Mallirion očekával nějaké vysvětlení, ale Rostor už nic dalšího neřekl a vydal se k autu. Detektiv na okamžik zůstal překvapeně stát, ale rychle se vzpamatoval a následoval mága.

„Co kdybyste mi vysvětlil, jak je možné, že někdo používá teleportační kouzlo, když posledním mágem máte být vy? Je možné, že opravdu nejste poslední?“

Rostor si elfa prohlížel přimhouřenýma očima a nakonec s povzdechem otevřel auto.

„Musíme se vrátit na stanici, mluvit můžeme i cestou.“

„Proč na stanici?“ zeptal se Mallirion, když nastartoval a vyjel z parkoviště.

„Protože některé věci musím řešit, dokud ve mně bublá dostatek vzteku.“

„To jste mi toho řekl,“ odsekl Mallirion a mág jen protočil očima.

„Začínám chápat, proč vás má Kate v týmu. Oba jste totiž stejní. Zpátky k tématu. Ano, pořád tady je možnost, že existuje další čistokrevný mág o kterém nikdo neví. A pokud tomu tak je, máme velký problém. Teleportační kouzlo vyžaduje nesmírnou magickou sílu, takovou nedisponoval každý mág, byl to také jeden z důvodů, proč si k sobě mágové vybírali magické společníky. Jestliže bychom měli co do činění s mágem, pak netuším, jakým způsobem bychom ho mohli porazit. Co porazit! Už jen odhalit ho, by bylo téměř nemožné. Možná patřím mezi mágy, kteří přežili Krvavou válku, ale rozhodně nejsem takhle mocný. Ale,“ promnul si zamyšleně bradu mág, „posledním, kdo používal teleportační kouzlo byl Tristan a ten zemřel pěti sty lety – zradila ho jeho společnice. Nějak si nedokážu představit, že by žil takto mocný mág a nevědělo se o něm.“

„Kdyby to nebyl mág, tak kdo tedy? Říkal jste, že tohle kouzlo bylo výsadou mágů.“

„To je pravda, ale neznamená to, že by ho nemohl použít elf nebo víla, pokud by byli dostatečně silní. Ovšem jediný elf, který disponuje magií mocnější než je ta moje a mohl by takové kouzlo použít, sedí vedle mě a pochybuji, že byste byl vrah,“ odpověděl s klidem Rostor a detektiv prudce zajel k chodníku a zastavil.

„O čem to sakra mluvíte?“

„Na všechno musíte znát odpověď, že jo? Nespokojíte se s tím, jak se věci mají, dokud vám to nevysvětlím. Tohle všechno jsou informace, které vám měli říct už jako dítěti a bylo to rozhodně důležitější než nauka boje. Istedire, vy jste poloviční mág a dohromady s elfskou magií jste mnohem silnější než já a dost možná než spousta mágů, kteří žili v posledním tisíciletí. Bohužel, nejspíše ne natolik, abyste porazil mága, který ovládá teleportaci,“ pronesl vážně Rostor a tiše pozoroval barvy měnící se v Mallirionově obličeji.

„CO TO KURVA MELETE?“ vybuchl elf nakonec a mág se mu ani nedivil. Po tolika letech zjistit něco, co měl poznat už jako dítě, to musel být opravdu šok. Přesto ho detektivův slovník mírně udivil.

„Mírněte trochu své výrazy, nehodí se to k vašemu postavení, detektive. Já rozhodně nemelu, po celý svůj život jsem se domníval, že to víte a že právě proto jste odmítl být císařem. Myslel jsem si, že jste nechtěl být jen mocným nástrojem Rady elfů. Vaše matka, Evelyn, byla mág a váš otec byl jejím společníkem. Zemřela, když bez pomoci vašeho otce, svou magií zabezpečila město, kde jste žili. A váš otec byl také poloviční mág, protože váš děd byl mágem a jeho žena elfka. Mrzí mě, že to jsem zrovna já, kdo vám to říká, ale s ohledem na to, že stojíme proti mocnému nepříteli, nemám na výběr.“

Mallirion si opřel hlavu o volant a zavřel oči. Tohle byl nesmysl. Rostor se musel mýlit. Jenomže pak mu na mysl vytanula vzpomínka, jedna z těch, kterých by se rád zbavil.

