Trpaslíci mě na saních odvezli po malé cestičte podél stěny k výtahu. Pořád jsem byl zabalen ale na druhou stranu mi aspoň bylo teplo. Pouze hlava zůstala venku a tak mi dali aspoň čepici. Zjistil jsem že tihle trpaslíci jsou celkem veselá kopa. Od chvíle kdy jsme jim řekl o mé příhodě mi říkali padlá hvězda, nebo tak něco. Všemu jsem nerozuměl, jejich basik byl vskutku hodně hrubí. Zjistil jsem však že Ulfryk, tak se jmenoval ten se kterým jsem si povídal v jeskyni,mě odvede za místním šamanem, který vyléčí mé rány. „Ten váš šaman,co je zač?“ optal jsem se, když jsme sjeli dolů a všiml si jakého si města s obří věží z které čmoudil dým. „Šaman...on ťa vyléčit. On zná mnoho. Jeho se ptej.“ řekl když jsme prošli bránou, kde nás zastavili stráže.

„Co tovezeš Ulfryku?“ řekl jeden ze strážných. „Vezu tu klušiska šamanovi. Potřeba pomoct mu.“ řekl a chtěl jít dál ale stráže ho zastavili. „Má zbraň?“ Ulfryk se na mě zadíval zkoumavým pohledem. „Ne.“ řekl nakonec a stráže odstoupili. „Nezapomeň, starosta ti příště tak snadno neodpustí!“ dodal posléze. Ale to už jsme byli o několik metrů dál. „Máš kvůli mě problémy?“ optal jsem se. Ulfryk zakroutil. „Ne. Tohle už je dlouhý.“ řekl a zastavil před jedním domem. Zabouchal na dveře a otevřelo se malé okénko. „Je stařešina doma?“ optal se. „Co chcete?“ řekl muž běžným basicem. „Mam tu hošicu, který potřebuje pomoci.“ okínko se zavřelo a dveře pootevřely. Mezi dveřmi na mě vykoukl starý obličej. Též mě však zarazilo že to byl trpaslík a ne člověk. „Nech mi ho tu Ulfryku a já jej už ke stařešinovy odnedu.“ řekl. Ulfryk přikývl a pustil saně. „Drž sa hošan. Budu ti palce držat aby jsi se uzdravil.“ řekl na rozloučenou. „Sbohem.“ řekl jsem a druhý trpaslík mě zanesl v pevném náručí dovnitř.

Jen co jsme byli v baráku jsem pocítil podivnou auru. Auru temné ale i světlé strany Síly. Trpaslík mě pronesl nízkou chodbou a zaklepal na, pro něj, vysoké dveře. „Dále.“ ozval se podivný hlas. Dveře se otevřely a za nimi byla další místnost. Byla poměrně velká a dle rýchl na stěnách musela být dříve skladem. Trpaslík mě pomalu posadil na zem. Přímo před muže s kápý, který seděl v kruhu svící. Jelikož však seděl zády jsem mu neviděl do obličeje. „Copak zde hledáš Anakine Skywalkere?“ optal se muž. Polkl jsem. "Jak zná mé jméno?" projela mi hlavou otázka. „Stroskotal jsem a zranil se. Ulfryk mi řekl že zde bydlí stařešina, který by mi mohl pomoct.“ řekl jsem a muž, stále otočen zády přikývl. „Již dříve jsem pomohl jednomu Skywalkerovi.“ začal vyprávět. "Otec mi nikdy neřekl že by mu pomohl někdo takový." „Ale zradil mě a jeho zrada mě stála život.“ pokračoval. „Kdo jsi!?“ zeptal jsem se úzkostlivě, když jsem pocítil náhlý nárůst temnoty. Tu se náhle černoch otočil a já mohl spatřit jeho zjizvený obličej a bílé oko. „Kdy si jsem býval mistr Jedi Mace Vindu. Nyní je že mě Vince Madu.“ pronesl a odhalil umělé ruce. "U síly..."