Na místo činu dorazil jen minutu před Rostorem. Zajímalo ho, jak mohl mág vědět, že došlo k další vraždě? Nikdy neslyšel, že by byl jasnovidec, i když…vlastně toho o Rostorovi nikdy moc neslyšel.

Stál u pásky ohraničující místo vraždy, když Rostor přijel. S určitou nervozitou ho sledoval jak vystupuje z auta a nebyl sám! Zamračil se na tvora, který mága následoval. Celé tělo bylo ptačí jen hlava měla místo zobáku lidský obličej.

„Tak se na to podíváme,“ pronesl Rostor a chystal se podlézt pásku. Vypadal unaveně, ale detektiv si toho ani nevšiml. Stále pohledem propaloval tvora, který mága doprovázel.

„Kdo je to?“ zeptal se a reakcí byly dva vyděšené pohledy směřující na něj.

„Cože?“

Rostor si detektiva prohlížel s takovou hrůzou, že si Mallirion nebyl jistý, zda náhodou nezemřel a nestal se z něj duch.

„Ptal jsem se, kdo je tahle osoba, dá-li se to tak nazývat. Nemůžu k případu pustit někoho, o kom nic nevím.“

„V-vy mě vidíte?“ ozval se tvor pisklavým hlasem a Mallirionovo obočí vystřelilo vzhůru.

„Samozřejmě, že vidím. Nebo bych snad neměl?“ uchechtl se nervózně detektiv. Tohle už přece jen nebylo úplně normální.

„Mistře! Tohle není možné!“ vyhrkl tvor a vytřeštil na mága oči.

„Nech to být, Noro, máme důležitější věci na práci,“ pronesl mírně Rostor, ale stále nevypadal zrovna klidně. „Detektive, toto je Nora, jedna z posledních žijících archiryjí. Jedna z vlastností, kterou archiryje vynikají je schopnost vycítit a stopovat teleport, proto jsem ji vzal s sebou a také proto jsem věděl o další vraždě ještě dřív, než jste mi stihl zavolat. Pokud vás zajímá její důvěryhodnost, pak můžete být v klidu. Archiryje jsou jedinou rasou na kterou se nevztahuje mezidruhová smlouva, protože jsou podřazení výhradně mágům. S Norou spolupracuji už tak dlouho, že ji mohu klidně nazývat rodinou.“

Teprve v tu chvíli si Mallirion všiml, jak unaveně mág vypadal. Neměl ani ponětí, co jsou archiryje zač nebo proč jsou podřazené mágům, ale věřil, že by Rostor neohrozil vyšetřování. Proto jen přikývl a nechal mága i Noru pokračovat k mrtvole. Pokud jim přítomnost tohoto záhadného tvora mohla pomoci, nemělo smysl cokoliv namítat.

Následoval je za pásku a jakmile spatřil mrtvolu, okamžitě pochopil Rostorovu peprnou nadávku. Bylo to ve své podstatě ještě dítě, mladé vlče. Podle vzhledu soudil, že dívka mohla mít nějakých patnáct let. Drápy na rukou byly směšně malé, to ukazovalo na nezkušené štěně.

Rostor stál a v tichosti pozoroval Noru. Několikrát zamávala svými křídly, ale žádný poryv větru, který Mallirion očekával, se nedostavil. Jako kdyby vzduch procházel skrze křídla a nenarážel na žádnou překážku. Znamenalo to snad, že archiryje měly ptačí podobu, ale ne anatomii?

„Mám to,“ řekla vzápětí a její hlas se diametrálně lišil od pískotu, který prve předvedla.

„Běž, ale buď opatrná. Vrah může stále být na konci portálu,“ odvětil Rostor s obavami.

„Já vím, mistře. Budu v pohodě,“ usmála se Nora a jako lusknutím prstů zmizela. Mallirion však viděl, že odletěla tak vysokou rychlostí, že ji běžné oko nedokázalo postřehnout.

„Už jsem volal bývalému armádnímu patologovi, zda by dočasně nenahradil Mistena. Můžete klidně zavolat tým z forenzního, ale předpokládám, že opět nic nenalezne. Sice si tím nejsem zcela jistý, ale domnívám se, že byla zabita stříbrnými kulkami napuštěnými vlkodlačím morem. Samotné stříbro by nezpůsobilo vysunutí drápů a tesáků. Nemá u sebe žádné doklady, takže vlastně nevíme o koho se jedná, každopádně byla vlkodlak a byla zaslíbená,“ oznámil Rostor detektivovi po krátkém pohledu na tělo.

„Zaslíbená? Jak jste na to proboha přišel?“

„Její náramek. Používají ho vlkodlačí ženy a dívky, aby jasně daly najevo, že jsou nebo budou zadané. Je to takový ekvivalent lidských zásnubních prstenů. Kate ho taky dlouhou dobu nosila,“ vysvětlil mág a otočil se na Malliriona.

„Domnívám se, že používání teleportace má v tomto případě hlubší význam než jen zakrývání stop. Byl jsem s Norou na obou předchozích místech činu a našli jsme skutečné místo vraždy. Můžete tam poslat své lidi a sem by si měl někdo přijet pro tělo. Patolog by již měl být na svém místě.“

Mallirion si Rostora chvíli prohlížel a vstřebával všechno, co mu mág řekl. Byl zahanben, když viděl jak rychle mág postupuje ve vyšetřování, zatímco on tolik dní tápal. Pak mu došlo něco jiného.

