„Vy nám chcete namluvit, že se jedná o jednoho vraha?“ zeptal se nejmíň po dvacáté nesympaticky vyhlížející upír velitelky.

„Já se vám to nesnažím namluvit, lorde Winsley, já vám to oznamuji jako holý fakt. Se svým týmem na tom pracujeme celé dny i noci a podle všech důkazů, se nás někdo snaží poštvat proti sobě. Vím, že na poměry tohoto zasedání jsem stále mladý vlkodlak a ani zdaleka jsem neviděla to, co vy ostatní, ale taky jsem neviděla upíra, který by měl špičáky v místě třenových zubů a netrefil se do tepny. To je nesmysl a všichni v této místnosti to víme. Lorde Winsley, jste nejváženější ze všech upírů a vůdce největšího z covenů, vy sám nejlépe víte, že nikdo z vašich Starších by nenarušil mír, který jste v Krvavé válce těžce vybojovali a důkazy mluví jasně – pokud by Jacksona zabil upír, nejenže by měl špatně postavené zuby a nezasáhl by tepnu, ale musel by být Starším a tomu nevěřím. Rozumím vašemu hněvu lépe než se domníváte, ale žádám vás, abyste mě vyslechl do konce,“ rozohnila se Kate natolik, až se jí začaly měnit nehty na drápy.

„Vy mému hněvu rozumíte? Lidé, se kterými se my, upíři, snažíme celá staletí žít v harmonii, nás obviňují z vraždy a vlkodlaci, které jsme přijali jako sobě rovné a odhodili staré předsudky, klidně zabili jednoho z nás, ale vy mi rozumíte?“ zvýšil hlas lord Winsley a v očích se mu rudě zablesklo.
„Co mi pomůže, že vás budu poslouchat?!“

„Měl byste ji poslouchat,“ ozval se přívětivý hlas z druhého konce místnosti ve které se nacházeli.

„Proč? Protože nechcete, aby se vlkodlakům zkřivil byť jen jediný chlup? Nebo snad proto, že je to vaše žena, Horne?“ odsekl upír naštvaně, ale vlkodlaka tím nerozhodil.

„Tady není místo na nějaká privilegia, lorde. A ani na ochranu vlastního druhu, protože pokud někdo porušuje zákon, musí být potrestán, ať je to vlkodlak nebo upír. Nevěříte mě a nechcete věřit ani velitelce, ale svému dlouholetému příteli, který vás nikdy nezradil, byste snad věřit mohl, nemyslíte?“

„O čem to mluvíte, Horne? Jaké špinavé triky to zase zkoušíte?“

„Žádné triky, milý lorde. Náš společný přítel a nejlepší vyšetřovatel, jakého armáda pamatuje, pracuje na tomhle případu. Mág Rostor se osobně zapojil a poznatky, které se vám velitelka snažila sdělit, vychází také z jeho posouzení,“ usmál se Horn a pohlédl na předsedu Nickse, který tuto schůzi svolal.

„Pane předsedo, věřím, že i mezi lidmi je mág znám jako spolehlivý a důvěryhodný. Budete tak laskav a spolu s lordem Winsleym vyslechnete, co vám velitelka chce říct?“

„Ehm, myslím, že to zní rozumně. Co říkáte, lorde?“ zahuhlal zavalitý muž a utřel si pot z čela.

„Je to pravda, velitelko? Opravdu na případu pracuje Rostor?“ zeptal se upír Kate, která se mezitím uklidnila a stáhla své drápy zpět.

„Ano, lorde. Našemu detektivovi se podařilo mága přesvědčit, aby nám pomohl,“ odvětila a v duchu se Mallirionovi omluvila za všechny nadávky, kterými ho kvůli Rostorovi častovala.

V místnosti bylo ticho přerušovaně sípavým dechem předsedy Nickse. Pro Kate, která vždy jednala a mluvila tak, jak jí zrovna přišlo na mysl, to byla zkouška její trpělivosti. Přála si hned všem těmhle tupohlavcům vpálit do obličeje, jací blbci to jsou a to včetně jejího manžela, ale mlčela a vyčkávala. Trvalo jí dlouho přesvědčit Horna, že důkazy jasně mluví o nevinně upírů i vlkodlaků a teď se musela poprat ještě s lidmi a lordem Winsleym. A mohla jen doufat, že s Rostorovým jménem to zvládne.

