Otevřel jsem oči a překvapila mě tma, která už se bytu zmocňovala. Nábytek překryla tmavě modrou, knihy vzadu na policích už jsem neviděl vůbec. Ostré oranžové světlo pouliční lampy za oknem ozařovalo obdélník na zdi. Vážně jsem prospal celý den? No co, stejně jsem to potřeboval. Poslední dobou jsem několik nocí skoro probděl. Nejspíš můžu být rád, že jsem se vůbec probudil živý.
Králičice přecházela po bytu, zaslechl jsem ji s něčím šustit a cinkat. Asi si nevšimla, že jsem se vzbudil, v klidu jsem zavřel oči znovu. Budu ještě odpočívat, dokud můžu. Možná nebude vadit, když se dnes v noci v podniku neukážu. Měl bych teď rozdýchat všechno, co se stalo, jinak mě to složí.
Pak jsem sebou ovšem trhl. Došlo mi, že to, co jsem právě slyšel, bylo zapínání kabátu a zachrastění klíčů. Vystřelil jsem do sedu, ale to už se v předsíni zabouchly vchodové dveře.
,,Susan!" zakřičel jsem. Odpovědi už se mi nedostalo. Byla pryč.
No výborně. Susan opustila dům, asi na misi. A já zůstal sám v jejím bytě. Neříkala náhodou, že pro mě najdou bezpečnější místo? To se mnou ani nemínila mluvit, ani se rozloučit, než odešla? Uvidím ji vůbec ještě?
Únava mě donutila uložit se zpátky na pohovku, ale zůstal jsem jen s vytřešťenýma očima ležet. Co já tu mám dělat? Z pohledu na okno mě mrazilo, to ta věc nemá ani závěsy? Vidím přímo na osvětlený chodník. Kdyby tam teď někdo prošel, dost možná by viděl mě. Doma jsem měl sice taky chodník pod oknem, ale aspoň o tak patnáct metrů níž.
Před očima se mi mihla nepříjemná myšlenka na rozstřílený obličej s prázdným pohledem a vyšitým úsměvem, který by mě odtud taky mohl pozorovat. Zvedl jsem se, bylo mi jasné, že už se mi tu v klidu usnout nepodaří. V tu chvíli jsem pohledem zavadil o papír na stolku s televizí. No jistě.

Ahoj Riko,
musím na stanici o něco dříve, než jsem předpokládala. Nechtěla jsem tě budit. Zasloužíš si odpočívat. Rozhodli jsme se, že nejlepší bude nechat tě tady, z několika důvodů. Prosím nedělej hluk, kdyby něco, schovej se v mojí pracovně a hlavně nikam nechoď. V kuchyni jsem ti připravila večeři.
Susan

