Ráno jsem vstal poněkud později. Probraly mě až rány na dveřích a hlasy z druhé strany. „Tak vstávej ty majstere, odlétáme!“ zněl tlumeně známý chlapecký hlas zpoza dveří.

Vyskočil jsem z postele a unaveně otevřel dveře. Stál za nimi Ben, již plně oblečen a připraven k odletu. „Co tu strašíš? Kolik je hodin?“ optal jsem se a protřel si narudlá víčka. Ben se na mě zaskočeně zahleděl. „Je 9:00, měli jsme odletět už před hodinou. Má štěstí že Sarah přemluvila mistryni Tano.“ řekl naštvaně a vecpal se dovnitř. „Hej! Co to?“ řekl jsem když mi vpadl do skříně. Bez odpovědi po mě hodil oblečení spolu s mečem a vytlačil ven. „Nemáme na to celý den!“ odsekl a táhl mě skrz několik sálů k lodi. „Nech mě aspoň obléct!“ vykřikl jako poslední známku vzdoru ale neposlouchal mě.

Měl jsem jediný štěstí že chodím spát dole oblečen. Na dráze stála Ashoka a Sarah, obě přemáhající smých. Když viděli jak mě Ben táhne polonahého k lodi.

„Odlétáme.“ bylo jediné co Ashoka řekla a zašla do lodi. Sarah si mě prohlédla a řekla: „No teda. Nemyslela jsem si že tě někdy takto zahlédnu, a už vůbec ne před první misí.“ řekl, nevydržela to a rozesmála se. Ben se jen škodolibě zakřenil. „Příště tě tu necháme.“ řekl a zašel do lodi.

Šel jsem hned za ním a Sarah hmed za mnou. Usedli jsme na sedadla a Ashoka nám začala vysvětlovat podrobnosti o platě. A nezapoměla zmínit i mistra Ezru, který však před několika dny sám odletěl na Mandalor a tak neměl možnost letět osobně.

Slyšeli jsme hlášení pilota a odčítání párovací sekvence s jinou lodí. „Co to asi bude?“ optala se Sarah. „Myslím že nějaká menší loď s doprovodem stíhaček.“ odpověděl jsem a Ben hned začal: „Nesmysl, určitě půjde o velký křižník.“ řekl jistě. „Proč myslíš?“ optal jsem se a dost mě pobavila ta jistota. „Jsme Jediové. Jsme pro ně cení.“ řekl s nosem nahoru.

„Máš krásný sny Bene. Takhle si létá max senátor.“ řekla Ashoka, jenž se právě vrátila z kokpitu. „Jenže takhle nápadně létat je nebezpečné. Čeká na nás Korelianská fregata. Konkrétně CR 90b, pokud mám být přesná.“ řekla a s lehce znepokojujícím pohledem sledovala Benův ponížený a naštvaný pohled. Jenž byl mířen mím směrem.

Lodě se spárovali mi mohli přestoupit na druhou loď. Kapitán nás osobně uvítal a odvedl na pokoje. Poté si mě však Ashoka vzala k sobě do pokoje a zamkla.

„Musíme si promluvit, mladý Skywalkere!“ řekla rázně. Její kajuta byla o poznání s těmi našemi větší. Měla dvě místnosti, sprchu i menší konferenční stolek s pár židlemi. Posadili jsme se a začali mluvit.

„O co jde?“ optal jsem se a byl zmaten. „Dnes ráno jsi vstal poslední, pak se tu hádáš s Benem...“ řekla naštvaně a já hned pochopil kam tím míří. „Ikdybych se snažil s ním vyjít. Je to nemožné. Je až příliš horlivý a horkokrevný.“ řekl jsem a pohlédl jí přímo do očí. Po jejím pohledu mi přejel po zádech. „Je to tvůj bratranec. Jste rodina. Tvůj strýc a otec se též hned na všem neshodli. A přesto všechno se jim povedlo porazit Impérium.“ řekla ostře.

„Vím...“ oznámil jsem a sklopil hlavu. „Já jen. Necítím se v jeho přítomnosti dobře.“ „Jak to myslíš?“ optala se a zněla zmateně. „Nevím.... prostě něco...něco temného mi přijde že je tam kam nezahlédnu.“ Řekl jsem a odvážil se jí opět pohlédnout do očí. Ona však zamyšleně hleděla stranou a mnula si bradu.

„Mám též sny,“ řekl jsem a trochu jsem se pousmál. "Jaká to novinka, všichni je máme." Pomyslel jsem si a pokračoval, „nejde však o běžné sny. Spatřuji v  nich naši akademii. Hořící, těla Jediů rozesetá po zemi a....“ nedovedl jsem to říct. Hlava mě začala bolet jak jsem se snažil vybavit to poslední. „Ashoka mi dala ruku na čelo bolest po chvilce zmizela, stejně tak však i všechno co se mi za tu chvíli vybavilo.

„Jsou to jen sny, Anakine. Strach je prvním krokem k temnotě. Musíš se ovládat.“ řekla a vstala. „Běž na pokoj, zkus o tom meditovat a třeba si vzpomeneš.“ řekla a vyvedla mě ven.