„Znám Rostora od jeho dětství. Náš coven vždy s mágy udržoval přátelství, které s lety sílilo. Důvody, které mága vedly k odchodu do ústraní, byly opravdu vážné, mnohem více než si kdokoliv z vás umí představit. Situace, kdy se mág rozhodl znovu vyjít na světlo musí být natolik nebezpečná, že to rozhodně vyžaduje naši pozornost. Velitelko, prosím pokračujte, rádi si vyslechneme vaše poznatky,“ promluvil vážně lord Winsley a Horn se uchechtl.

„Jsem rád, že jste konečně pochopil vážnost situace, lorde. Jen by to příště chtělo nejprve poslouchat a teprve pak se vztekat.“

„To by stačilo, pánové,“ zarazila Kate počínající hádku, protože lord Winsley rozhodně nehodlal Hornova slova nechat jen tak a chystal se odpovědět. „Domnívám se, že všichni chceme totéž a to dopadnout vraha mladých mužů, kteří měli celý život před sebou. Jak jsem již řekla, podle všech důkazů, vrahem Jacksona nebyl upír. Na toto upozornil detektiv Mallirion a mág Rostor tyto naše poznatky potvrdil. To znamená, že není žádný důvod, aby lidé nadále požadovali stíhání a vyšetřování upírů. Mám pravdu, pane předsedo?“

„Ehm, nó, jestliže jsou vaše důkazy takové, jak říkáte, tak ehm, samozřejmě veškerá obvinění proti upírům okamžitě stáhneme a nejspíše dlužíme našim sousedům i omluvu,“ huhlal předseda a Kate musela potlačit touhu se znechuceně ušklíbnout. Zažila spoustu předsedů, ale Nicks patřil mezi ty nejhloupější a nejnechutnější lidi, které kdy poznala.

„Společně s mágem jsme došli k závěru, že za smrtí Collena stojí stejný vrah jako u Jacksona. Nejenže v obou případech chyběly jakékoliv stopy i pach, který bychom mohli sledovat, ale Collen nebyl zabit vlkodlakem. Na první pohled jsem považovala takový čin za neobvyklý, kromě Starších se žádný vlkodlak nepromění mimo úplněk a pitva mé domněnky potvrdila. Nenašla se ani jedna stopa po zubech či drápech. Náš patolog objevil něco jiného. Collen byl zabit na zemi a ten vrah se musel zapřít nohama, aby dokázal hlavu oddělit. Lorde, jste pro ostatní upíry jako jejich otec a za ty roky, co vás znám vím, že neodlišujete upíry podle covenů a na všech vám záleží stejně, proto pro vás musela být Collenova smrt nesmírnou ránou, ale vlkodlak to nebyl,“ vysvětlila velitelka a pokusila se do svého hlasu vložit dostatek emocí, aby lord pochopil, že to myslí vážně.

„Pokud to nebyl nikdo z našich, tak kdo? Nebo co?“ zeptal se vlkodlak a Kate si povzdechla.

„To momentálně zjišťuje mág Rostor s detektivem Mallirionem. Rozhodl se navštívit archiv a najít odpovědi. Poskytla jsem jim všechny prostředky, kterými policie disponuje a věřím, že tu odpověď naleznou a vraha dostaneme. Všichni mí podřízení sbírají každou stopu a neúnavně pracují na vyřešení tohoto případu. Můj tým a mág Rostor jsme se shodli na jedné věci, která je důležitá pro nás všechny – někdo se snaží vyvolat třetí mezidruhovou válku a my mu to nesmíme dovolit. Do teď jsme žili v míru, stali se z nás přátelé, pomáháme si, pracujeme spolu a vycházíme si vstříc a věřím, že nikdo z nás nechce, aby tato harmonie skončila. Já, velitelka policejní stanice v Doomsbury, vás teď žádám o trpělivost a důvěru v naše policisty, protože my viníka dopadneme.“
Lord Winsley si Kate prohlížel pohledem, před kterým většina upírů utíkala, přesto se velitelka ani nepohnula. Byla rozhodnutá tuhle bitvu vyhrát.

„Vždy jste o své ženě mluvil s úctou i pýchou, Horne, dnes jsem konečně pochopil proč. Velitelko, já, lord Winsley, vkládám mír, který jsme tvrdě vybojovali v Krvavé válce, do vašich rukou. Máte mou plnou důvěru i podporu ve vašich dalších krocích. Ještě dnes vyhlásím, že v případě potřeby, vám mají být všichni upíři k dispozici. Váš tým má štěstí, že jste jejich nadřízenou.“

„Děkuji vám, lorde. Nezklamu vaši důvěru,“ lehce uklonila hlavu Kate.

