Hayden

o pět let později

„Říkal jsem ti, že teď nic nemám." špitl směrem k plešatému číšníkovi. „Dlužíš mi za poslední dávku, pokud se dobře pamatuju. Takže, co takhle kdybys mě nechal v klidu dělat mojí práci?"

„Jak poroučíš, drahý příteli. Ale jestli příští tejden nebudeš mít pro mě to matro, nechci tě tady už vidět, rozumíš? Nemám zapotřebí, zaměstnávat tady lidi, jako seš ty," ucedil jeho směrem a dál se věnoval leštění sklenic. „A ne, abys to zase připálil, posledně si lidi stěžovali, že se to nedá žrát."

„To protože viděli tebe a přešla je chuť," zamumlal si pro sebe a otřel si pot, který mu z vlasů stékal po čele. „Kdybys tak radši místo fetu koupil pořádný odvětrávání."

Jestli mě ta babizna napotřetí nepustila... slyšel v hlavě sladký a přesto nervózní hlas své sestry.

Klid ségra, tentokrát to máš určitě v kapse. Dřela jsi jak kůň. A jestli ti to nedá, je to blbá kráva, uklidnil ji. Všiml si, jak si ho Jeff zpoza výdejového okénka měří pohledem. Budu muset běžet. Rodina z trojky mi reklamovala celou objednávku. Dej pak vědět.

„Co je to tentokrát? Říkal jsem ti jasně, že teď zrovna u sebe nic nemám. Nebo seš už z toho fetu úplně mimo, že v hlavě neudržíš nic dýl než deset minut?"

„Máš tu holku, běž si dát pauzu. Ráno je to stejně vždycky mrtvý. Tousty kdyžtak zvládnu udělat sám."

„Ale já nemám žádnou holku."

„Ahoj Haydene," ozval se hlas, který by poznal kdekoli.

Chytil Shazzer za zápěstí a protáhl ji kuchyní až do zadní chodby, kde skladovali sudy s pivem. „Říkal jsem ti, ať sem nikdy nechodíš. Nerozumíš tomu, že se ti může cokoli stát? Co je tak důležitýho, že to nepočká na doma? Stalo se něco s dítětem?" zeptal se a přitiskl dlaň k drobné oblině na jejím jinak vychrtlém břiše.

„S dítětem ne, všechno je v pohodě, aspoň pokud vím. Trocha koksu nikdy nikoho nezabila, že?" zasmála se, ale smích přerušil dráždivý kašel.

„Slíbila jsi, že toho necháš. Do háje, nemůžeš toho nechat aspoň teď, když čekáš dítě?" vyjel na ni. „Snažím se nám tady vydělat nějakou škváru, ať můžeme s fetem jednou pro vždy seknout, chápeš? To se ale nestane, když nám ten tvůj lačnej nosánek bude věčně vybírat zásoby."

„Marko chce svý prachy, přišel až k nám domů. Ta blbka zdola řvala, že na nás zavolá fízly, jestli k nám bude lézt tolik lidí. Mám strach, Haydene. Už to celý přestává bejt prdel, měli bysme sbalit prachy a vypadnout, dokud to jde."

„Nemůžem se jen tak sbalit a vypadnout, nemáme kam jít, nemáme skoro nic našetřeno, nemáme nic."

„Fotřík by mohl pomoct, přece jste zase v pohodě, nebo ne?" řekla a začala si okusovat oprýskaný růžový lak na ukazováčku.

„Oscar udělal dost už tím, že mi dal ty prachy předtím. Dal mi je, abych nemusel prodávat a nechat se tak zavřít." Dal mi je, abych je dal tobě a pak už tě nikdy neviděl. Tak zněla dohoda. „Nemůžu mu jen tak říct o další. Nevzpomínáš si, jak to dopadlo prvně?"

