,,Stejně už nemůžeš jít zpátky. Když už jsem tě sem přitáhl-"
,,Jdu do toho." zdůraznil jsem.
Shen se na chvilku zarazil a já se pousmál.
,,To je dobře." vypadlo z něj, když se otáčel a začal hrabat v polici.
Jsou to agenti, kteří chytají vrahy a další takové. Sice ilegálně, to si budu muset dát pozor na tátu, ale jinak je to skvělé. Můžu se vyznamenat! Chytím toho vraha. A ještě získám peníze na svůj projekt.
Vyskočil jsem na nohy a narovnal se, aby bylo jasné, že jsem připraven jít do akce.
,,Tak co? Půjdeme na průzkumnou misi nebo něco?" vyhrkl jsem nadšeně. Nemohl jsem se nějaké takové mise dočkat.
,,Mise se spíš konají až v noci." zamumlal a já sebou trhl. Máma by určitě nebyla ráda, kdybych se po nocích toulal po městě. Natož s neznámými lidmi a klidně s vrahem v patách.
,,Aha." hlesl jsem. ,,A co teď? Můžu snad jít domů?"
,,Ne."
Zachvátil mě strach. Jak dlouho tu budu muset být? Začalo mi docházet, že jsem sem možná vůbec neměl lézt. Kdo ví, kdy mě pustí, to už mi pak máma vynadá tak jako tak. Otřásl jsem se, když jsem si něco uvědomil.
Pustí mě vůbec?
Shen se ušklíbl, když spatřil můj výraz.
,,Neboj prosimtě. Jenom odmakáš práci a půjdeš domů."
,,Fajn." utrousil jsem. ,,Jen bych rád, abych se dostal domů do setmění."
,,Máš snad strach z toho vraha?"
,,Ne, to nemam. Ale máma by nebyla ráda."
,,Kolik ti je, že musíš poslouchat maminku?" uchechtl se a už snad konečně našel něco v polici.
,,Dvanáct."

♥️

,,To si děláš srandu!" vyletělo ze mě při pohledu na hromadu harampádí.
Když říkal práci, myslel jsem, že to bude něco aspoň trochu agentského. Když už ne průzkumná mise, tak snad nějaké zajímavé dokumenty, ne takovéhle skladní práce.
,,Oblečení a hadry do regálu vpravo, tyhle plastový bedýnky támhle dozadu na hromadu. Kdybys narazil na nějaký drogy, což doufám poznáš, hlavně je nejez a pokud možno šahej na ně co nejmíň. Zbraně by měly být zajištěné, ale taky radši nic nezkoušej. Cokoliv jiného nahlaš, ale nic by tam asi už být nemělo."
,,Nebudu doufam dělat pořád tohle." ucedil jsem skrz zuby při pohledu na ten bordel.
,,Ne, jen zatím. Ve skladu třídí hlavně nováčci, popřípadě dobrovolníci. Pak si můžeš vybrat, co přesně budeš dělat, možností je víc. Ale stejně jdou všichni na mise, ty předpokládám půjdeš taky."
Pousmál jsem se. Opravdu rád bych dělal nějakou pořádnou práci, a ne tu jen rovnal věci do regálů.
,,To určitě půjdu."
,,Fajn. Já mám teď taky práci, tak tě za chvilku přijdu skontrolovat. A ať je to hezky poskládaný, ne že to tam jenom naházíš."
,,Počkej ještě! Pak už budu moct jít domů?"
,,Jo, potom co to doděláš."
Oddechl jsem si.
,,A dostanu plat?"
,,Jasně, tak do práce, honem."
Shen zmizel za rohem a já sjel pohledem tu hnusnou hromadu. Vážně nechají dítě třídit nějaké zbraně a drogy nejspíš z nějakého přepadení dealerů? Začínám o tomhle místě vážně pochybovat. To s tou spravedlností je sice hezký, ale způsobům se tu asi moc nemají.
Sehnul jsem se a zvedl nějaký zpocený kabát. Čím dřív to dodělám, tím líp.

