Jen jsem na toho králíka zíral.
,,P-pracovat pro vás?" podivil jsem se.
Vždyť zrovna hledám brigádu! To nemůže být náhoda.
Ale co za práci mi může nabízet cizinec v temné uličce? Je to vůbec legální?
Obchod s drogami? Orgány? Otroky?
,,Jestli nechceš, nevadí." ucedil. ,,Stejně to není nic pro děcka."
,,Ne! Tedy, vlastně by se mi to hodilo."
,,Výborně. Viděl jsem, že máš odvahu. Tu budeš potřebovat."
Znovu mě to uvedlo trochu do rozpaků.
Odvahu? Bude to nebezpečné?
,,A co že je to za byznys?" zeptal jsem se opatrně.
,,To bych ti neměl říkat. Ne tady."
Králík se rozhlédl, jako by nás někdo mohl sledovat.
,,Pojď za mnou." zašeptal. ,,Nebo máš snad strach?"
,,Samozřejmě že nemám strach."
,,To je dobře." zazubil se. Pak se se otočil a pokynul mi, ať jdu za ním.
Vyšli jsme z uličky a pokračovali po hlavní ulici, trochu jsme se vzdálili od centra. I tady jsem občas město sledoval, takže jsem to tu znal. Temné uličky jsem však zmapované neměl a právě do jedné takové jsme zamířili. Měl jsem co dělat, abych králíkovi stačil. Navíc tu bylo nepříjemné šero, tahle ulička se klikatila a byla ještě obsáhlejší, než ta, kde jsem teď byli. Zahnuli jsme za zatáčku a došli jsme do místa, které bylo o něco širší, než ulička dosud. Dál ještě vedly nějaké kanály, takže to zdaleka konec nebyl, ale kromě popelnic jsem ve zdi spatřil i několik plechových dveří. Králík se zastavil přímo u nich.
,,Jdeš?" ozval se a já přikývl.
Ale neměl jsem z toho kdo ví jak dobrý pocit. Byla to možná šance na brigádu, ale co po mně vůbec bude chtít? Co když mě sem přivedl, aby mě zabil?
Když jsme procházeli temnou betonovou chodbou, otřásl jsem se.
To asi ne. Jestli mě chtěl zabít, už by to dávno udělal. A navíc jestli je on ten vrah a má tu nějaký tajný podnik, aspoň se dostanu do centra dění.
Ale třeba mi stejně nebude věřit. Nemá k tomu důvod a ani nemohl přeslechnout, že je můj táta policista. Tedy pokud tam stál vážně celou dobu. Podle jeho slov nejspíš ano.
Co když mu o to právě jde? Unese mě a bude chtít výkupné?
Ta betonová chodba byla nepříjemně stísněná a dlouhá a navíc tu byla stále větší tma. Začal se mě zmocňovat strach, ale donutil jsem se jít dál. Já se přece nebojím.
Jak daleko to vůbec vede?
Zrovna jsem se chtěl zeptat, když se králík najednou zastavil a já skoro vrazil do kovových dveří před námi, které jsem v té tmě vůbec neviděl.
,,Dávej pozor!" zasyčel. Jediné, co jsem mohl vidět, byly jeho slabě zářící žluté oči. Hodil jsem po něm pohledem, i když to v té tmě asi těžko zaznamenal.
Králík vytáhl z kapsy klíč a odemykal dveře, tak jsem si to aspoň domyslel podle toho zvuku.
Co je asi za těmi dveřmi?
Můj strach přemohla zvědavost.
Dveře se se skřípotem otevřely a to světlo mě na chvíli skoro oslepilo. Naskytl se mi pohled na obrovskou místnost. V betonových stěnách nebyla žádná okna, po vysokém stropě se táhly jakési větrací šachty, kabely a bylo na něm rozmístěno spoustu očividně dost výkonných zářivek. Po místnosti byly rozestavěné kovové regály se vším možným, skoro připomínaly to bludiště v archivu na policejní stanici. Vzadu u zdi byla hromada harampádí a několik dalších dveří.
Jak se mu sakra povedlo schovat tak obrovský podnik? Co se to tu vůbec dělo?
Nemohl jsem přehlédnout ani několik zvířat, které buď něco rovnali do polic, nebo tudy zkrátka a dobře jen procházeli a zmizeli v některých z těch dveří. Měli stejné uniformy, tmavě šedé oblečení s kovovými kryty na ramena, kolena a záda. Zahlédl jsem možná i někoho v normálním oblečení.
