Mallirion nepromluvil od chvíle, kdy se posadili do auta. Rostor by rád věděl, co se detektivovi honilo hlavou, ale u elfů nebylo tak jednoduché poslouchat myšlenky. Když se však zamyslel, dokázal i bez magie odhadnout příčinu Mallirionova zachmuření.

„Kate zase mluvila víc, než by měla, že? Vyslechl jste si přednášku na téma nebezpečí?“ zeptal se na rovinu mág a podle elfova výrazu poznal, že se nemýlil.

„Nechtěl byste mi třeba sám vysvětlit, proč mě upozorňovala? Rád bych alespoň věděl, co mě čeká,“ odvětil celkem nepříjemně detektiv a vyvolal Rostorův údiv. Nejspíše byl opravdu příliš dlouho pryč z běžného světa, protože kam jeho paměť sahala, elfové vždy byli klidní, přívětiví a mírní. Ovšem Mallirion se choval jako kterýkoliv obyčejný člověk a nebýt jeho nezvyklé krásy a špičatých uší, těžko by v něm někdo poznal elfa.

„Nevím, co vám Kate řekla nebo co přesně vás zajímá, Mallirione. Domnívám se, že nemáme tolik času, abych vám popisoval historii archivu a mágů,“ klidně odpověděl mág a čekal. Předpokládal, že detektiva bude zajímat, co bude jeho úkolem v archivu.

„Co přesně znamenal společník pro mága?“ vypálil otázku Mallirion a Rostor šokovaně vytřeštil oči. Tak tohle tedy neočekával.

„Ze všech možných otázek vás zajímá ta nejméně důležitá?“

„Nejméně důležitá pro koho?“ ušklíbl se detektiv. „Kate říkala, že společník nebyl jen tak někdo a že vy, Rostore, jste prvním mágem, který žádného nemá. Jsem v jejím týmu sedmdesát let a ještě nikdy mě na nic neupozorňovala bezdůvodně.“

„Není to důležité ani pro vás ani pro mě. Kate to za důležité považuje, protože byla několikrát svědkem toho, když mi otec a bratr vyčítali, že jdu proti pravidlům,“ pronesl Rostor, ale detektiva neodradil.

„Stejně to chci vědět.“

„Mallirione, co si vy myslíte, že společník znamenal?“

„Podle těch pár informací, které mám, se domnívám, že společník plnil účel podpůrné magie v situacích, které byly pro mága nebezpečné,“ odpověděl detektiv a překvapeně se podíval na Rostora, který se začal smát.

„Odvykládal jste to hezky, detektive. Úplně jako podání policejního hlášení, ale upřímně by mě zajímalo, jak by to jako fungovalo? Že bych napsal esemesku a můj společník by přišel? Dnes a za situace, že bychom obývali stejné město, by to bylo teoreticky možné, ale dříve taková technologie nebyla. Ne, Mallirione, tohle společník neznamenal. Společník, to byl někdo, kdo byl s mágem za každé situace, v dobrém i zlém. Byl to životní partner, který mága provázel ze své vůle a neotočil se k němu zády, ale mág se taky nikdy neotočil zády ke svému společníkovi. Jednalo se o sňatek za pomocí mocného magického rituálu, který prověřoval nejen magickou sílu společníka, ale taky čistotu srdce. Naneštěstí pro mágy, víly dokázaly projít rituálem, i když měly nekalé úmysly. A ano, jsem jediný mág, který si společníka nevybral. Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by mě v tomto smyslu zaujal a ani jsem nepovažoval za důležité někoho takového hledat. Doufám, že takto vám to stačí, detektive.“

Mallirion mlčel. Věděl, že spousta elfů byla s mágy ve sňatku, ale nikdy netušil, že to mělo takovýto význam. Neočekával, že by jednoho dne zjistil, že se nejednalo o obyčejné sňatky. Trochu mu však bylo líto Rostora. Byl vlastně sám a kdyby se něco dělo, neměl nikoho, kdo by mu pomohl.

„Opět jsem o něco chytřejší,“ pronesl po chvilce ticha a konečně se zeptal na to podstatné: „A v archivu se ode mě tedy očekává co?“

„Na tohle jste se mohl zeptat hned,“ odfrkl si Rostor. „Jste syn císaře, vaše magie nejspíše bude jednat sama, nicméně vaším úkolem bude mě dostat pomocí magie z archivu – tedy za situace, že bychom tam byli tak dlouho, aby na mě archiv negativně působit. Jediné pravidlo je, že nesmíte použít útočná kouzla, ta by magie archivu obrátila proti vám.“

„Jaký má vliv to, že jsem syn císaře?“

„Copak vy jste nestudoval dějiny vaší rodiny? Nebo si nic nepamatujete ze svého dětství?“ podivil se jeho otázce mág.

Detektiv pevněji sevřel volant a zatnul zuby. Proč se ho Rostor tak hloupě ptal? Copak nevěděl, co vše se stalo během jeho života v ústraní? Krátce na mága pohlédl a přesvědčil se, že svou otázku myslel vážně.

