Kate seděla na zadním sedadle vedle Winsleyho a čekala až naběhne telefon a zjistí o co během posledních dvaceti čtyř hodin přišla.

„No nazdar,“ povzdechla si, když se mezi množstvím ztracených volání objevila i zpráva od Malliriona.

Hned, jakmile budeš moct, zavolej.

„Děje se něco?“ zeptal se upír a Kate se zamračila. Stále si nedokázala zvyknout na rozdílné chování lorda Winsleyho při zasedání a v soukromí. Po aroganci a nepříjemném vystupování nebylo ani stopy.

„Obávám se, že ano. Detektiv Mallirion málokdy žádá, abych mu rychle zavolala,“ odpověděla velitelka a vytočila detektivovo číslo.

„Nespíš?“ optala se, jakmile se druhá strana ozvala. Soudě dle jejího výrazu, ji odpověď neuspokojila. „Tak mluv,“ pronesla a pozorně poslouchala.

Winsley ji tiše pozoroval. Neměl sebemenší problém vycházet s vlkodlaky, koneckonců s Hornem byli přátelé, přestože to tak často nevypadalo. Ovšem tato vlkodlačí žena byla opravdu zvláštní. Neznal moc osob jakékoliv rasy, které by se vzdaly výhod spojených s vysokým postavením. Kate taková byla. O jejím postavení, jakožto manželky vůdce vlkodlaků, věděla jen hrstka nejbližších a několik málo osob z vedení. Všech svých úspěchů dosáhla sama za sebe bez cizí pomoci. Jako někdo, kdo byl nejstarším žijícím tvorem na světě, dokázal takový přístup ocenit.

„Koho?“ zeptala se nevěřícně Kate a celé její tělo se napjalo. „Dobře, nechám to na tobě. My bychom měli dorazit dopoledne,“ dodala po chvíli a zavěsila.

„Nevím, zda mám mít odvahu se na něco ptát,“ ozval se upír, když velitelka delší dobu mlčky sledovala z okna noční krajinu.

„Jak dobře znáte Rostora, Ilesi?“
Lord Winsley se zamračil nad její otázkou, ale neměl důvod neodpovědět.

„Jsem starý, Kate. Znal jsem už jeho rodiče i jejich předky a viděl Rostora vyrůstat. Když se uchýlil do ústraní, aby získal nesmrtelnost, byly to upíři z mého covenu, kteří hlídali jeho bezpečí. Znám ho natolik dobře, že na rozdíl od vás vím, jaký měl před lety důvod k odchodu z armády.“

„Proč nikdy nepřijal žádného společníka? Měl k tomu nějaký zvláštní důvod?“

„A máte vy nějaký zvláštní důvod k tomu, abyste se na to ptala,“ opáčil Iles, ale Kate tím nijak nevyvedl z míry.

„Kdyby se nejednalo o extrémně vážnou situaci, rozhodně bych vás neobtěžovala takovými dotazy, lorde. Jsem policistka, potřebuji znát informace, abych si udělala ucelený obrázek a mohla vyhodnotit situaci. A když ji vyhodnotím, tak vám své poznatky samozřejmě sdělím,“ odvětila velitelka a konečně se na něj podívala.
Povzdechl si a začal vysvětlovat dávno ztracenou historii.

„Než se Rostor uchýlil do ústraní, nějakou dobu bezcílně cestoval. Válka ho poznamenala stejně nebo možná ještě více než ostatní. Bylo příliš mnoho raněných, které nedokázal zachránit. Na svých cestách se setkal s elfem, kterého během války léčil. Ten elf byl vysoce postavený, ale vzepřel se Radě elfů a oni ho vykázali. Oba si nesli hluboké rány, možná proto si tolik rozuměli. Cestovali spolu a jejich vztah vzkvétal. Když jsem je tenkrát potkal, tak jsem na první pohled viděl, jak moc oddaní jeden druhému jsou. Rostor si byl jistý, že potkal spřízněnou duši a podle mě to byla pravda. V té době vypadal opravdu šťastně.“

Winsley se odmlčela a Kate se svírala hruď. Chtěla znát zbytek příběhu o kterém neměla ani zdání, přesto se bála. Věděla, že mág byl celý život sám, takže jejich příběh musel mít špatný konec.