Než jsem se rozkoukal, králík zamkl příchodové dveře a už si razil cestu někudy mezi regály. Měl jsem co dělat, abych ho našel a doběhl. Když se tak stalo, už akorát otvíral nějaké další dveře.
,,Co tam je?" neubránil jsem se otázce.
,,Jdu tě nahlásit šéfovi. Poslední dotaz, jdeš teda do toho?"
,,Počkat, šéfovi?" Něco mi tu nehrálo. ,,Neříkal jsi náhodou, že to je tvůj podnik? Že mám pracovat pro tebe?"
Nějak jsem v tu chvíli nevnímal, že mu tykám. I když byl o něco straší, než já.
Vypadal, že přemýšlí, ale pak jen protočil očima a dveře otevřel.
,,Hej! Počkej! Co to má znamenat?"
To už jsme se však oba otočili na mohutného šedého tygra, který seděl za stolem pokrytým papíry a něco hledal na počítači. Oba nás sjel mrzutým pohledem.
,,Požaduji vysvětlení Shene." ozval se. ,,Kdo je to dítě a proč ho sem taháš?"
,,Ten kluk projevil zájem u nás pracovat." spustil králík. ,,Má odvahu a jistě tu nebude na škodu."
Jen jsem tam stál jako sloup a nevěděl, co říct.
,,Ale co ho sem taháš? Přímo do podniku? Nemohl jsi mě zavolat odjinud?" zavrčel tygr. ,,Tohle není veřejný klub kam můžeš brát všechny svoje kamarády Shene! Tohle je tajný podnik!"
Jeho hlasu jsem se docela zděsil. Připadalo mi, že tu být nemám.
,,No jo furt." protočil Shen očima a tygra úplně ignoroval. ,,Nebral bych sem jen tak někoho. Je v něm víc, než se zdá."
,,Ví vůbec, o co tu jde?" obrátil se tygr na mě.
,,Samozřejmě. Všechno jsem mu řekl-"
,,Nic mi neřekl." přiznal jsem a králík mě zpražil pohledem. Začínal jsem toho litovat.
Chvíli bylo ticho. Ach jo, pitomá upřímnost! Neříkal jsem, že s tím je konec?
,,Tak když už je tady, tak mu přiděl práci pro nováčky a vem si ho na starost." povzdechl si tygr. ,,Ale příště sem už nikoho netahej bez mého vědomí a souhlasu."
Králík se otočil na podpatku a trhnutím za moje rameno mi naznačil, ať jdu za ním. Klopýtavě jsem se rozběhl a brzy jsme zmizeli kdesi mezi regály.
,,Nemůžeš držet zobák?" obořil se na mě králík.
,,Tak sorry." vyprskl jsem. On nemá respekt ke mě, tak já nebudu mít respekt k němu. Je jedno, že je starší.
,,Takhle se mnou nemluv." zasyčel.
,,Nejsi tu šéf." ucedil jsem.
,,Zdejší ne, tvůj jo. Tak šup do práce."
,,Tak mi nejdřív řekni, o co tu sakra jde! Ty jsi ten vrah, co je tu teď ve městě?! Máte tu celý podnik! Nebo je to ten tygr?!" vykřikl jsem možná moc nahlas.
Králík překvapeně zamrkal a pak si povzdechl.
,,Dobře, asi bych ti měl říct, co je tohle místo zač a co jsme my zač. S vrahem to taky souvisí, ale ne tak, jak si myslíš."
,,Poslouchám." zamumlal jsem.
,,Tenhle podnik už tu pár let je. Jsme agenti a nechci, aby sis myslel, že my jsme zodpovědný za ty vraždy. Ale zase, no, není to úplně legální."
,,No jasně." sykl jsem.
,,Počkej, sice to není schváleno státem, ale je to správná věc. Už několik let se živíme chytáním drogových dealerů, vrahů a podobných existencí. Kauzy s tímhle vrahem jsme se chopili až teď, pochopitelně. Taky ho chceme zlikvidovat a něco z toho vytěžit."
,,Něco z toho vytěžit, samozřejmě." zamumlal jsem jakoby bez zájmu.
Ale začínalo mě to zajímat. Třeba to není tak špatné. Oni dělají v podstatě to, co policie, ale když o nich ani ona neví, tak asi mnohem líp.
Ale jak teď sám řekl, jen z toho chtějí peníze.
Ale to já konec konců taky, no ne?