„Vy jste po návratu z ústraní nemluvil s žádným elfem?“ zkusil se zeptat, ale předem tušil odpověď.

„Samozřejmě, že mluvil. Mám mezi elfy spoustu přátel a později se mnou někteří sloužili i v armádě, ale co to má společného s vámi, Mallirione?“

„Zvláštní,“ zamumlal elf, „jak je možné, že nic nevíte?“

„Nic nevím o čem?“ nadzvedl obočí Rostor. „Stále vám nerozumím a stále čekám na vaši odpověď.“

„Narodil jsem se do války, Rostore. Od útlého věku jsem se učil bojovat, na ostatní věci nebyl čas. Po válce jsem odmítl přijmout císařský post, proto mi byl zakázán vstup do knihovny naší rodiny i k elfskému učení. O své rodině vím pouze to, že matka zemřela krátce po mém narození a otec byl nejlepší císař v historii. Tím se mé znalosti končí,“ odpověděl nevrle detektiv a prudce zabrzdil, když se na semaforu objevila červená.

„V tom případě se omlouvám, celou dobu jsem se domníval, že váš věk přibližně odpovídal tomu mému, nenapadlo mě, že jste se narodil až, když byla válka. Ovšem o tom, že jste odmítl být císařem vím, byla to jedna z prvních informací, které mi byly po mém návratu sděleny. Za téhle situace myslím, že není nutné, abych oprašoval vaši starou historii. Pro vás je podstatné to, že vaše magie si sama bude vědět rady a vám nehrozí žádné nebezpečí. Archiv by na vás nezaútočil,“ odvětil Rostor, ale jeho výraz byl mnohem vážnější než předtím.

„Máme ještě čas, než dojedeme na první místo činu. Klidně mi můžete trochu té historie povyprávět,“ pokusil se o mírný úsměv Mallirion, ale Rostor zavrtěl hlavou.

„Ne, nemohl. Rozhodně ne teď a ne pokud to nebude nutné. Na některá vyprávění musí být správný čas. Kdybych tušil, že o své historii nic nevíte, určitě bych takto neuváženě na to téma nezačal mluvit.“

Mallirion by dál naléhal, ale něco ve vzezření mága ho zastavilo. Možná by bylo vhodnější se zeptat někoho z Rady elfů, ale nebyl si jistý, zda se s nimi chce setkat. Měl v živé paměti, jak mu vyčítali, že císař zemřel jeho vinou.

Zbytek cesty jeli v naprosté tichosti. Když konečně dorazili na místo činu, Mallirionovi se ulevilo. Atmosféra v autě byla napjatá a ticho, které měl jindy rád, ho tentokrát dusilo.

„Detektive,“ unaveně se uklonil na pozdrav policista, který místo hlídal, ale když si všiml mága, zázračně ožil.

„Pane plukovníku,“ zasalutoval a Rostor se usmál.

„Už dávno nejsem ve službě, Avaeli, tak toho nech,“ poplácal policistu po rameni a podlezl pásku.

„Ty ho znáš?“ zeptal se udiveně Mallirion a pozoroval Rostora, který bedlivě zkoumal místo první vraždy.

„Sloužil jsem pod plukovníkem, detektive. V té době bylo v armádě ještě hodně zločinců, kteří se mezi vojáky chtěli ukrýt a plukovník Rostor je vždycky dopadl. Jestli někdo najde toho vraha, tak je to právě on, detektive,“ odpověděl nadšeně Avael a Mallirion s přikývnutím následoval mága.

„To je zvláštní,“ promluvil mág, když k němu detektiv dorazil. „Podle pitevní zprávy, byl ten člověk kompletně zbaven krve, ale při takovém útoku zůstává na místě alespoň náznak krve. A udrží se opravdu dlouho, ale tady nic není. Podle fotografií, byla oběť napadena zezadu, ale na žádné jsem neviděl stopy po boji. Nekopal nohama ani se nijak jinak nesnažil bránit? To přece není normální.“

Přešel k místu, kde byla vyznačena poloha mrtvoly a sehnul se. Mallirion ho mlčky pozoroval, nechtěl nijak narušit jeho práci, ale zvědavost ho pomalu sžírala zevnitř.

Rostor zamumlal několik slov v neznámém jazyce a okolí potemnělo. Mallirion nevěřícně pozoroval výjev, který se před ním naskytl. Jako ve filmu viděl postavy procházející ulicí a náhle se odnikud objevilo Jacksonovo mrtvé tělo, které někdo nesl. Někdo, koho nebylo vidět. Položil ho na zem přesně tak, jak ho později nalezli. Výjev skončil a vše se vrátilo do původního stavu.

„Proto ho Kate nemohla vystupovat. Nejenže dokáže splynout se svým pozadím jako chameleon, ale používá teleportační kouzlo,“ pronesl Rostor a zachmuřeně se podíval na stále překvapeného detektiva. „A to je velký problém, milý Mallirione, protože teleportační kouzlo bylo vždy výsadou nesmírně mocných mágů.“

Mallirion se na něj podíval se směsicí nevíry a šoku. Mágové? Neměl být Rostor tím posledním?

1350 slov