Odešla do práce...
Jako pokaždé,
Musela se přeci nějak živit...
Byl to už týden.
Týden...
Pro někoho nekonečně dlouhá hoba,
a pro někoho jen chvilka.
Cítil jsem že jí to pořád bolí,
ale už to bylo lepší.

Jako každý jiný den,
jsem čekal...
Čekal na ni.
Náhle se ozvalo cvaknutí.
Neznělo však jako klíč v zámku.
Pohlédl jsem na hodiny...
Bylo jedenáct...
To je moc brzo...
Dveře se otevřeli...
Moc brzo...
A ve dveřích stál on...