Nenapadá mě jediný důvod, proč by mě tu nechávala. Možná by WWWW nenapadlo, že se budu schovávat zrovna tady, v náhodném bytě. Na druhou stranu by si mohla najít informace na Susan a má mě hned. Zdá se mi, že jsem tu hrozně na ráně.
Kašlu na to, do podniku se vydám. Už jen proto, že mám strach, co by mi udělali, kdybych nešel.
Zamířil jsem ke dveřím. Ještě že jsem si ze včerejší noci nechal v kapse respirátor, domů se teď jen tak nedostanu. Co když už vůbec nikdy?
Zákaz vstupu, místo činu...
Jak jsem ale zjistil, když jsem vzal za kliku, Susan mě tu zamkla. O jiných klíčích nevím a pochybuju, že by mi nějaké nechala, když nesmím ven. Co teď budu dělat? Tady bych se nejspíš jen opakovaně mlátil hlavou do zdi, mám důležitější věci na práci. Pomůžu porazit vraha, podniku i tátovi se Susan.
Povzdechl jsem si a přešel jsem do kuchyně. Rozsvítil jsem si, ale mé oči teď na světlo nebyly zvyklé, tak jsem radši opět zhasnul. Navíc na sebe budu poutat méně pozornosti, když tu nechám tmu. Podařilo se mi zaostřit zrak na bramborovou kaši s karbanátkem na lince, tak jsem se do jídla pustil. Už to bylo studené, to jsem teď nevnímal. Hlavně když do sebe něco dostanu. V hlavě mi ležel divný pocit, že jím možná naposledy. Domov už neuvidím a ani sem k Susan už se nikdy nevrátím. Jako bych se připravoval na apokalypsu. Všechno se mění a teď už je jedno, jak moc. Nedokázal jsem určit, jestli se venku děje nějaký chaos s přízraky, neměl jsem ten pocit. Jako kdyby bylo ticho. Ticho před bouří. Nebo po bouři? Když už všechny srážky i blesky spadly a nejhorší se stalo?
Talíř jsem umístil do dřezu s tím, že už se jím nijak nebudu zabývat. Teď musím pryč. Prohlédl jsem okna, otevřít se nedalo žádné. Rámy byly vpodstatě zabudované do zdí. Chtěl jsem si znovu poraženě lehnout s tím, že se odtud nejspíš nedostanu, ale pak mě něco napadlo. Přešel jsem zpátky ke knihovnám v obýváku.
Ne! To je debilní nápad Riko, nedělej to! Susan tě zabije!
Popadl jsem tlustou knihu z police a mrštil ji vzduchem. Ostrá rána se mi zaryla do uší. Sakra! Neměl jsem dělat hluk, někdo to určitě slyšel! Někdo nebo něco...
Pohlédl jsem na vysklené okno, z ulice sem táhl studený vítr. Přitiskl jsem si respirátor k obličeji, vydrápal jsem se do rámu. Teď už není cesty zpět.
Promiň Susan....

♥️

,,Tohle už je fakt divný." změřil si Dexter podezíravě obrazovku pohledem. Bylo mi to jasné už od setmění, něco je tu jinak.
Krom umělého světla monitorů jsme tu seděli v úplné tmě. Co chvíli nás přišel omrknout Sandy.
Tak mě napadá, kde je vůbec Shen? Od té párty jsem o něm ani neslyšel.
Pozoroval jsem čtyři záznamy. Někdo se tam s baterkou motal temnými postranními uličkami, ostatní se nacházeli na silnicích, jeden nejspíš u náměstí. Idioti od policie tam to WWWW předtím zakryli plachtou, aby to na dlažbě veřejnost neviděla. Páska se táhla kolem celé oblasti.
,,Někde něco?" ozval se opět příchozí Sandy za našimi zády.
,,Právě že ne." zachrastila jedna z vysílaček. ,,A je to docela sus, nelíbí se mi to. Včera touhle dobou už se tu objevovalo přízraků několik."
,,Asi jsme jednoho viděli." připomněl jsem moment, kdy se na jednom ze záznamů mihla nezřetelná černá silueta. ,,A od té doby nic."
,,Už by se měla objevit i ta vlčice, ani stopy tu po ní nevidím."
,,Hele, to jsou zas oni!" smál se mechanický hlas z přístroje. ,,Hlavně že idioti od policie už zabrali oblast."
,,Padej, Hlavně ať si tě nevšimnou."
Nenápadně jsem od fialovo šedé králičice na záznamu odvrátil pohled. Bylo zvláštní ji takhle vidět, když o mně ani netušila. A když jsem jí rozbil okno. Fakt promiň Susan. Jak to vůbec vysvětlím?
Proč jsem sem nevzal něco z její pracovny? Mohlo by to pomoct...
Nesmím prozradit své kontakty s policií. Takže možná dobře.
,,Další!" upozornil jsem je a ukázal na obrazovku. Tmavá rozmazaná postava v záběru uháněla po asfaltu, místo kroků byly slyšet jen divné ozvěny.
,,Nevypadají, že by chtěli útočit." zamyslel se Sandy.
,,No právě."

Děkuju CookieShadowDemon_CZ za fanart Grey a Wolfy 😁

Pokud jsem tu někdy zapomněla publikovat něčí fanart a máte zájem, omlouvám se, myslím na to 😅