„Všechny zraněné odvezly sanitky. Naštěstí nikdo nebyl zabit a zdá se, že ani zranění nejsou příliš vážná, velitelko. Jak máme postupovat dál?“

Kate neodpovídala. Byla si vědoma toho, že teď už vlastně neměli jak Mallirionovi pomoct. Museli jen trpělivě čekat na znamení. Věřila detektivovi a věřila Rostorovi a Ilesovi, přesto měla obavy. Neznala detaily nového plánu, takže si nedokázala ani odvodit rizika. Děsila ji myšlenka na to, že Mallirion bude proti Kendalovi stát úplně sám. Byli tým, ale tentokrát pro něj nemohla nic udělat.

„Velitelko?“

„Na všech čtyřech místech zůstanou hlídky, kdyby se Kendal vrátil. Dej jim příkaz, že kdyby se objevil, za žádnou cenu se s ním nesmí pouštět do boje a musí si zavolat posily. My se vydáme na místo, kde by mělo dojít ke střetu a budeme tam jako podpora. Více toho aktuálně udělat nemůžeme.“

„Rozumím,“ odvětil policista a okamžitě se vydal vyplnit její rozkaz. Kate se mezitím rozešla k autu. Cestou si vzpomněla na své první setkání s Rostorem.

„Tati, proč musíš jet pryč? A proč se o mě nemůže starat Lisa jako vždycky? To opravdu musím k němu?“

„Taky nemám radost z toho, že pojedu tak daleko a na tak dlouho, ale nemám na výběr. Ten vílí muž zabil spoustu vojáků a jediný, kdo dokáže vystopovat jeho pach jsem já. Musí být potrestán a musíme zabránit tomu, aby znovu zabíjel, tomu přece rozumíš, ne?“

„Já vím,“ povzdechla si smutně. „Kdybych aspoň mohla zůstat s Lisou.“

„Lisa už brzy projde obřadem a bude mít vlastní rodinu, není vhodné, abys tam zrovna teď byla. Rostor se ti bude líbit a naučí tě spoustu věcí. Aby to nakonec nedopadlo tak, že od něj nebudeš chtít odejít,“ zasmál se táta a Kate se zachmuřila. Neuměla si představit, že by se jí u mága mohlo líbit. „Přestaň se mračit a pojď, už tam budeme.“

Po chvilce stanuli před domem, který si navzdory svým předchozím obávám, na první pohled zamilovala. Byl tolik podobný domu ve kterém žili před máminou smrtí!

„Briane! Už jste tady?“

Kate si zvědavě prohlížela muže, který k nim kráčel úzkým chodníkem. Vypadal o dost mladší než táta a mile se na ně usmíval.

„Zdravím, Rostore! Nedorazili jsme moc brzy? Cesta byla rychlejší než jsem předpokládal.“

„Vůbec ne. Od rána jsem vás vyhlížel, to víš, moc návštěv nemívám,“ usmál se Rostor znovu a Kate si říkala, že nevypadá tak špatně, jak čekala.

„Dovol, abych ti představil svou dceru, Kate. Věřím, že si budete rozumět.“

Rostor si Kate chvíli prohlížel a pak k ní napřáhl ruku: „Kate, krásné jméno. A silné. Vyroste z tebe úžasná žena a silný vlkodlak. Rád tě poznávám, Kate.“

Kate se za volantem usmála. Rostor se pro ni stal tím jediným, co po otcově odjezdu měla. Jako mistr ji učil vše, co se jí v životě mohlo hodit, jako otec se o ní staral a jako přítel při ní vždy stál. Byl prvním, za kým běžela, když měla problém, ať už ve škole nebo v osobním životě. Obdivovala ho a vzhlížela k němu. Trvalo dlouhých čtyřicet let, než se její otec vrátil a ona zůstala Rostorovi nadosmrti vděčná za vše, co pro ni udělal. Dokonce ji doprovázel při obřadu, když se spojila se svým manželem. A teď, když znala jeho příběh, mohla ho jen obdivovat více než dřív. Všem pomáhal, byl spravedlivý a laskavý a přitom si sám nesl rány, které ani čas nedokázal zahojit.

„Zde zaparkujeme. Pokud se objeví světlice, okamžitě vyrazíme,“ pronesla do vysílačky a vystoupila z auta. Před ní byly jen stromy a někde mezi nimi sváděl Mallirion svůj boj s Kendalem. Uchechtla se. Vůbec ji nenapadlo, že by v týmu měla někoho tak mocného a slavného. Císařův syn. Rostor o něm mluvil s úctou a vždy říkal, že ho mrzel jeho osud.

„Mallirione,“ zamumlala tiše a zadívala se na zamračenou oblohu.

