Stáli jsme naproti sobě, jen pár metrů od sebe. Meče prozařovali okolní žulové kvádry, pokryté révou a jejich stíny. Celý plac se nesl v modro zelené záři.

Stáli jsme tak pár minut, oba v bojovém postoji až by se zdálo že jsme skameněli. Ve skutečnosti jsme však vyčkávali, ani jeden z nás nechtěl přijít o možnost zpětné rány. Nemluvě o tom že agresivní boj, který by si Ben rád přál, by znamenal i velkou pravděpodobnost smrti, v lepším případě useknuté paže.

Ben už to nevydržel a zaútočil. Nakonec, byla moje trpělivost a výcvik přeci jen na vyšší úrovni. Udělal jsem krok vzad, bylo to tak tak. Čepel jen o kousek minula můj bok. Přiblížil jsem svou čepel k jeho krku. „Vyhrál jsem.“ řekl jsem a v hlas jsem pociťoval sklamání. Spálil mě pohledem. „Chci odvetu! Tys ani nebojoval! Nebylo to fér..“ vykřikl a hlas se mu třásl vztekem. „Uklidni své pocity Bene.“ řekl jsem klidně a nahlédl mu do očí. „Máš pravdu, nebojoval jsem.“ řekl jsem a otočil se k ostatním. „A přesto jsem jej porazil. Toto je pravá podstata Síly. To je to co se nás můj otec snaží naučit.“ řekl jsem a zelená záře mého meče pohasla.

Z chodby se ozvaly kroky. Následované úsměvným pohledem mého otce. „Správně Anakine.“ řekl Luk a přišel ke mě, položil mi ruku na rameno a kývl hlavou. „Toto byla pravá podstata mého učení. Šlo o první lekci Bene.“ řekl Luk a přišel k Benovi, který stále stále ještě svíral zapnutý meč a sledoval zem.

„Máš v sobě vášeň svého otce.“ řekl Luk k Benovi a jeho úsměv shrubl. „Ale pomsta je prvním krokem k temnotě. Na to nezapomeň...Bene.“ řekl Luk a zvedl mu hlavu.

Ben se tvářil provinile a poníženě. „Omlouvám se.“ řekl a hodně těžko překonával vlnu pocitů, které v něm kolovali. „Nyní, si podejte ruce a usmyřte se.“ řekl Luk.

Otočil jsem se k Benovi a natáhl ruku. On trochu neochotně též a stikl mi dlaň. "Příště už neminu." Oznámil mi a já přikývl. Poté jsme se pustili a on i s pár dalšími odešel.

Luk ještě rozehnal všechny z placu a poté sám odešel. „To byl vážně...zajímavý boj.“ řekla Sarah, stojíc u dveří mého pokoje. „Tohle nebyl boj.“ usmál jsem se. „Neříkal si snad ale že...“ „Ano...ale... nebylo to tak jak sis myslela.“ řekl jsem a poškrábal se na hlavě.

Přistoupila ke mě a objala mě. „Málem tě zabil.“ „Neboj, já se jen tak nenechám.“ řekl jsem a objal jí nazpět. Tu se vzpamatovala a rychle se odtáhla. „Ehm..ehm...tedy...Byl jsi dobrý ale příště tolik neryskuj.“ řekla koktavě a rychle odešla.

Pousmál jsem se. "Holka jedna bláznivá." Pomyslel jsem si a zašel do pokoje.