Po Rostorově prohlášení zavládlo v kanceláři ticho, ale Iles se nezdál být vyveden z míry, tak jak ostatní očekávali.

„To je samozřejmě pravda, ale mám dojem, že zapomínáš, jaká tenkrát byla situace. Mágové, elfové a upíři neúnavně pracovali na tom, aby zachraňovali životy a eliminovali ztráty a právě díky této snaze se k nám přidávali všichni ti, kteří chtěli konec války a umírání. Uvědomuješ si, co by se stalo, jakmile by se rozneslo, že za vznik války může někdo z mágů? Foita bychom možná nějakým způsobem dokázali obhájit, protože byl z okruhu mágů vykázán, ale co Kendal? Tví rodiče byli silní a vážení mágové a jejich jména byla známá u všech ras, stejně jako jména jejich dětí. Taková informace by byla fackou do tváří všech, kteří nám věřili. Jak mohli věřit někomu, jehož dítě mělo svůj podíl na statisících mrtvých? Myslíš, že se tvým rodičům žilo dobře s vědomím, že syn, kterého s láskou vychovávali, se rozhodl zahodit vše, co ho naučili a praktikovat černou magii?“

Rostor si Ilese s úšklebkem prohlížel. Nezdálo se, že by upírova argumentace měla valný úspěch, spíše naopak.

Velitelka a Hank přeskakovali pohledem mezi mágem a lordem, ale Mallirion tiše zkoumal Rostorovu magii. Její barva se začala měnit. Světlala. Znal pravidla magických barev a věděl, že mohou nastat situace, které způsobí změnu původní barvy, ale nikdy neslyšel, že by se měnila postupně. On sám se narodil se zelenou barvou, jako většina elfů, ale když byl uvězněn, svou magií zabil dva strážné a jeho barva se změnila. Ne postupným přechodem, ale okamžitě. Ze zelené se stala červená. Zdálo se, jako kdyby Rostor postupně odstraňoval něco, co způsobilo šedivost jeho původně bílé barvy.

„Ilesi, společně jsme prošli mnohým a vždy jsem tě viděl jako nesmírně inteligentního muže, nechtěj po mně, abych měnil názor. Taky bych očekával, že mě znáš dostatečně dobře, abys věděl, že bych ti nevyčetl chyby, kterých jste se dopustili, aniž bych se nezamyslel nad následky. Samozřejmě, že bylo nepřípustné tyto informace odtajnit během války, ale co po ní? Koneckonců, nebylo potřeba, abyste to sdělili každému žijícímu tvorovi na zemi, stačilo to říct těm, kterých se to týkalo. Stačilo dál hledat a neustávat v ostražitosti. Vy všichni jste věděli, že jsem ho mohl najít, stačilo mi podat pomocnou ruku nebo alespoň poskytnout ochranu. V té době žilo ještě dost mágů na to, abychom ho porazili. Nic neřekli mágové ani elfové, ale že ani můj přítel? A to ani poté, když byla objevena věštba a dokonce ani, když jsi věděl, že odcházím, protože se domnívám, že jsem poslední mág. Ilesi, měl jsi mi to říct, ne jako zástupce upírů, ale jako můj přítel, protože svým mlčením jsi mě odsoudil k smrti. Ta věštba mluví o Kendalovi ne o mě a pokud nechci, aby celou zemi zničil pouhým lusknutím prstů, musím ho zastavit a to dřív, než náplní znaky rituálu,“ monotónně vysvětlil Rostor a postavil se. „Myslím, že všichni v téhle místnosti ví, že moje magie byla vždy slabá a pokud bych se Kendalovi takto postavil, byl by to zcela zbytečný pokus. Jakmile ho lokalizuji, použiji rituál dočasného navýšení magie a půjdu se s ním vypořádat. Do té doby byste měli opravdu pečlivě hlídat místa, která detektiv označil na mapě.“

Mág se otočil a vydal se ke dveřím.

„To nemůžeš!“ vyhrkl upír a postavil se. „Nemůžeš ten rituál použít!“

„Říká kdo?“ zeptal se Rostor, aniž by se otočil. „Vůdce covenů, který se bojí o světový mír nebo přítel, který mlčel, přestože měl mluvit?“

Nečekal na odpověď a odešel. Iles se vydal ke dveřím, ale detektivův tichý hlas ho zastavil.

„Myslím, že nemá smysl za ním chodit, lorde. Moc dobře víte, že vás nebude poslouchat a je úplně jedno, co mu řeknete.“

„Někdo ho zastavit musí!“ rozezleně se podíval na detektiva a on mu jeho pohled opětoval.

„To ano, ale vy to nebudete.“

„Mallirione! Měl by ses mírnit!“ zvýšila Kate hlas. „Vůbec nevíš s kým mluvíš!“

„Promiň, Kate, ale vím. Lord Iles Winsley, nejvyšší vůdce všech upírů a taky nejstarší žijící upír. To ovšem neznamená, že změním názor. Souhlasím s mágem. Spousta situací by nenastala, kdyby všichni kolem Rostora nemlčeli,“ odvětil Mallirion chladně a lord Winsley se poprvé zatvářil opravdu šokovaně.

