Odvrátil jsem Benův útok a uskočil. Poté jsem však opět zaútočil. „Proč Bene! Proč jsi to udělal!? Toto by si náš děda nepřál!" „Mýlíš se Anakine, kráčím v jeho šlépějích. On je ten pravý hrdina ne tvůj či můj otec!" Naše čepele jiskřili v modro-zelené záři a vydávali slabé jiskry. Tu na mě spadl kus zdi a já padl k zemi. „Anakine!..." Ozval se známý hlas v pozadí.

Ohlédl jsem se a spatřil Sarah. Rukou se opírala o stěnu chrámu, který se otřásal v základech. Pocítil jsem ba dokonce i pachuť dýmu. „Sarah uteč!“ vykřikl jsem a uskočil před další salvou seků. „Jsi slabí Anakine! Mě temnota dodává sílu!“ vykřikl v zápalu boje Ben. Zastavil jsem další z jeho prudkých úderů a pohlédl mu do očí. Žhnuly šílenstvím. Přímo jsem si vzpomněl na slova mistra Windu a Luka. "Temná síla je těžká, je nutné se jí vyvarot, pokud jí neumíš ovládat."

„Ne Bene.“ pronesl jsem překvapivě klidně a odhodil Bena na protější stěnu. Než se stačil zvednout jsem se soustředil a vyslal proti němu salvu blesků. Ben je stačil zastavit svým mečem, ale zároveň byl tím plně zaměstnán. „Běž Sarah! Uteč odsud! Venku je loď!“ vykřikl jsem na ní ale ona stála jako přibitá. Pohlédl jsem na ní naléhavým pohledem když tu vykřikla: „Ani, pozor!“ Tu jsem náhle pocítil jak mi bok propaluje palčivá bolest. Pohlédl jsem před sebe a spatřil Bena. Jenž držel zápěstí s mým mečem. „Chvilka nepozornosti, může být fatální.“ citoval mou mantru Ben.

Odkopl jsem jej a padl na koleno, držíc se za díru v boku břicha. Byla to palčivá bolest. „Tak co Anakine? Už jsem ti jako soupeř rozvný?“ optal se posměšně Ben rozepnul ruce a otočil se na místě kolem dokola. „Jsi leda tak odpad naší rodiny.“ pronesl jsem plivl mu pod nohy. Načež jsem se i přes ukrutnou bolest vstal. „Tak pojď!“ procedil jsem mezi zuby. Ben se na mě bez rozmýšlení vrhl. Vykrýval jsem jeden pohyb za druhým a pomalu se dostával do rytmu. Když naopak Ben ten svůj ztratil, udeřil jsem. Jednem silný úder mu způsobil ránu na rameni za, které se rychle chytl a odstoupil. „Příště už takové štěstí mít nebudeš.“ pronesl jsem jistě a zaujal postoj, v kterém jsem to chtěl zakončit. "Promiňte mistře, zdá se, že to k vám už nestihnu." Pomyslel jsem si a pohlédl přímo na Bena.

Téměř nastejno jsme udělali krok v před a tasili. Každý z nás mířil zcela jinam. Já horem na hruď. On na mé břicho. Ani jeden jsme neměli v úmyslu tomu druhému bránit v úderu. Byl to poslední úder.

Zaslechl jsem zaječení. Celý svět se jakoby zastavil. Můj meč byl od vrácen rukou, zatímco meč Bena byl zaražen něčím tělem. „To..tohle nesmíte... jsme... přátelé...“ vyhekla Sarah a celou svou váhou se opřela o mé tělo. Ben, zaražen tímto počínaním zhasl meč a odstoupil. Zamračen do země. Pod vahou Sarah a bolesti z břicha jsem padl na kolena a objal její bezvládné tělo. „Sarah...Sarah...né!“ proťal okolí můj zdrcený hlas. Opřel jsem její hlavu o loket, upustil meč a objal jí. Po tváři mi stékaly slzy.

„Vstaň Anakine a odnes jí odsud.“  pronesl náhle Ben. Pohlédl jsem na něj nechápavýma a napuchlíma očima, takže jsem neviděl zda brečí, nebo to říká ze známosti. „Běž s ní odsud!“ rozkázal a bylo na něm patrné že by mě nejraději rozsekal na místě. Ale též bylo vidět že se v něm i cosi zlomilo.

Bezeslova jsem vstal a se Sarařiným tělem na zádech jsem zamířil chodbou k východu. „Anakine!“ zavolal na mě ještě naposledy Ben. Otočil jsem se a vyslechl jej. „Ona tě milovala.“ řekl upřímně. Na malý moment jsem měl i pocit že to byl ten starý Ben. „Já vím.“ pronesl jsem a odešel do tmy.

Tak jo lidi. Tohle by byl konec naší první knížky. Nebojte, ještě nás čeká Vánoční speciál a též dokončení románku mezi Marou Jade a Lukem Skywalkerem. Ale co se týče hlavního příběhu, tak to bude skutečně vše. Jsem moc rád jestli jste to dočetli až sem. Pokud ano, budu moc rád za vaše ohlasy a názory. Každý komentář si samozřejmě celý vždycky přečtu a odpovím. Takže se nebojte napsat. Ale tohle už je fakt vše. A nechť vás provází síla (^^)