„Počkat, vy jste nejel domů? To jste vůbec neodpočíval?“ zeptal se naštvaně Rostora a na čele se mu utvořila vráska. Nestál o to, aby se kvůli případu  přetahoval.

„Vy snad ano?“ ušklíbl se mág. „Nevidím rozdíl mezi tím, zda jsem vzhůru venku nebo doma. Pošlu vám souřadnice těch míst na mobil. Uvidíme se ráno,“ poklepal mu na rameno a odešel.

Detektiv se za ním zmateně ohlédl, ale viděl už jen jak nastupoval do auta. Nestihl mu nic říct a vlastně si připadal naprosto zbytečný. Telefon v kapse zavibroval a když ho vytáhl, spatřil zprávu se souřadnicemi všech tří míst, na kterých došlo k vraždám. To muselo znamenat, že se Nora už vrátila. Znovu se podíval na parkoviště, ale Rostorovo auto už bylo pryč.

S povzdechem obvolal příslušná místa, aby vysvětlil aktuální situaci. Ohledal tělo, ale zjistil vlastně jen to, co mu řekl Rostor. Následně předal rozkazy hlídkujícím policistům a vydal se ke svému autu. Byl unavený, ale na postel mohl zapomenout. Musel jet na velitelství a pracovat. Nevesele se uchechtl. Všechnu práci za něj odvedl mág. Na něm zůstalo jen všechno zavést do spisu. Tohle bylo poprvé, kdy si připadal naprosto neužitečný.

Takto v noci mu cesta na stanici trvala jen chvíli. Semafory byly vypnuté a nepotkal ani jedno auto. Trochu mu to vadilo, vůbec do kanceláře nespěchal. Věděl, že po zbytek noci bude jen sedět a přemýšlet, aniž by na něco měl šanci přijít. I když…

„Jaký význam může mít změna místa činu?“ zamumlal si pro sebe, když vystupoval z auta. Rostor to považoval za důležité, ale proč? Pokud se vrahovi nejednalo pouze o zahlazení stop, tak co jiného by tím mohl sledovat?

Cestou do kanceláře si vzal rovnou dvě kávy z automatu. Bude je potřebovat. Nejprve zapsal do spisu všechny dosavadní informace, které měl a následně přešel k velké nástěnné mapě. Předchozí dvě vraždy tam již byly červeně zaznačeny. Vzal do ruky fix a zakreslil i polohu dnešní oběti. Pak popadl zelenou barvu a označil reálná místa vražd.

Posadil se na židli a zíral na mapu. Rostor měl určitě pravdu. Nalezená těla byla evidentně na náhodných místech, ale místa vražd byla jasně rozmístěna. Chtěl na to přijít. Nejen, aby dopadli vraha, ale aby sám sobě dokázal, že je stále tak dobrý detektiv jako dřív.

„A to je velký problém, milý Mallirione, protože teleportační kouzlo bylo vždy výsadou nesmírně mocných mágů.“

Mallirion si vzpomněl na Rostorova slova. Mág. K čemu by nějaký mág potřeboval speciální místa k vraždám? Špatná otázka, k čemu by vlastně potřeboval zabíjet?

„Protože teprve po vaší smrti zůstane poslední mág a začne válka!“

„Ano vy! Momentálně jsou poslední dva mágové v téhle místnosti, detektive. Nebo bych vám měl raději říkat Istedire? Plukovník Rostor nemá bez společníka šanci a těžko nějakého schopného rychle sežene a po jeho smrti budete vy posledním žijícím mágem a před svým osudem neutečete!“

Zavřel oči a přestal usilovně přemýšlet. Nechal myšlenky jen tak plynout. Byl si jistý, že někde ve své mysli má odpovědi, jen je nemůže najít.
Co používají mágové?

Jedná se o sňatek za pomocí mocného magického rituálu, který prověřuje nejen magickou sílu společníka, ale taky čistotu srdce.

Prudce se postavil. Popadl ze stolu tužku a pravítko a udělal na mapě několik čár. Nad každým místem vraždy dopsal rasu, která tam byla zabita. Když měl hotovo, odstoupil a podíval se na své dílo. Nyní si byl dvou domněnkou zcela jistý.

„Chce vyvolat válku, ale jen vraždami ji nezpůsobí a musí to vědět,“ začal promlouvat nahlas. „Jak jinak by toho mohl docílit, aby neselhal? Magický rituál! Nejčastějším znakem je pentagram, takže jsi ho použil k posílení rituálu, že jo? Člověk, upír a vlkodlak. Tři už máš, tři zbývají. Ještě musíš zabít elfa a vílu, abys naplnil znaky pentagramu a uprostřed bude poslední a nejdůležitější oběť. Rostor. Pak bych měl být na řadě já, abych způsobil válku. Ale jak? Co po mě chceš?“

Z obrazu, který získal mohl odhadnout další místa, kde dojde k vraždám, otázkou však zůstávalo kdy.

1353 slov