„Netvařte se tak překvapeně, lorde. Z nás dvou bych měl být ten překvapený já, ale zatím se ještě ten správný šok nedostavil. Naším aktuálním problémem není zpackaná minulost, ale Kendal, který chce využít spojení věštby a rituálu černé magie, aby se stal druhým Merlinem. Podle věštby, poslední mág způsobí další Krvavou válku, což by po Rostorově smrti byl Kendal. K tomu by potřeboval využít mě, protože potřebuje magii červené barvy, kterou mám zcela náhodou zrovna já. Samotná válka mu ovšem nestačí, proto ten rituál. Jakmile ho dokončí a zabije Rostora, veškerá magie světa se stáhne k němu a bude záležet jen na Kendalovi, jak s ní naloží. Pokud by měl dodržet starou dohodu, tak by část magie dal některým elfům a vílám. Stále by však byl nejmocnější osobou na světě. Jediným pohybem ruky by dokázal zastavit válku, kterou by předtím sám vyvolal. Stal by se bohem.“

„P-počkej, Malle!“ zakoktal se Hank. „Pokud tohle všechno je pravda, tak toho chlapa není možné zastavit!“

„Uklidni se, Hanku,“ pronesla vážně Kate a pohlédla na lorda, který si stále nevěřícně prohlížel detektiva. „Lorde, jak to tak vypadá, vaše utajení příliš dlouho nevydrželo, omlouvám se. Prosím, posaďte se, znám Malliriona, ještě nám jistě má co říct a určitě nalezl i nějaké řešení.“

Iles se nadechoval, aby něco řekl, ale nakonec jen zavrtěl hlavou a poslechl velitelku. Chtěl se jim omluvit, protože měli pravdu. Nikdy si to neuvědomil nebo si to spíše nepřipustil, ale svým mlčením nadělal více škody než užitku. Zničil přátelství, které tolik let s Rostorem budovali.

„Děkuji, Ilesi. Mallirione, prosím, pokračuj,“ vyzvala elfa velitelka.

„Tvá důvěra mě těší, Kate, ale žádný ze způsobů, které jsem v archivu zjistil není stoprocentní. Rozhodně jsou však jistější, než ten, který chce použít Rostor. I když nejspíše ani jeden nakonec nevyužijeme. V první řadě je opravdu důležité hlídat ta vytipovaná místa, aby Kendal neobětoval někoho dalšího. Už nejde pouze o jednotlivé životy, ale o naplnění rituálu. Nesmíme Kendalovi dovolit, aby se přiblížil ke svému cíli byť jen o píď. Taky je potřeba ochránit Rostora, protože on je klíčový bod a když se mu něco stane, budeme bez šance. Když jsme dorazili na stanici, hned jsem vyslal hlídky na ta místa a jednoho policistu jsem pověřil sledováním Rostora.“

„Schváleno. Pokračuj.“

„Jak jste jistě všichni pochopili, je důležité Kendala zastavit opravdu rychle. Rostorova magie ani po dočasném posílení není dostatečně silná na jeho porážku, ne bez společníka. Nehledě na fakt, že pokud by takový rituál vykonával sám, tak by musel zaplatit svou vlastní smrtí. Od Mariny, duše archivu, jsem dostal několik rad, které by mohly být účinné, ale cestou z archivu jsem si uvědomil jednu podstatnou překážku – Rostorovu tvrdohlavost. Nebude ochoten komukoliv dovolit, aby mu pomáhal a riskoval tak život. Proto jsem vymyslel plán, který by Rostora nepotřeboval,“ snažil se vysvětlit elf a přestože se ještě stále nedokázal smířit se vším, co zjistil, nehodlal se tím nechat ovlivnit. Nemohl dovolit, aby Kendal zvítězil ani aby Rostor zemřel.

„Detektive, Kendal je mág používající černou magii včetně nekromancie. Magii lze porazit pouze magií, jak bychom proti němu mohli bojovat, aniž bychom zapojili Rostora?“ zeptal se Iles vážně a Hank okamžitě začal přikyvovat.

„Lord má pravdu, Mallirione. Ani sebelepší plán neuspěje, když nebudeme mít magii,“ zamračila se Kate a elf se lehce usmál. Smířil se se svým soudem.

„My ale máme magii a vy, lorde Winsley, to moc dobře víte nebo se snad mýlím?“

Lord se usmál, čímž zmátl jak Kate tak Hanka, který se zeptal: „O čem to sakra mluvíš, Mallirione?“

„Mé pravé jméno není Mallirion, tohle jméno jsem začal používat až po Krvavé válce v době, kdy jsem zapomněl část svého života a utekl z císařského žaláře. Dovolte mi, abych se po letech společné služby znovu představil. Jsem Istedir, syn císaře Celluriana, kterému se spolu s lordem Winsleym a mágem Unem, přičítaly zásluhy za úspěšné ukončení války. Krom toho jsem také poloviční mág, který díky svým úžasným předkům zdědil magii mocnější než jakou má Rostor.“

Hrobové ticho, které v kanceláři nastalo přerušil Ilesův tichý smích.

„Jste jedno velké překvapení, Istedire. Takto dokonale jste se před lety nepředstavoval. Protože si to nepamatujete, tak vám zopakuji totéž, co jsem vám řekl dříve. Je mi ctí vás poznat, Istedire. Jste pravým synem vašich rodičů – inteligentní a tvrdohlavý po matce a silný a odvážný po otci.“

Mallirion si lorda chvíli prohlížel a nakonec se usmál. Ani zástupce upírů nenesl všechnu vinu sám a nemohl na něj být naštvaný za minulost, kterou nezpůsobil. Na vině byl především Foit a Kendal.

„Také vás rád poznávám, lorde Winsley, ale dovolte mi, abych vás opravil. Jsem Mallirion, detektiv z hlavního oddělení ve městě Doomsbury a nehodlám to měnit, pouze k vyřešení tohoto případu využiji svých skrytých schopností.“

1473 slov