♥️

Ohromně se mi ulevilo, když jsem opět spatřil denní světlo. Sice bylo trochu zataženo a mám podezření, že stmívat se začne za chvilku, ale i tak. Chvilku jsem se zmateně rozhlížel, jestli není někdo kolem, kdo by o podniku neměl vědět, ale cestou z uličky už jsem na nikoho nenarazil.
Vydal jsem se podél hlavní, obešel jsem náměstí. Mám obavy, že bych mohl znovu narazit na Austina, a toho už mám vážně dneska dost.
V ruce jsem svíral sedmdesát korun v drobácích. Nic moc to není, ale stejně je to víc, než jsem obvykle dostal od kuchařek. Není to možná nejlepší práce, ale aspoň si vydělám dost. A časem to snad bude lepší, jestli půjdu na ty mise.
Po chvíli chůze mezi mrakodrapy jsem došel k našemu domu. Do pátého patra jsem si vzal výtah a chvilku zůstal za dveřmi.
Přece tam nemůžu jen tak vtrhnout. Máma by mě zabila. Obrátil jsem se na hodiny visící v chodbě a jestli šly dobře, teď bylo skoro půl šesté. A školu jsem opustil tak ve dvě. To by mi neprošlo.
Musím se nějak nenápadně dostat do pokoje a potom dělat, že jsem tam celou dobu. Vím, dost zoufalý plán, ale jiný nemám.
Podíval jsem se skrz kukátko dovnitř. Takhle zvenku toho nebylo moc vidět, ale pokud nejsem úplně slepý, na chodbě teď nikdo nebyl.
Tiše jsem otevřel dveře a vklouzl dovnitř. V kuchyni už někdo vařil a odněkud vřískala Roxy, ale mě teď nikdo nezaznamenal. Uf.
Pověsil jsem aktovku ke dveřím a nenápadně se vydal do pokoje.
,,Riko je tady!" zaslechl jsem Roxy a úplně jsem strnul. Sakra! Musím zachovat chladnou hlavu!
Otočil jsem se na místě, kde jsem zrovna stál směrem do kuchyně a snažil se vypadat co nejvíc nezaujatě, i když srdce mi tlouklo jako o život.
,,Riko!" zvolala máma, opustila hrnce u plotny a rozeběhla se ke mně. ,,Kde jsi byl?"
,,V pokoji." prohodil jsem znuděně. ,,Můžu se jít napít?"
,,Byla jsem tam a v pokoji jsi nebyl!" zakřičela Roxie, která se hnala k nám.
,,Ale jo, byl jsem tam. Dneska mě dost vyčerpal tělák, tak jsem si lehl pod peřinu a doteď spal." drmolil jsem. Promnul jsem si oko, abych tomu dodal věrohodnost.
,,Jo tak to jsem se nedívala, promiň." oddechla si máma. ,,Ale přišel jsi potichu, nikdo o tobě nevěděl. Příště dej aspoň vědět, když přijdeš."
,,Jasně mami." zamumlal jsem. ,,Už se můžu jít napít?"
,,Jo."
Doplazil jsem se k lince, natočil si skleničku šťávy a celou jí do sebe vyklopil. Nemusel jsem až tak moc předstírat, vážně jsem byl z brigády unavený a měl jsem i žízeň.
Položil jsem skleničku na linku a zamířil do pokoje. Nejspíš opravdu půjdu spát.
Nemůžu uvěřit, že mi to prošlo.

♥️

Z poklidného spaní mě vzbudily hlasy z chodby. Zamžoural jsem do tmy a sjel pohleden okno, byla dávno noc.
,,Prosímtě Rayi, kam chceš teď jít?"
,,Musím do práce."
,,Teď?"
,,Začali nás povolávat na noční prohlídky. Ten vrah útočí v noci, takhle ho můžeme chytit."
,,Není bezpečné být venku teď. Já nechci, aby mi tě ten vrah vzal...."
,,Neboj Andreo, nevezme."
,,Dávej na sebe pozor."
Chvilku bylo ticho, dali si pusu, objímali se nebo něco. Pak se zavřely dveře a už bylo ticho.
Nechtěl bych být na místě toho vraha. Protože táta ho najde a pořádně ho potrestá.