Pohlédla na mně...
A pokud to vůbec šlo,
vykulila oči.
,,Co to..."
Neměl jsem chuť jí to vysvětlovat...
Vlastně nevím jak bych jí to vysvětlil,
Sám jsem to nechápal.
,,Není čas."
Řekl jsem proto.
,,Ještě není pozdě!"
Pochopila,
Alespoň že tak...
A rozlédla se ke dveřím.
,,Počkej!"
Zastavil jsem jí.
,,Musíš mi pomoct!"
Nechápavě se na mě podívala.
Je to trapné...
Nestyď se.
  Někdy každý musí požádat o pomoc.
Ty přeci zato kdo jsi nemůžeš!
Já vím...
Děkuji.
,,Nevíjdu ty schody..."