Hayden

S penězi nastrkanými v kapsách utíkal směrem k bytu, ohlížel se přes rameno každých pár vteřin, ale nikdo za ním neběžel. Lidé si po něm otáčeli, ale to ho nezastavilo v tom, běžet jako o život, i přestože mu plíce hořely bolestí. Schody vyběhl po dvou, dveře bytu za sebou zapráskl a volal po Shazzer.

Našel ji nataženou na gauči se stříkačkou pohozenou vedle něj. Zorničky měla zeširoka roztažené. Chytil ji za zápěstí, aby nahmatal puls. Je naživu. Všechny instinkty a nabyté odhodlání mu radily, aby posbíral peníze, které měl v bytě schované a utíkal rovnou na nádraží. Z pohledu na ni ho ale zamrazilo.

„Shazzer?" zavolal a zatřásl s ní. Nic. Svezl se na zem a obličej sevřel do dlaní. „Shazzer!" zkusil po chvíli znovu. Ozvalo se nespokojené zamručení. „Říkal jsem ti, ať se sbalíš, ne ať se tu naposledy sjedeš. Musíme odsud vypadnout, hned!" křikl po ní. Naposledy s ní zatřásl, ale když dál nevnímala, vběhl do pokoje a začal sbírat oblečení a cpal ho do batohu. Došel k matraci, ze které vyndal hotovost, kterou tam posledních několik měsíců střádal. Počítal jednu bankovku za druhou, přidal k nim i ty, které sebral z kasy a došel k tomu, že mu na dvě letenky schází peníze, měl jen na jednu. Došel zpátky do pokoje a díval se na svou někdejší lásku.

V hlavě slyšel její smích, do kterého se tenkrát tak zamiloval. Vzpomínal na všechny chvíle před tím, než začala brát. Je to jen pro jednou. Zkusit se má všechno, řekla onehdy na párty. S Natem vyhulili tolik trávy, že neměl ponětí, že to nebyla první dávka jejího večera, a ani její poslední. Zrovna tak jako několik dalších večerů potom.

Přesto se cítil za ni zodpovědný. Cítil se zodpovědný za dítě v jejím břiše, přestože nebylo jeho. Nemohl utéct, ještě ne.

Peníze zastrčil zpátky do potahu matrace a místo nich vyndal všechny sáčky, co tam byly nastrkané, s obsahem pochybnější povahy než všechny ty, které dosud prodal. Je to novinka, smažky ti utrhají ruce, řekl mu Marko, když mu je předával. Vyděláš na tom balík. To jsi přece chtěl, ne? Tak buď hodnej kluk a všechno to pro mě prodej. Hayden se navážených dávek nedotkl celé týdny, věděl, že tentokrát mu Marko prodal větší svinstvo než doposud. Svinstvo, které mohlo dávat štěstí, ale stejně tak dobře zabíjet.

Batoh s oblečením postavil do rohu místnosti, sáčky si nacpal do kapes a vyrazil z bytu.

________________

Kéž bys tady tak byl. Vzpomínáš si vůbec ještě, jak je tu krásně i když prší? zaslechl hlas, kvůli kterému vůbec ještě mělo smysl se dál snažit.

To mi povídej, nejradši bych tam byl taky, ale představuju si tu nádheru aspoň skrz tebe. Jen co našetřím, přijedu, slibuju.

Stál u stok a čekal, až se objeví další z jeho pravidelných zákazníků. Zásoby se pomalu ale jistě tenčily, ale peněz nepřibylo za poslední týden tolik, kolik potřeboval. Musel k Markovi pro další dávku.

Chybíš mi tady.

I ty mně, ségra. Už je to tak dlouho. Určitě jsi musela vyrůst aspoň o půl metru, zasmál se. I v Kanadě se dávalo zrovna do deště, těžko ale mohl cítit tu euforii, kterou tisíce kilometrů daleko prožívala jeho sestra. Pro ni to byl jen další obyčejný den v jejím svobodném životě. On čekal na feťáka, kteří často mívají zkreslené představy o čase. Mohl tady moknout klidně další hodinu.

Kecko. Abych nebyla vyšší než ty, až se konečně uvidíme. Hayden se zahleděl na vytetovanou vysílačku, jemně kůži kolem ní pohladil. Bylo to jedno z mála míst na předloktí, které nepokrývaly drobné jizvičky od popálenin. Zapálil si cigaretu, několikrát z ní potáhl a nedokouřenou ji típl o zápěstí. Bolest mu poslední týden přinášela naději, díky ní cítil, že je stále naživu. Měl naději, že se jeho jizvy zahojí, jen co bude zpátky za oceánem.

V dáli viděl, že se k němu blíží jeho známý.

„Konečně jsi tady. Mám tu pro tebe něco novýho..."

