Vzbudila jsem se s hroznou bolestí břicha. Nesnášela jsem, když se mi to stalo, protože jsem si pak musela vzít naprosto nechutný prášek. Zvedla jsem se z postele a ze stolku vedle postele vytáhla plato růžových prášků. Jeden jsem si vyndala a nasucho ho spolkla. Protřela jsem si oči a pohledem přelétla k hodinám na stěně.

Trochu jsme se zarazila, když jsem zjistila, že je po deváté hodině. Až po chvíli jsme s uvědomila, že není víkend, ale já zaspala. Rychle jsem na sebe natáhla legíny a vzala první svetr, co mi přišel pod ruku. Svázala jsem si vlasy, ale v tom spěchu jsem si uvědomila, že druhou hodinu stejně nestihnu tak proč pospíchat.

„Mami?!" Zakřičela jsem, ale všude bylo ticho. Nejspíš jsou v práci. Vzala jsem si tašku a naházela do ní potřebné věci. Nalíčila jsem se, provedla ranní hygienu a seběhla dolů do kuchyně, kde jsem si připravila snídani a svačinu do školy.

Svačinu jsem si hodila do tašky a snídani si vzala sebou na cestu do školy, protože doma bych si to už nestihla sníst. Měla jsem skoro dvacet minut, ale i tak jsem si radši pospíšila. Třeba bych mohla ještě někde potkat Harryho, je o něm známo, že někdy pár prvních hodin jen tak zatáhne a jde si ven třeba s Jasmine. A všichni vědí, co spolu dělají.

Vešla jsem do školy a na chodbách bylo prázdno. Z učeben vycházely tlumené hlasy učitelů a učitelek, které se rozčilovaly, že to nikdo z žáků nechápe. Trochu jsem se pousmála, protože fakt, že většina žáků naší školy je hloupá, jsem zmiňovala.

Došla jsem až před třídu, kde mi za patnáct minut měla začínat hodina a posadila se na lavičku naproti dveřím. Pořád jsem musela myslet na to, co se stalo včera na tom zápase. Co kdyby mi spadla paruka, nebo by mě třeba poznal.

Z přemýšlení mě vytrhl zvonek. Ze dveří každé třídy se vyřítili studenti a každý z nich spěchal k sobě do třídy. Měla jsem dost toho stereotypu. Přála jsem si v životě jen dvě věci a to ať se dostanu z toho strašného koloběhu, někam dost daleko a aby mě měl Harry rád stejně jako já jeho.

Nechtěla jsem toho moc, ale ani jedna z těch dvou věcí se očividně nehodlala splnit. Když se její třída vyprázdnila, dorazilo pár jejích spolužáků, ale ni jednoho nezajímalo, že chyběla. Možná by je to zajímalo, kdyby si toho vůbec všimli. Ona tu pro ně byla, jen když se dělaly skupinové projekty, ale nikdy za nikoho nedělala práci. A už vůbec nikomu nedávala opsat úkoly.

Vlezla jsme do třídy a snažila se přetrpět stupidní kecy spolužáků a pisklavý hlas paní učitelky. Po hodině následoval oběd, kde jsem konečně měla vidět Harryho. Nabrala jsem si salát a kuřecí maso a k tomu dostala krabičku, ve které se měl nacházet jogurt, ale tím bych si nebyla tak jistá.

Sedím na lavičce v koutu jídelny a pozoruji stůl, u kterého obědvá. Každý jeho pohyb si pečlivě zapisuju a chvílemi si i načrtnu, jak v danou chvíli vypadá. Když se usměje, v podbříšku ucítím miliardu malých motýlků, které ale zmizí, když si uvědomím, že ten úsměv patřil někomu jinému.

Znovu sklopím hlavu a zapíšu si co má dnes k obědu. Posledních pár dní se úplně vyhýbá čokoládě, ale to je nejspíš dobře, protože mu z obličeje zmizelo pár posledních nedokonalostí. Určitě mu to poradila Nicol, které jsem to zase řekla já. Vždycky si ode mě brala rady ohledně pleti, jelikož je to náplň práce mé matky a já zase věděla, že to řekne Harrymu. Myslela si, že mě využívá jen ve svůj vlastní prospěch, ale já věděla, že je to přesně naopak.

Občas dělám i mnohem větší laskavosti. Podstrčím mu tyčinku, kterou má rád, napíšu mu tahák, který mu později strčím do skříňky, zmíním se o něčem, co by mu mohlo pomoc, před jeho kamarády. Jenže on si to vůbec neuvědomuje a to mě dovádí k šílenství.