„Nevěřím tomu, že ho zabil někdo jiné rasy. Přikláněl bych se k tomu, že se jednalo o rozepři mezi upíry a tohle je výsledek.“

„Jste zde teprve pár dní, detektive. Předtím jste se s takovým případem nesetkal, nemýlím se?“

„Jako policista ne, ale jako občan jsem byl svědek spousty úmrtí. A nikdy se nejednalo o mezidruhový spor. Všichni jsou si vědomi přísahy, kterou rasy složily po Krvavé válce, nikdo by ji neporušil.“

„Jsem u policie už spoustu let, ale ještě jsem se nesetkala s nováčkem, který by si byl svými slovy tak jist. Nuže dobrá, tenhle případ je váš. V případě, že se mýlíte, tak si k pořádnému vyšetřování pěkně dlouho nečuchnete, je to jasné?“

„Ano, velitelko!“

Nemýlil se. Ani tenkrát a ani v žádném pozdějším případu. Modlila se, aby se nemýlil ani tentokrát. Doufala, že věděl, co dělal a nešel jen tak na smrt. Pohlédla na hodinky. Byla to téměř hodina, kdy se Kendal teleportoval. Jak dlouho mohl trvat takový souboj? Pamatovala si, že Rostor ji vyprávěl příběh o mázích, kteří spolu bojovali několik dní, ale to měly být výjimky. Podle něj většina soubojů končila velmi rychle. Co ovšem bylo rychle?

„Světlice!“

Viděla ji ve stejnou chvíli, kdy policista vykřikl.

„Jdeme!“ zavelela a okamžitě vyrazila. Zbraň, kterou svírala se jí zdála nezvykle těžká. Stejně jako její srdce. Bála se toho, co spatří. A oprávněně. Ve chvíli, kdy dorazili na místo pochopila, že síla mágů byla mimo jejich ligu a že válce se neříkalo krvavá bezdůvodně.

První, co spatřila byl vlkodlak bez hlavy a dvě napůl sežraná těla. Opodál ležela žena rozpůlená v pase a za ní se sotva držel na nohou krví pokrytý Kendal. Naproti vlkodlakovi stál krvácející Iles a svým tělem bránil ležícího Rostora.

„Kate,“ ozval se tichý hlas a velitelka se podívala vedle sebe. Mallirion klečel na jednom koleni a zjevně mu docházely síly. Z nosu a úst mu vytékala krev a jeho běžně světlá pleť byla téměř průsvitná.

„Až řeknu, tak začněte střílet. Dokážu ho zaměstnat natolik, aby se nemohl bránit, ale už nemám dost energie, abych ho zabil.“

„Jsi v pořádku?“

Mallirion neodpověděl a před ním se objevilo několik mečů, které ve vysoké rychlosti rotovaly. Kate namířila na Kendala a policisté, kteří přišli s ní, následovali jejího příkladu.

„Teď!“

Nad ničím nepřemýšlela a začala střílet. Rány se ozývaly tak dlouho, dokud nevyprázdnili zásobníky. Kendal se svezl k zemi s nevěřícným výrazem. Nemohl se ubránit všem útokům. Mallirion ho příliš oslabil.

„Malle!“ vyhrkla Kate zděšeně. Detektiv ležel obličejem k zemi a nejevil vůbec žádné známky života. Velitelka ho opatrně otočila na záda. Měl spoustu zranění, ale dýchal.

„Sanitky jsou na cestě,“ oznámil policista a Kate jen mlčky přikývla.

„Rostor bude v pořádku, zasáhlo ho jedno z kouzel té víly, ale naštěstí se nejednalo o nic nebezpečného. Větší obavy mám o Malliriona. Čerpal příliš mnoho přírodní magie a nakonec nedokázal regulovat její výdej.“

Kate vzhlédla a prohlédla si raněného Ilese. Znovu za mír bojovala stará generace a ta mladá jen přihlížela.

„Jste raněný, lorde. Sanitky tu budou každou chvíli,“ odvětila a v jejím hlase se odrážely obavy.

„Není to nic vážného, jen povrchové rány. Ta víla se snažila Malliriona zmást tím, že útočila na Rostora. Pro Kendalovu smůlu, tím Malliriona pouze naštvala,“ vysvětlil Iles.

„Ráda si později vyslechnu, co přesně se tady stalo.“

„Samozřejmě, velitelko,“ pokusil se lord o úsměv. Netrvalo dlouho a byly slyšet sirény přijíždějících sanitek.

Svět byl zachráněn, ale Kate v tu chvíli zajímalo jen to, co bude s jejím detektivem. Když ještě nevěděla kým je, vždy ho považovala za syna, na kterého musí dohlížet. Ani teď, se všemi informacemi, které měla, se její pohled na něj nezměnil. Pro ni byl stejně důležitý jako Rostor. Oba museli přežít, aby se mohla radovat z porážky Kendala.

1251 slov