Porady týmu byly tou nejzbytečnější věcí, které se kdy účastnil. Jejich tříčlenný tým se několikrát denně informoval o postupech, takže takové setkání postrádalo smysl. Byla to hodina, kdy opakovali všechno, co už dávno věděli, aby zjistili, že stále nemají žádnou stopu. Ovšem tentokrát, snad poprvé za celou dobu, se Mallirion na poradu těšil. Ani Kate ani Hank nevěděli o jeho soukromé návštěvě mága Rostora a on se nemohl dočkat, až uvidí jejich šokované výrazy. Ano, byl trochu škodolibý.

Rostor…

Vděčil mu za svůj život a nikdy neměl příležitost mu za tento čin poděkovat. Když skončila válka, po Rostorovi se na dlouhou dobu slehla zem. Až po několika staletích se ukázalo, že se stáhl do ústraní, aby dosáhl nesmrtelnosti. Ten termín přišel Mallirionovi směšný. Nikdo nebyl nesmrtelný, jen nestárnul, neumíral na nemoci a jeho smrt nemohla být způsobena běžnými prostředky.

„Omlouvám se za zpoždění,“ přerušila Kate jeho myšlenky, když vpadla do kanceláře. „Situace se nám vymyká z rukou, chlapi. Upíři i vlkodlaci se bouří a vzájemně si vyhrožují válkou. Lidé samozřejmě přilévají oleje do ohně, protože chtějí spravedlivý soud s vrahem Jacksona. A ani jedna strana neposlouchá, když jim něco vysvětluju. Vůbec nebrali v potaz, že máme jasné důkazy o nevině obou druhů. Připadá mi to, jako by si touhle situací, chtěli řešit nějaké soukromé spory a nijak zvlášť jim nevadí, že do toho zatáhnou všechny ostatní. Budeme s tím muset pohnout, takže doufám, že máte něco nového. Hanku?“

Jmenovaný zvedl zrak od poznámkového bloku a spustil: „Náš upír byl naprosto bezúhonný úředník. Všichni ho popisovali jako úplného miláčka, který nikdy neudělal nic špatně. Pomáhal, pracoval přesčas, byl pečlivý a nekonfliktní. Většina se shodovala na tom, že nemohl mít žádné nepřátele. Jeho žena Chris i bratr Richie z toho byli naprosto zdrcení. Tady je jedna zajímavost – Collen prošel speciální léčbou na obnovu pohlavního ústrojí a s Chris počal dítě. Sama Chris je dnes již upírkou, byla přeměněna krátce po porodu. Byla vážně nemocná, proto se zapsala do Programu a tak se dala dohromady s Collenem. Byl jsem - .“

„Počkej,“ přerušil ho Mallirion a zběsile listoval složkou, „není k téhle léčbě potřeba operace?“

„Zatím ještě ano, i když výzkumný ústav už pracuje na nějakém novém způsobu, proč?“ odvětil zmateně Hank.

„Jak je možné, že to pitva neodhalila? Nejspíše to s jeho vraždou nijak nesouvisí, ale v pitevní zprávě o tom není žádná zmínka.“

„Že by to doktor přehlédl?“ zkusila velitelka. „Pokud to ovšem pro vyšetřování nemá význam, je zbytečné se s tím zaobírat, Mallirione. Hanku, pokračuj.“

„Jo, no, kde jsem to skončil. A! Už to mám! Byl jsem i v ústavu, kde se Collen léčil a ani tam se nenašel nikdo, kdo by na něj nepěl chválu. Je to stejné jako u Jacksona. Chybí jakýkoli motiv i nepřítel,“ dokončil svůj výklad Hank a nyní byla řada na detektivovi.

„Místo činu bylo čisté. Bláto ze stop, které vrah zanechal odpovídalo blátu, které bylo v louži vedle těla. Nic nebylo odcizeno. Oběť byla usmrcena na zemi, přičemž pachatel se zapřel nohama o její ramena a následně utrhl hlavu od těla. Stopy po vlkodlačích zubech či drápech byly negativní. Pachatel zmizel pouhé dva kroky od oběti, proto jsem zkontroloval vílí trestní rejstřík, ale nenalezl jsem nikoho podezřelého. Momentálně čekám na vyjádření mága Rostora, kterému jsem předal spisy k prostudování,“ odvykládal monotónním hlasem Mallirion a s potěšením sledoval, jak na něj oba kolegové nevěřícně zírali.

„Rostor,“ vydechl tiše Hank a těkal pohledem mezi Kate a detektivem. V duchu začal odpočítávat sekundy do velitelčina výbuchu. Tři, dva, jedna…

„TYS BEZ MÉHO SVOLENÍ NAVŠTÍVIL ROSTORA?! ZBLÁZNIL SES? OCHOTNĚ JSEM TI SDĚLILA O KOHO SE JEDNÁ V DOMNĚNÍ, ŽE SI TO ZASLOUŽÍŠ A TY UDĚLÁŠ TOHLE? KDYBYCH TAK MOC TOUŽILA PORUŠIT SLIB, KTERÝ JSEM MÁGOVI DALA, VYDALA BYCH SE TAM SAMA! VÍŠ VŮBEC, KDO TO JE? NEMŮŽEŠ SI JEN TAK NAPOCHODOVAT K MÁGOVI, KTERÝ ZAŽIL KRVAVOU VÁLKU! TEĎ HNED ZA NÍM PŮJDEŠ A OMLUVÍŠ SE MU, ŽES HO OBTĚŽOVAL!“

„To není třeba, Kate,“ ozval se ode dveří mužský hlas. „Detektiv Mallirion několikrát zdůraznil, že přišel sám za sebe a bez tvého vědomí.“
Do místnosti vstoupil muž vypadající maximálně na třicet let. Jeho příchod překvapil všechny včetně Malliriona. Neočekával, že by mág vystoupil na světlo tak brzo.