Z přemýšlení mě vytrhl Harry, který se právě zvedal od stolu spolu s Jasmine, která se k němu posledních pár týdnů měla víc, než bylo zdrávo. Harry všem zamával a oba dva se sebrali a šli směrem k východu.

Deník jsem si hodila do tašky, tác jsem nechala na místě a rozběhla se za nimi. Držela jsem se při straně, abych byla co nejmíň nápadná. Za posledních pár let jsem si to dokonale nacvičila. Jasmie a Harry spolu mířili k jeho autu, takže jsem moc dobře věděla, co to znamená. Smutně jsem se zastavila v půlce cesty a jen sledovala jeho vzdalující se záda. Nesnášela jsem tyhle dny. Dny, kdy ho nemůžu doprovázet domů, dny, kdy si to rozdával s holkou, která ho jen využívala, zatímco tu dokonalou měl přímo před sebou.

Po tváři mi stekla první slza a já nevnímala nic jiného, než tu bolest uvnitř v mé hrudi.

Čekala jsem, než to dodělají a pak jsem viděla, jak jí Harry dává pusu na tvář a ona odchází směrem do školy. To znamená, že se Harry už chystá domů. Nasadila jsem si kapuci a s větším odstupem vyrazila za ním.

Ruce si zastrčil do kapes a pomalým krokem si to mířil domů. Všimla jsem si černé dodávky, co u něj přibrzdila. Harry se s úsměvem podíval do okénka a zastavil. Zastavila jsem a schovala se za roh ulice, abych je mohla pozorovat.

Někdo uvnitř toho auta Harrymu něco říkal a Harry na to s radostí odpovídal. Několikrát kývl a pak rukou ukázal směrem ke škole. Harryho výraz se náhle změnil. Z okénka vykoukla ruka držíc zbraň, která mířila Harrymu na hlavu. Vykulila jsem oči.

Harryho výraz najednou zvážněl a celá jeho tvář zkameněla. Snažil se očividně něco říct, ale ten chlap z dodávky vystřelil a Harry padnul k zemi. Nevypadalo to jako typická střelná zbraň a Harry rozhodně neměl střelnou ránu. Vypadalo to spíš, jako by ho omráčili.

Z boku dodávky se otevřely dveře a z nich vyběhlo pár maskovaných chlapů. Vzali Harryho a naložili ho do dodávky. V tu chvíli mi z očí vytryskly slzy. Rukama jsem si zacpala pusu a snažila se uklidnit.

Harryho tělo se mi ztratilo z dohledu a tak jsem svůj pohled přesunula na jednoho z těch cizinců. Vylezl z auta a začal se rozhlížet. Schovala jsem se a snažila se být potichu. Nikde nejelo žádné auto a nebylo tu ani živáčka.

Po chvilce jsem slyšela bouchnout dveře. Vykoukla jsem zpoza rohu a jediné co mě v tu chvíli napadlo, bylo zapamatovat si spz auta. Pořád jsem si ji opakovala v hlavě a chvilku přemýšlela, jestli za nimi vyběhnout. Ale to by bylo moc nebezpečné.

Z očí mi pořád tekly slzy, a jak se auto vzdalovalo, v hloubi duše jsem cítila, jak mě to trhá na kousky. Pořád jsme si opakovala, že jsme měla něco udělat. Měla jsem. Měla.

---

Zdravím s novou kapitolou, která vyšla trochu později, než jsem předpokládala. Vlastně jsem tak nějak nechtěně zavrhla Wattpad, takže pokud jste mě od konce října až někdy do teď kontaktovali nebo psal komentář a já vám neodpověděla (i když jsem se snažila odpovídat alespoň na komentáře) má to jednoduchý důvod. Poslední dobou jsem měla takové menší (opravdu to nebyly přímo) deprese. Jenže jsem to nikomu nechtěla říct a radši si v klidu pobrečela v noci a přes den se na ostatní usmívala. 

No nebudu vás tím zatěžovat, jen o byl hlavní důvod proč jsem nic nepřidávala a byla tak málo aktivní. Takže teď vám to budu chtít vynahradit. Do konce roku chci ještě napsat novou kapitolu Wrong Match a Bad Boy + pokud se to povede tak přeložit MNHMN → i když ta holka má mega dlouhý kapitoly. :D

Kdo to dočetl až sem ta gratuluji :) Konečně se SH (Stalk Him) začalo trochu rozvíjet a dostáváme se do fáze 2, kde začnou věci nabírat trochu větší spád. :D Hoďte komentář a snad se uvidíme u další kapitoly. :) ♥

- Love N