Opět jsem se probral. Avšak jsem neseděl ale ležel hned vedle Sarah. Hleděla na mě modrýma očima a držela mě za ruku. „Sarah! Já...“ pokusil jsem se rychle říct ale ona pouze zavrtěla pomalu hlavou. Děkuju.“ řekla slabě a poté opět usla.

Pomalu jsem vstal. Připadal jsem si, jako bych se opět narodil. A mlha, která mě do teď zaslepovala zmizela. Místo ní jsem pocítil náhlou temnotu. "Anakine!" Zaslechl jsem ten hlas. „Mami?“ optal jsem se. "Musíš Bena zastavit. Než bude pozdě!" řekl hlas a opět zmizel. „O čem to sakra mluví! A co je s Benem?“ řekl jsem nechápavě a došel ke dveřím. Byly zamčené. „Co to sakra?“ podivil jsem se a zkusil to znovu. Ale ani se nehly. „Tak fajn...“ řekl jsem a vytáhl meč. Spustil jsem jej a přesekl zamikání dveří. Zabral jsem a násilím otevřel zničené dveře. Šli celkem z tuha ale šli.

Pak jsem zamířil na můstek,kde jsme zrovna cítil Benovu přítomnost. "Snad nejdu pozdě..." po myslel jsem si a rozběhl se. „Ashoko, Ben!“ vykřikl jsem když jsem tam skoro byl a tu jsem zaslechl meč, a vyjeknutí. Zamrazilo mě na zátylku a vběhl do místnosti.

Ben stál u sedadla pilota, modrá čepel jeho meče trčela skrz. „Ale, ale. Jestli pak to není náš velký zachránce?“ řekl uštěpačně Ben. „Bene, cos to kruci udělal!“ zbrozil jsem se. Ben se zatvářil nevině. „Pouze jsem se zbavil svědků, Anakine. Náš děd by byl pyšný.“ řekl Ben a oči mu jen zářili. „Jsi šílenec!“ vykřikl jsem. „Ne Anakine. To ty jsi hlupák že jsi to nevěděl.“ řekl. Rozběhl jsem se ale to lodí otřásly výbuchy a já upadl. Náraz do hlavy o roh stolu mi způsobil že všechno kolem mě se točilo. „Odvoz dorazil, takže když dovolíš.“ řekl a prošel kolem mě s mečem v ruce. „Neboj se. O Sarah se postará. Dříve jsi mi dal lekci a já se poučil.“ řekl mezi tím co mi odkopl ruku stranou jako kus hradu. „Sbohem, Anakine.“ řekl Ben, mezi tím co se na lodi rozezněly poplašná světla.

Loď se po chvilce začala třást. Zvuky střel dopadaly po celé lodi. "Musím pryč!" křičel jsem na sebe a donutil se vstát. Poté jsem se, opírajíc o stěnu, rychle dostal do malého hangáru. Byl tam jeden A-wing pro případ nouze.

Nasoukal jsem se do kokpitu. To už se loď pomalu rozpadala. „Sakra, jak se to zapíná?!“ zazmatkoval jsem a pozapínal pár čudlíků. Tu se ozvala exploze a loď se propadla do kosmu. Zkusil jsem poslední z tlačítek a náhle loď poskočila vpřed. Zamířil jsem přímo k planetě. Nevěděl jsem o létání nic, takže jsem byl pro tu chvíli i celkem rád. Ale tu jsem schytal první zásah. Loď se otřásla. „Ne!“ srdce mi bylo na poplach a vřela krev v žilách. Nic nepomáhalo. Tiše mi před zaměřovač dostala jakási loď. Nějak automaticky jsem stiskl čudlík na kniplu a loď vypálila. Stíhačka Tie skončila na dva kusy.

„Heh...to byla celkem i sranda.“ řekl jsem si ale to jsem schytal i druhý zásah a loď se přestala ovládat. „Skara! U svatého Obi-Wana a velké síly!“ pronesl jsem když jsem si všiml jak mi z lodi hoří.

Loď, ač neřízená mě nakonec na planetu dostala. Sice pomláceného, ale dostala.

Přistání do sněhu bylo z výšky několika tisíc kilometrů tvrdé. Praštil jsem sebou o palubní desku. "Chvála síle za pásy." pomyslel jsem si a rychle se dostal ven z vraku, který teď už těžko připomínal loď.

Ocitl jsem se v pustině. Sám a bez ničeho. „Sakra, co teď?“ pomyslel jsem si a rozhlížel se ve sněhové bouři. Nikde nic. „Mistr Luk říkal, že když si nevíš rady, tak tě síla povede.“ zopakoval jsem si citát a vydal se jedním směrem. Doufajíc že to všechno nebyly jen kecy.

Tak jo lidi. Trocha akce na závěr (^^) Doufám že se vám líbilo. Trochu jsem se odvázal.