„Jak to myslíte, že nebudete císařem? Je to vaše povinnost! Váš otec vyčerpal všechnu svou sílu jen proto, aby vás zachránil. Elfí národ potřebuje vaši moc!“

„Já ale nechci být císař! Nechci jít ve stopách otce! Nechci být na očích a nechci mít zodpovědnost za všechny elfy! Chápu, že to neodpovídá tomu, co se ode mě očekává, ale nebudu císař,“ stál si za svým rozhodnutím Istedir.

„Uvědomujete si, že císař zemřel kvůli vám?! A takhle se mu odvděčíte za život a moc, kterou jste díky rodičům získal?“

„Bohužel. V Radě je spousta schopných elfů, kteří se na tento post hodí více než já.“

„Moje magie je stejná, jako u všech jiných elfů, musel bych přece poznat, kdybych byl silnější,“ zamumlal stále opřený o volant.

„Kolik vám bylo let, když jsem vás tenkrát léčil?“

„Třináct.“

„Třináct a byl jste v boji. Kolik stejně starých elfů jste tam potkal? Kolik takto malých dětí s vámi bylo na cvičišti? Ani jedno, že? Už jako dítě jste měl magii na úrovni dospělého elfa a proto vás učili bojovat. To, že svou magii nevnímáte jako silnou je jen proto, že ji většinu svého života nepoužíváte. Ale v jedné věci máte nesmírné štěstí,“ řekl s mírným úšklebkem Rostor.

„Jo a jaké?“ narovnal se Mallirion a znovu nastartoval auto.

„Kdybyste se nevzdal svého jména, zástupy mágů by se snažily vetřít do vaší přízně, abyste se stal jejich společníkem. Byl byste pro ně totéž jako pro člověka zlatý důl.“

„Jaké ohromné štěstí,“ ucedil elf a pohlédl na mága vedle něj. „Řekl jste mi cenné informace, které mě rozhodně nepotěšily. Nechci o tom mluvit a budu rád, když to budete tolerovat. Pro mě se nic nemění, celý život jsem prožil jako obyčejný průměrný elf a chci tak žít dál. Jste schopný se k tomuhle tématu nevracet?“

„Pokud vy sám nezačnete, tak já o tom mluvit nebudu. Ovšem teď bych byl opravdu rád, kdybychom se dostali zpět na policejní stanici. Obávám se, že do archivu budeme muset až zítra,“ povzdechl si Rostor.

„Proč až zítra? Jste příliš unavený?“

„Ne, ale po setmění se magie archivu mění v nezvladatelnou a agresivní. Nehodlám vystavit takovému riziku ani vás ani sebe.“

„Aha,“ odvětil krátce elf a znovu promluvil: „A za kým to vlastně tak spěcháme?“

„Za doktorem Mistenem. Nevím, jestli jste někdy viděl naštvaného mága, ale dnes budete mít možnost vidět naštvaného mě. Slyšel jsem, jak jste říkal, že v pitevní zprávě nebylo nic o Collenově operaci, ale není tam nic ani o tom, že oběti byly zabity jinde. Tým z forenzního označil místo činu za naprosto čisté, ale více se v tom neangažovali. Pokud se nemýlím, tak jedna zpráva z forenzního jde vám a druhá na pitevnu. Doktor musel vědět, že ty oběti zemřely jinde, ale do spisu to nenapsal. Znám Mistena, je skvělý patolog, ale má jednu chybu,“ vysvětlil Rostor zamračeně.

„Chybu? Jakou?“

„Má rád peníze a to natolik, že klidně zfalšuje pitevní zprávu.“

„Jak vás tak poslouchám, začínám mít dojem, že víly jsou opravdu nespolehlivé,“ zamrmlal Mallirion.

„Neplatí to o všech. Znám i takové, za které bych ochotně dal hlavu na špalek. Bohužel, vyvinuly se ze skřetích ras a mají v krvi chamtivost a sklon ke zradě.“

Mallirion jen zakroutil hlavou a neodpovídal. Hlavu měl stále plnou informací o rodině, které tak nečekaně zjistil a přestože o tom odmítal mluvit, z mysli je vyhnat nedokázal.

1138 slov