'm awfully low,
when the world is cold...

„Děkuju ti za tenhle večer, Theo," zašeptala mu. „Byl jeden z nejkrásnějších, co jsem kdy zažila."

I will feel a glow just thinking of you...

„I já jsem si ho moc užil," řekl jí také šeptem a políbil ji do vlasů. „Ale noc je ještě mladá."

And the way you look tonight.

„Ještě se ti nechce odejít?" poškádlila ho a zvedla hlavu. Setkali se pohledem. Theo zvážněl, polkl a něžně jí zastrčil pramen vlasů za ucho.

„Ještě se mi nechce odejít," potvrdil šeptem. Hermioně v očích tančil oheň. Tváře měla červené a její plné rty přímo vybízely k tomu, aby je políbil.

A tak to udělal.

Přitiskl své rty na ty její, něžně a vášnivě, a vzal ji za tváře. Zaznamenal, jak jejím tělem projelo překvapení, ale v další vteřině si ho i ona přitáhla k sobě blíž a oplácela mu polibky tak dlouze a hluboce, jako kdyby na tom měl záviset jejich život. Theodorovi se točila hlava. V hrudi mu explodoval vulkán emocí a mozek mu vypověděl službu. Ucítil, jak mu Hermiona vjela rukama pod košili a neubránil se tichému zasténání.

„Hermiono," vydechl jí do rtů a ona ho jemně kousla.

„Psst," zamumlala a dál ho líbala, jako kdyby jej snad nikdy neměla mít dost. Poslepu ho vedla do ložnice. Ani tehdy se neubránili smíchu, když cestou vráželi prakticky do všeho, kolem čeho prošli.

Hermiona Thea povalila na postel a obkročmo si sedla na jeho klín. Soustředěně mu začala rozepínat košili, a když se posadil, vysvlékla mu ji. „Jsi nádherná, víš to?" zašeptal jí Theo láskyplně a pohladil ji po tvářích, než ji znovu políbil. Hermiona se do polibku usmála a prsty mapovala jeho holou pokožku. On zatím v dlaních pevně sevřel lem jejích šatů a na chvíli se od sebe odtáhli, aby jí je mohl přetáhnout přes hlavu. Odhodil je kamsi na zem.

„Ty divochu," uculila se a bříšky prstů doputovala těsně k jeho kalhotám. Zachvěl se, přetočil ji na záda a sklonil se nad ní. Zavřela oči a rukama mu vjela do vlasů, když jí začal polibky posévat krk a hrudník. Posouval se rty stále níž a níž a Hermiona na sobě cítila jeho váhu. Napjala se a celá ztuhla. Připadala si jako přišpendlená k matraci, bezmocná... a vyděšená. Před očima se jí najednou začaly jako film odvíjet útržky vzpomínek. Ne. Ne jeho ruce. Už ne. Zavzlykala a Theodora od sebe odstrčila.

Byl tady. Sledoval ji. Dravým pohledem hodnotil její tělo. Byla jako kus masa. Hračka. Pobavení. Nikdy nebude volná. Nikdy ji nenechá být. Nikdy nezapomene. Vždycky se vrátí a bude jí to připomínat. Vždycky se za ní bude plížit jako stín.

„Herm? Co se děje? Udělal jsem něco špatně?" začal se hned vyptávat Theodore a posadil se. Hermiona seděla na kraji postele a kolena si přitáhla k hrudi. Rozplakala se.

„Promiň. Já - já nemůžu," dostala ze sebe těžce přes stažené hrdlo a vložila si tvář do dlaní. Trhla sebou, když ucítila Theovu ruku na svém rameni. Všechno bylo příliš živé. Děsilo ji to. Sžíralo ji to. Zabíjelo ji to. Ať je to pryč, ať už to zmizí.

Prosím. Nech mě být...

„To je v pořádku. No tak, nic se neděje. Je to dobré, jsem tady s tebou. Herm..." vydechl Theo a opatrně ji objal, jako kdyby byla křehká a bezbranná jako porcelánová panenka. Schoulila se mu do náruče; bral to jako dobré znamení. „Promiň, je to moje chyba. Šel jsem na to moc rychle. Já jen - myslel jsem -"

„Za to můžu já. Já prostě - nemůžu. Vidím ho. Cítím ho. Jeho ruce. Nedokážu se toho zbavit," vzlykla. Theodore se na chvíli zarazil. Co že to právě řekla? Slyšel dobře? Kousek se od Hermiony odtáhl a vážně se na ni zadíval.

„Cože? O čem to mluvíš, Hermiono?" dožadoval se odpovědi, které se začínal docela bát. Upřela na něj své zarudlé oči. Sbírala odvahu. Srdce jí bušilo. Cítila, jak jí svou silnou dlaní drtí hrdlo. Dusila se. Polkla. Zavřela oči.

No tak. No tak.

„Znásilnil mě," zašeptala sotva slyšitelně a sklopila hlavu.

„Kdo?" chtěl vědět, naprosto vyděšený.

Vydechla, zraněná, bezmocná a smířená. „Lucius Malfoy."

•••

Tak jak se vám líbí Theomione? A co říkáte na odhalení Nicova otce? Konečně😂