„Mistře!“ zvolala Kate s Hankem svorně a Mallirion udiveně nadzvedl obočí.

„Mistře?“ zopakoval po nich tázavě a Kate mu naštvaně odsekla: „Nestarej se!“

„Nepamatuji se, že bych tě kdy učil, jak být hrubá ke svým kolegům, Kate. Nemám ten dojem, že by detektiv udělal něco špatně. Chce vyřešit případ, nic víc,“ pronesl Rostor a posadil se na volnou židli. „A rozhodně se jedná o pozoruhodný případ.“

„A – ano,“ odvětila Kate, „proto jsem žádala vaši pomoc.“

„Taky jsem ti vždy vtloukal do hlavy, že své záležitosti si máš řešit sama. Byl to tvůj slib, proto jsi měla přijít sama a neposílat strážníka, který měl v kalhotách a jeho myšlenky křičely ještě dříve, než jsem otevřel dveře. Kdybys to udělala, stejně jako Mallirion, nejspíše bych tě vyslechl a nakonec ti i pomohl. Jak se zdá, zapomněla jsi vše, co jsem ti jako štěněti, vtloukal do hlavy. Tvůj otec by neměl radost. A ty se, Hanku, moc neuchechtej, na tebe platí totéž. Mohl jsi přijít sám. Jediný z vašeho týmu, kdo přišel a nenechal se vyhodit byl detektiv Mallirion, který na rozdíl od vás nemá mou výchovu. Přesto měl více odvahy, než vy dva. Myslím, že místo křiku, bys mu měla poděkovat, Kate, protože jsem mu přislíbil pomoc s případem,“ mág krátce pohlédl na detektiva, který by se nejraději propadl do země. Jeho velkolepé překvapení se obrátilo proti němu.

„Díky,“ zahuhlala Kate, zatímco pozorovala své ruce.

„Výborně, konečně jsem spokojen. A teď rovnou k věci. Kdo dokáže vysát člověka jako upír a zabít upíra jako vlkodlak? Pohrával jsem si s myšlenkou, že se jedná o hybrida, ale to neodpovídá tomu, že nezanechává žádný pach, protože každý tvor nějaký má. Dokonce i upír, který nevylučuje pot má pach, který lze stopovat. Nenapadá mě nic, co by to mohlo způsobovat, proto jsem byl tak laskav a přišel osobně. Potřebuji své klíče, Kate.“ Rostor se na velitelku sladce usmál, ale jeho oči zůstávaly chladné.

„Jste si jistý, mistře? Říkal jste -.“

„Vím, co jsem říkal, ale to bylo předtím, než se tady začalo potulovat něco, co se snaží vyvolat rozepře. Pokud tě to uklidní, detektiva Malliriona si beru s sebou. Jeho magie je zcela na jiné úrovni, takže ho archiv nemůže ovlivnit.“

„Berete s sebou? Kam?“ naklonil se nad stůl Mallirion. Neměl rád, když se o něm rozhodovalo, aniž by se mohl vyjádřit.

Rostor si povzdechl a obrátil se k elfovi. „Do magického archivu, Mallirione. Bohužel je v něm ukrytá magie, která láká všechny mágy k tomu, aby v archivu zůstali a už nikdy ho neopustili. V této místnosti není nikdo dostatečně silný, aby mě odtamtud dostal. Kate, jako vlkodlak, do archivu nedokáže vstoupit a Hank neumí čarovat. Magie elfů a víl je dostatečně silná, aby odolala volání archivu a dostala mága ven. Proto v minulých dobách měl mág jako společníka většinou elfa nebo vílu. Jak se ukázalo, víly nejsou zrovna spolehlivé a mají tendenci zradit. V archivu by se mohly nacházet odpovědi. Nejprve bych se ale rád podíval na místa činu, mohl bych vidět alespoň záblesk pachatele,“ vysvětlil detektivovi, který už nijak neodporoval. Mohl to brát jako službu za život, který mu mág daroval. Nehledě na možnost, že naleznou vodítko k vrahovi.

„Ty klíče, Kate,“ popohnal Rostor velitelku, která přešla k trezoru. Mallirion si dlouhou dobu lámal hlavu nad tím, co může velitelka v trezoru ukrývat a nyní to konečně zjistil. Byl to svazek starých klíčů patřící mágovi.

„Děkuji, žes je hlídala, Kate. My půjdeme,“ převzal klíče Rostor a vyšel z kanceláře. Mallirion ho následoval, ale na poslední chvíli byl zadržen.

„Mallirione, nevím jestli plně chápeš, co se od tebe žádá, ale buď opatrný. Archiv je nesmírně mocný, stejně jako mág Rostor. Společník nebyl jen tak někdo a mág je prvním, kdo nikdy žádného společníka nepřijal. Je možné, že budeš muset použít doposud nepoznanou magii, kterou vlastníš,“ pronesla vážně Kate a Mallirion se zamračil. „Nemohu ti říct více, nejsem k tomu oprávněna, jen dávej pozor.“

1344 slov