"Dýchej zhluboka. Vnímej jak tvou myslí a tělem prochází síla." Rezonoval hlas v mé hlavě. Zhluboka jsem se nadechl a natáhl ruku.

Meč, ležící několik metrů předemnou na malé poličce se začal hýbat a po chvíli vzlétl do vzduchu. Soustředil jsem se plně na jeho ovládání a pootočil ruku. Meč mi přistál v ruce a zelená záře prožehla temným pokojem.

"Výborně. Začneme." Ozval se hlas a kolem mé hlavy se ozval pískavý zvuk. Šlo o malého droida jenž mi létal nad hlavou. Ozval se zvuk střely kterou jsem mečem ihned vykryl. Poté chvíli nic a pak opět střela. Ta už mě trefila do ruky. Sykl jsem a meč se zachvěl. "Klid Ani, soustřeď se a pokračuj." Řekl hlas opět a já pokračoval.

...

Zaslechl jsem klepání na dveře pokoje. Vyhodilo mě to z rovnováhy a meč se zabzučením dopadl na zem. „Ani...mohu dál?“ optal se povědomí dívčí hlas. Oddechl jsem si a vstal ze země. „Program ukončit.“ řekl jsem a droid přestal střílet. Oklepal jsem si plašť a otevřel dveře.

Stála v nich dívka se zlatými vlasy, hnědo bílém hábitu a s mečem připevněným u opasku. Byla jen o hlavu menší než já. „Co potřebuješ, Sarah?“ optal jsem se a pustil jí dál.

Sedla si ke mě na postel a prohlédla si to něco málo z mého pokoje. „Opět jsi trénoval?“ řekla při pohledu na droida, poletujícího stále kolem. A šmouh na stěnách. „Ano. A proč jsi vlastně tu?“ optal jsem se na oplátku.

Dívka se usmála a prohrábla zlaté vlasy. „Mistr Luk prý bude představovat tvého bratrance.“ řekla trochu s nadšením. Ušklíbl jsem se a přisedl k ní. „Tak o to jde, už jsem to opakoval. Není o co stát.“ řekl jsem chladně a pohledem propaloval dveře předemnou. Na tváři jsem pocítil její tázavý pohled. „Ben je...jak to říct...“ pokračoval jsem. „Není to zrovna klidný hoch, rozum po otci a citlivost po mamce.“ řekl jsem nakonec.

„Prý je opravdu pohledný a na to že mu je teprve 14. let i schopný v síle.“ narážela tím na můj a jeho dvouletý rozdíl. „Může být.“ řekl jsem a naše vzduch kolem začal být nedýchatelný.

„No nic...“ řekla Sarah a vztala. Otevřela a vyšla ven. Ve dveřích se však ještě zastavila řekla: „Možná aspoň nebude takový mrzout jako ty.“ Jen co to dořekla za sebou zavřela dveře.

„To jsou však jen prázdná slova.“ řekl jsem a ulehl do postele. "Je ještě hodně nechápavá. Bylo by zbytečné jí něco vysvětlovat." Pomyslel jsem si.