„Než jsem se s nimi tenkrát rozloučil, oba mě ujišťovali o tom, že až se příště setkáme, tak už za sebou budou mít magický rituál. Šli dál svou cestou stejně jako já tou svou. Možná, kdybych se je tenkrát rozhodl doprovodit, oba by dnes byli šťastnými manželi. V jedné vesnici jsem narazil na jednotku elfských vojáků. Hledali elfa, kterého Rada vyhostila. Chtěli ho přivést zpět a využít jeho moc k obnově zničeného elfského císařství. Jejich počínání mi přišlo směšné, ale až když vojáci z vesnice odešli, uvědomil jsem si, že elf, kterého hledali byl ten stejný, který cestoval s Rostorem. Vydal jsem se za nimi, ale přišel jsem pozdě. Vojáci je napadli zrovna při magickém rituálu. Víte, co se stane, když je ten rituál násilně přerušen, Kate?“ zeptal se ženy, která hltala každé jeho slovo.

„Ne, to nevím.“

„Mág i společník ztratí vzpomínky na celou dobu, kdy byli spolu za účelem uzavření manželství. Elfa odtáhli a když se Rostor probudil, vůbec si nepamatoval, že by se s tím elfem po válce setkal. Jenomže uvnitř cítil, že přišel o něco důležitého, o něco na čem mu záleželo. Nikdy mi to neřekl, ale myslím, že zjistil pravdu a to byl důvod, proč nechtěl mít společníka. Hledal jsem toho elfa. Myslel jsem, že kdybych ho přivedl zpět k Rostorovi, znovu by si k sobě našli cestu, ale neuspěl jsem. Domnívám se, že zemřel, protože poslední informace, které jsem o něm získal, byly z císařského žaláře. Pak ho už nikdy nikdo neviděl.“

Kate polkla a promluvila: „Ilesi, zeptám se vás na poslední věc a pak už budu mluvit já. Kdo vidí archiryje?“

„Mágové a jejich společníci. V případě smrti mága, společník o tuhle schopnost přijde. Proč? Kate, docela mě svými otázkami děsíte!“

„Bylo by možné, aby ten elf archiryje viděl? I přesto, že rituál byl přerušen?“ vyhrkla velitelka nedočkavě další otázku, přestože říkala, že už se nebude dál ptát.

„Kate, magický rituál sloužil především k tomu, aby se zajistilo, že si mág nevezme nějakého podvodníka. Nejedná se o podmínku k tomu, aby společník mohl vidět archiryje. Takže ano, ten elf by archiryje viděl.“

„Panebože,“ vydechla Kate a vypadala naprosto v šoku. „Ten elf nezemřel, je to detektiv Mallirion.“

„Počkat! Nechcete mi říct všechno hezky od začátku? Protože tohle je natolik nečekaná informace, že netuším, co si mám myslet,“ odvětil překvapený upír a velitelka se pustila do vyprávění všeho, co jí detektiv řekl do telefonu.

„Škoda, že se tohle nestalo dřív, teď už je příliš pozdě,“ pronesl lord Winsley, když si Kate vyslechl.

„Jak to myslíte?“

„Tak jak říkám. Rostor za ty roky už sám sebe přesvědčil o tom, že k sobě nikoho nepotřebuje. Není ochoten riskovat život kohokoliv jiného. I když teď, v tuhle chvíli, pravděpodobně už ví o Mallirionovi pravdu, nepustí si ho k tělu. Budou mít možnost společně najít a zastavit nepřítele, protože jejich magie je svým způsobem kompatibilní, ale jako společníka ho Rostor nepřijme. Ne proto, že by nechtěl, jen je příliš zásadový. Jestli se nemýlím a už kdysi zjistil, že byl přerušen rituál, tak si to určitě celou dobu klade za vinu. Znáte ho, Kate, on je takový. I když…,“ Iles se na chvíli odmlčel, „je docela zvláštní, že se od detektiva nechal přesvědčit k pomoci, přestože ví, co je v sázce. Každopádně, tohle není náš problém. Mnohem více mě děsí informace o teleportační magii. Náš nepřítel bude mnohem mocnější a nebezpečnější, než jsem si myslel.“

Velitelka mlčela. Byla policistka a vlkodlak, ale taky byla žena a jako taková doufala, že by mohl Rostorův a Mallirionův smutný příběh nalézt šťastný konec. Jenomže Winsley měl pravdu. Mág byl zásadový a pokud věřil, že mu bude lépe samotnému, určitě se toho bude držet. Přesto ji to trápilo. Možná i proto, že si neuměla představit šťastného Rostora. Vždycky viděla, že mu něco chybělo, teď už věděla co.

1173 slov