32.
,,Co to je!" Zasmál se nějaký chlapec.
Jméno jsem neznal a znát nechtěl.
Nelíbil se mi.
Připadal mi namýšlený.
Přišel dneska s ní,
a okamžitě se zajímal o mě...
Nestojím o tolik pozornosti.
,,Toho si nevšímej." Řekla.
,,Jen takoví talisman..."
To pro ní jsem?
,,Ty si pořád hraješ s plyšáky?"
Nedal pokoj...
,,Né já...
Dala mi ho máma než... než..."
Hlas se jí zlomil a po tváři jí stekla slza.
,,Ježiši nebůl! Vždyť jsem nic neřek..." protočil očima a já přísahám, že kdybych mohl být zase animatronik...
Kdybych se mohl hýbat...
Už je dávno mrtví!
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro