Pár hodin po útoku:

Ben se obrátil na záda a zhluboka dýchal. „Jak se mu to mohlo stát?" optal jsem se a pohlédl Ashoce do očí. Zamyšleně si prohlížela Bena pohled střídala s lékařskými poznámkami. Benův stav se hodinu od hodiny zhoršoval. Už půl hodiny od útoku a převezení na ošetřovnu se dostavila teplota. „Temná strana." řekla a do těch pár slov dala tu největší vážnost jakou jen mohla. Zachvěl jsem se. „Myslíš že tam byl sith?" optal jsem se opatrně a na prázdno polkl. Pokud ano, byly jsme sakra v háji. „Možná, ale pokud ano, je dost možné že jsme jej ještě nepotkali. Jeto...jiné..." řekla a se znepokojeným pohledem se kousla do palce. „Jiné?" optal jsem se nechápavě a zamrkal. "Existuje snad více typů temné strany? Nebo snad i světlé strany?" pomyslel jsem si a Ashoka mi skoro instinktivně vrátila zamračený pohled. „Není rozdíl mezi temnotou a tmou. Nebo aspoň ne na první pohled. Vader a Sidius byly v temné straně zkušení, ale používali jen jako prostředek. Neovládali ji plně, nebo snad možná jen požívali. Tenhle jí však plně ovládá, nebo naopak Síla jeho." řekla Ashoka a hlas se jí třásl.

Vyběhl mi z toho mráz po zádech. Bylo jako kletba. Ashoka si všimla mého zděšení a vstala. Objala se se mnou jako se starým přítelem Jakoby mi tím dala jakýsi impuls jsem jí objal též. Hlavu jsem měl položenou na její hrudi a cítil jak mě stres pomalu opouští. "Věděla bych co by ti pomohla ale...v mém starém řádu by se na to nekoukali dobře." řekla mi do hlavy ale já jako bych to nevnímal jsem zvedl hlavu. Pomalu jsem se k zvedl a opatrně políbil. Nechápal jsem co mě to popadlo ale už to nešlo zastavit. Přesunuli jsme se na samostatný pokoj a tam s Ashokou zůstal zhruba do ranních hodin Korusantského času.

...

Když jsme se pak probral v peřinách vedle ní, vůbec jsem se nepoznával. Promnul jsem si obličej a sundal ze sebe Ashočinu ruku jenž měla položenou prsou. Oblékl jsem se a přikryl Ashoku peřinou. Poté jsem zamířil zpátky k Benovi. "Nevím proč se za ním vlastně táhnu ale je to zřejmě jediný kdo ví co je se Sarah." pomyslím si a vejdu k Benovi na pokoj. Ben se třásl, po tváři mu tekl pot. „Sestro!" křikl jsem a přiběhl k Benovi. „Bene...."zašeptal jsem a chytl jej z ruku. „Nechoď pryč!" řekl jsem naštvaně a zaměřil se na něj celou myslí...

...

Uvnitř Benovi hlavy:

Bylo tam temno. Kolem mě byl vír bílé a temné záře jenž mě ochromil. Nic jsem neviděl, dokud okolí neprojasnila rudá záře. V tu chvíli jsem je spatřil. Bena s modrým mečem a proti němu osoba, zahalená v kápi, přes tvář masku a v ruce meč s třemi rudými čepelemi.

„Bene!" Křikl jsme na něj a oba na mě pohlédli. Osoba v kápi na mě pohlédla a cítil jsem jak na mě háže spalující pohled. „Bene, nesmíš se poddat temné straně! Stane se z tebe monstrum!" Zakřičel jsem na Bena, který na mě házel nechápavý pohled. Temný neváhal a zachytil mě silou pod krkem. Začal jsem se dusit, neměl jsem se jak bránit. Pokusil jsem použít sílu ale i ani ta nefungovala. „Tady jsi v mém světě Anakine  Skywallkere!" křikl a v hlase mu znělo znechucení. Ben pohlédl na postavu. Věnoval jí dlouhý pohled. „Já jsem Ben Solo, vnuk Anakina Skywallkera, mě temná síla nedostane!" řekl Ben rázně a stisk na mém krku povolil. Padl jsem na kolena a začal kašlat. Modrá záře prosvištěla vzduchem v bzučivém jeku. Postava sebou trhla, Ben stál od ní ani ne krok a jeho meč byl skrz ní. „Však...my se ještě uvidíme!" odkašlala postava a propadla se do světla pod námi. Vstal jsem a Ben a došel k Benovi. „Vyhrál jsi. Bene." řekl jsem v hlase lehce překvapený. Otočil se a usmál, něco se mi však na tom pohledu nezamlouvalo. „Mluvíš jakoby tě to překvapilo...." věnoval mi uražený pohled. „nyní vypadni z mé hlavy.!" přikázal a já zjistil že už to je zase ten náš starý Ben.