„Lidé také pomohou, ehm, ale pokud dovolíte, rád bych se již vydal domů.“

„Samozřejmě, pane předsedo. I vám velmi děkuji,“ pokusila se Kate o úsměv, ale byl to spíše škleb. Naštěstí předseda i se svými tuky, byl již na cestě z místnosti a ničeho si nevšiml.

„Dodal bych, že vlkodlaci taky pomohou, ale to už si ošéfuješ sama,“ usmál se Horn.

„Teď, když tady není Nicks, dovolte mi trochu volnějšího hovoru, velitelko,“ promluvil znovu Winsley.

„Ano, lorde?“

„Jsem Iles, velitelko, není třeba mě neustále nazývat titulem. Dovolte mi, abych se vám omluvil. Horn měl pravdu, měl jsem vás nejprve vyslechnout, ale po letech míru mi strach a vztek jednoduše zatemnily mysl. Koneckonců, stále pocházím z člověka a krom nesmrtelnosti a pití krve se od lidí neliším. Ale,“ povzdechl si upír, „nyní mám obavy o mága. Opravdu se vydal do archivu?“

Kate se konečně posadila a ulevila bolavým nohám. Sukně a podpatky, to nebylo nic pro ni.

„Vím, na co narážíte. Z toho důvodu si s sebou také vzal detektiva Malliriona. Mistr byl v tomto případě opravdu neoblomný,“ odpověděla velitelka.

„Mistr? To vy jste tím vlkodlakem, kterého Rostor vychovával?“ překvapeně vyjekl lord a Kate jen s úsměvem přikývla. „V tom případě, ale víte, že elfí společník musel být výjimečný. Je celkem neuvěřitelné, že by byl Rostor ochoten tolik riskovat. Co mi můžete říct o tom vašem detektivovi?“

„Nechceš nám nejprve vysvětlit, proč se tváříš tak znepokojeně, Ilesi? Očekával jsem nadšení z Rostorova návratu, ale vypadá to na pravý opak,“ vložil se do hovoru Horn a zcela automaticky přešel na způsob mluvy, který s Winsleym běžně používal.

„O Rostorově odchodu a návratu mluvit nemohu, Horne a ani nechci, ale to, že šel hledat odpovědi do archivu je přinejmenším nezodpovědné. Ještě žádný mág bez společníka z archivu nevyšel živý, proto mě zajímá detektiv, kterého si s sebou Rostor vzal. Síla elfů slábne a už dlouho jsem nepotkal elfa, který by disponoval dostatečnou mocí, aby se vyrovnala kouzlům archivu. Chci jen vědět, že Rostor bude v pořádku. To je důvod toho, proč nejsem tak nadšený, jak bych měl být a proč vás zde ještě pořád zdržuji. Kate, mohla byste mi odpovědět?“ vážně pohlédl na velitelku policie a Kate bez váhání odpověděla.

„Není toho mnoho, co bych o Mallirionovi mohla říct. Než absolvoval policejní školu tak pracoval ve zdravotnictví, ve školách, ale i v úplně obyčejných zaměstnáních jako dělník. Školu absolvoval s největším počtem bodů a dlouhou dobu na ní zůstal jako instruktor. Je inteligentní, přizpůsobivý a rychle přemýšlí.“

„A jeho rodina? Je z nějakého významného rodu?“ vyptával se lord dál a velitelka se zamračila.

„To nevím. Nikdy o své rodině nemluvil. S ohledem na jeho skvělý výkon mě ani nikdy nenapadlo se nějak vyptávat. Spolupráce a důvěra v týmu je pro mě na prvním místě, takže jsem neviděla důvod, proč ji narušovat zbytečnými otázkami.“

„Za svůj život jsem se setkal s množstvím mágů, někteří byli silnější, někteří slabší, ale Rostor vždy vynikal. Bez společníka jeho magie stagnovala, ale on tento nedostatek vyvažoval svými vlastními schopnostmi. Inteligence, pohotovost, perfektní paměť a také dostatek lidskosti mu po celý život pomáhaly překonávat nedostatek magie. Krom toho ovšem pozná míru magie u ostatních, takže ten váš Mallirion musí mít nějaké tajemství týkající se jeho magie. Rostor by ho s sebou bezdůvodně nebral. Myslím, že jsem ze Samstormu už dlouho nevytáhl paty, tak snad vám nebude vadit, když vás doprovodím do Doomsbury a při té příležitosti si popovídám se svým dlouholetým přítelem,“ pousmál se upír.

Kate by ho ráda poslala do oněch míst, ale nemohla. Byla to přesně ta chvíle, kdy litovala, že se vzdala statusu manželky vůdce vlkodlaků. Nezbývalo jí tedy nic jiného, než souhlasit.

1785 slov