________________

Týdny se vlekly a jeho dvojí život šel dál. Měl už našetřeno tolik, aby se mohl sebrat a letět pryč, ale nepřipadalo mu fér, aby zmizel bez rozloučení. Odhodlával se zavolat otci a Nateovi, ale vždy si to rozmyslel a místo toho šel večer prodávat. Ještě jednou, naposledy. Po tom nechám tuhle kapitolu za sebou. Shazzer dám její polovinu peněz, sbalím se a odletím domů.

Měls ty někoho tak úžasnýho, s kým bys mohl řešit cokoli a zároveň vám to klapalo v posteli? ozvalo se chvíli předtím, než se chystal jít spát. Chtěl jí říct tu novinu, letenku měl koupenou a za pár hodin ji konečně obejme naživo, nejen imaginárně, ale nechtěl jí zkazit překvapení. Místo toho si s ní užíval další z každodenních konverzací o jejím životě.

Nemáš někdy výčitky svědomí? Já teda s nikým nechodím, tak asi nejsem ten, co by ti měl radit, ale nepřijde mi to od tebe moc hezký, takhle mu za zády lhát.

Ze začátku. Teď už ne, a vůbec, je to moje věc, Haydene. Nevíš, jaký to s Kenem doma je. Ten člověk celý dny jen prosedí a nejradši by nic nedělal. Zack je v tomhle úplně jiný, stará se o věci, které by Kennetha v životě nenapadly, řekla Hope a na chvíli se odmlčela. Chápeš to? Jak může někdo sport takhle prožívat, když ho sám nikdy nezkusil?

Proč se s ním teda nerozejdeš? vyzvídal Hayden a tiše se smál. Hope fotbal vždycky nesnášela. Na jeho zápasy chodila jen z donucení.

To nejde. Je až moc hodnej a tohle by si nezasloužil.

Nezaslouží si pravdu? To je docela hnusný, nemyslíš? Ségra, víš, že vždycky stojím za tebou, ale tohle je prostě zlý.

Já vím, ale co mám teď dělat? Nechci mu ublížit, chodíme spolu už celou věčnost...

Asi si budeš muset vybrat, navrhl. Čekal bych, že po tom, co táta udělal mámě, budeš mít k nevěře jinej přístup, dodal zklamaně, ale nezlobil se na ni. Chápal tátovy důvody a věřil, že i ona ty své má. Přesto měl potřebu ji v tom trochu vymáchat.

Promluvím s nimi, jasný? S oběma, dodala.

Hayden spal už několikátý večer jako nemluvně. Od doby, co byl posledně venku se mu spalo podstatně lépe. Zásoby byly prodané a svědomí měl zase o kousek čistší. Jedinou poskvrnou na něm bylo to, že se chystal Shazzer nechat v Kanadě, o čemž dosud nevěděla.

Haydene? Tomu neuvěříš. Představ si, že mamka někoho má. Naše mamka,  slyšel jakoby zdáli, ale dál spal. Asi toho máš hodně, vsadím se, že máš restauraci zase plnou zákazníků a nemáš čas se mi věnovat.

Probudil ho až hluk rozléhajících se na chodbě. Často slýchal křik dítěte ze spodního patra, když se sousedka vydávala na procházku. Tohle ale nebylo dítě. Hlas mu byl až příliš povědomý. Vstal, aby se podíval, co se tam děje, když si všiml, že i Shazzer je vzhůru. Výjimečně byla dostatečně při vědomí, aby vnímala, co se kolem ní děje. Vypadala vyděšeně.

„Jdu se tam podívat. Schovej se v koupelně," špitl. Z rohu sebral otlučenou baseballovou pálku a podíval se kukátkem na chodbu. Markova plešatá hlava se leskla vlivem zářivek v chodbě, světlo se odráželo od jeho snědé kůže. Pootevřel dveře zajištěné řetízkem.

„Ráno jsem se za tebou chystal," zalhal Hayden.

Co jsem jim to udělala? Hayi, mamka si myslí, že bych s nimi měla promluvit.

„Chci svoje prachy, mladej. Ve čtvrti se povídá, že se ti daří. Proč sis teda nepřišel pro další matroš, abys prodal víc?"

„Můžeme to probrat uvnitř?" Uvolnil řetízek na dveřích, aby otevřel dveře. Marko vstoupil do bytu a Hayden se ještě rozhlédl po chodbě. Zpoza dveří se objevily dvě gorily, které neměl šanci předtím vidět.

„V pohodě mladej, pusť je dovnitř. Neudělej žádnou pitomost," varoval jej, když si všiml, že se natahuje po pálce, kterou předtím odložil.

Zavřel za nimi dveře a pozoroval, jak si Marko prohlíží jejich byt. „Kde máš ty prachy?"

„Nemám je tady," zalhal. „Zítra ti je všechny donesu a vezmu si i další matro. Měls pravdu, jdou po tom jak slepice po flusu."

„Dám ti poslední šanci. Kde jsou moje prachy?"

Haydenovi sklouzl pohled k batohu na zemi. Marko pokynul hlavou k jedné z goril a ta obrátila batoh naruby. Hayden jen tiše přihlížel, jak třetina jeho naspořených peněz mizí v cizí kapse. Uvědomil si, že na něj Hope mluvila, než sem Marko vtrhl. Podíval se směrem ke dveřím do koupelny, kde se schovávala Shazzer a modlil se, aby se nepohla.

Vidíš? Říkal jsem to. Promiň, ségra, měl jsem tady frmol a neměl jsem čas ani na pomyšlení.

To nevadí, Haydene. Budu od tebe mamku pozdravovat.

To budu rád. Musím zase jít, měl jsem jen chvilku na cigáro a ta je pryč. Zítra si zavoláme.

Gorila napřáhla pěst a udeřila vedle Haydenova obličeje, až prorazila díru do zdi.

„Nemám náladu na hry. Kde je zbytek?" zařval Marko. Gorila čekala s napřaženou pěstí směrem k jeho obličeji.

Hayden zvedl ruce nad hlavu. „Oukej, oukej. Dám ti je," řekl a pár kroky došel ke dveřím koupelny. Myslel na zbraň, kterou měl schovanou pod umyvadlem pro všechny případy. Nechtěl raději zatím ani myslet na to, co udělá, až se k ní dostane.

„Žádný kraviny, jasný?" řekl Marko, jako by vycítil jeho záměr. Hayden přikývl.

Chytil za kliku a pootočil její klikou. Prosím, Shazz, buď schovaná ve vaně a ani se nehni, prosil vyšší moc.

V tu chvíli se ale semlelo všechno příliš rychle, přesto Haydenovi přišlo, že se čas na malou chvíli úplně zastavil. Dveře se prudce otevřely. Shazzer stála s pistolí namířenou naproti jemu. Ruka se jí třásla a slzy jí zmáčely už takhle rozmazanou řasenku.

Pak ucítil ostrou bolest na hlavě a sesunul se k zemi. Svět před jeho očima zčernal.

Probudil se o několik hodin později, ležel na podlaze a hlava mu pulzovala bolestí. Pomalu se posadil a rozhlédl se po bytě. Všechno, co v bytě bylo, bylo obrácené vzhůru nohama, zničené nebo pryč. Po zemi se válelo oblečení, fotoalba byla vytrhaná a Hope z fotek na zemi se na něj usmívala, stejně tak Nate i celá stará parta.

„Shazzer?" zavolal a pokusil se postavit na nohy. V ložnici byla rozpáraná matrace a peří z polštářů pokrývalo každý centimetr podlahy. Otevřel dveře do koupelny. Shazz ležela na zemi, obličej opuchlý od mnohočetných ran, z roztrženého rtu jí vytékala krev a pod okem se rýsoval monokl.

Co jsem to jen provedla? Já blbá kráva, zaslechl. Haydene? Máš chvilinku? Teď bych vážně potřebovala nebýt sama.

Shazzer otevřela oči, jejichž zorničky byly vlivem drog zeširoka roztažené. Přes rauš neměla šanci vidět svět, jaký doopravdy byl. V mžiku se zvedla a tasila nůž. Hayden jí sevřel zápěstí, až ji donutil nůž upustit.

„Co to blbneš?!" křičel a dál s ní zápasil. Kopala do něho nohama a snažila se dostat zpátky k noži, který teď ležel u vany. Pustil její ruce a chytil ji v pase, ale vytrhla se mu. „Shazzer, přestaň!"

Haydene?

U vany se mu podařilo ji chytit a drtit ji v sevření obou paží. Dál kopala nohama, až zasáhla jeho nejcitlivější místo. Zařval a povolil sevření. Než se stačil vzpamatovat, stála před ním a tlačila mu špičkou nože hlouběji a hlouběji do břicha. Kolena se mu podlomila a on se po zádech sesunul na zem.

Haydene? znělo mu tiše v hlavě. Hayden ale Hopeino volání slyšel jen zpovzdálí. Skelnýma očima pozoroval kaluž, která se kolem něj začínala tvořit. Viděl Shazzer, jak běhá z místa na místo a panikaří, jako by si teprv uvědomila důsledky svého činu. „Haydene! Já jsem nechtěla, nezlob se, zlato," křičela a tlačila mu rukama ránu na břiše, ze které se valilo víc a víc krve, protékala jí mezi drobnými prsty, hřála ji a barvila je do ruda.

Před očima se mu mihnul výjev malé Hope, která brečela, protože se jí ve škole posmívali, že je divná. Pohladil ji po vláscích a pevně ji objal, jako by to bylo to jediné, na čem v tu chvíli záleželo.

Pak už neviděl nic než tmu.