Hayden si vzpomínal až příliš dobře. Byl mladej, zamilovanej a naivní jak malé děcko. Doufal, že když pro svou drahou vezme dost peněz, pomůže jejím rodičům z fetu, do kterého už poněkolikáté spadli. Shazzer ale místo aby rodičům zaplatila odvykačku, dala jim je, čímž byly peníze nenávratně v tahu. Táta si to nenechal vysvětlit, dal mu na výběr. Byt, nebo Shazzer.

„Teď už tě přece ale nemůže vyhodit ze svýho nóbl bytu s peroxidovou paninkou, co má kozy jak z porna."

„On je moje jediný pojítko s Hope, copak to nechápeš? Bez jeho peněz se nikdy nedostanu zpátky za ní. Nikdy nevypadnu z týhle plesnivý díry," řekl a uhodil pěstí do dveří mrazáku. „Kurva!"

Po chvíli se uklidnil natolik, aby znovu promluvil: „Běž domů, prosím. Sbal si to nejnutnější a počkej na mě. Něco vymyslím."

Shazz přikývla, políbila ho na tvář a odešla z restaurace. Hayden se vrátil zpět k plotně a když se Jeff vracel se špinavými talíři, zavolal na něj.

„Jestli chceš další dávku, zaplatíš předem, navíc společně s tím, co už mi dlužíš, i s úroky," procedil mezi zuby.

„A když ne?" zeptal se Jeff s dávkou pohrdání.

„Když ne, tak ti vymlátím i ten zbytek zubů, co v tý hubě ještě máš."

Jeff udělal další krok a k Haydenovi se tak přiblížil natolik, že mu Hayden mohl zbývající zuby spočítat. „Jakej ty nejsi svalnatec, když dojde na ženskou. Zejtra ráno je tu budeš mít, do tý doby tady aspoň ukliď."

Hodiny odtikávaly teprv jedenáctou, obědy ještě ani nezačaly, ale restaurace ani nevypadala, že by se měla dát do chodu. Hayden vzpomínal na den, kdy vchodovými dveřmi vstoupil poprvé a věděl, že chce tenhle podnik jednou vlastnit. Objevili ho spolu s Natem, který miloval místní steaky. Jednou chci od tebe taky takovej, řekl tenkrát.

Nějakou dobu to šlo, zákazníci chodili, tržby šly do kasy téměř samy, práce ho bavila, vypadalo to, že si našetří natolik, aby restauraci od Jeffa odkoupil a udělal z ní britské bistro. Jak ale postavili steakhouse poblíž, začala jít celá restaurace do kopru a spolu s ním i Haydenovo štěstí. Dařilo se mu líp, než se mu do života vrátila Shazzer. Nerad si to přiznával, ale bylo mu líp, dokud byli od sebe. Táta s ním mluvil, stejně tak Nate. To dítě není tvoje, tak proč se tím trápíš? ptal se ho, když se viděli naposledy. Proč se s ní vůbec zahazuješ, po tom všem? Hayden sám nevěděl. Sám měl dny, kdy přemýšlel, že sebere našetřený peníze z dealování a zmizí za oceán, zpátky tam, kam patřil.

Z přemýšlení jej vytrhl Hopein radostný hlas, který hlásal, že zkoušku udělala.

Říkal jsem ti to. Já mám před sebou ještě pár hodin u plotny. Dobrou, ségra.

V tu chvíli věděl, co musí udělat. Musí se stůj co stůj dostat zpátky k ní. V hlavě najednou viděl naprosto jasně cestu, po které se stačilo vydat, aby se dostal z tohohle živoucího pekla. Pohled mu utkvěl na pokladně, která měla posledních několik týdnů vylomený zámek a muselo se do ní bouchnout pěstí, aby se podařilo ji otevřít.

Musím zabavit Jeffa. Hayden byl rád, že měl pro všechny případy ještě jednu dávku u sebe. Nikoli pro vlastní užití, spíš pro beznadějné případy, na jejichž zoufalosti se dal vydělat dvojnásobek běžné sazby. Haydenovi se už z principu drogy hnusily. Stačilo, že musel přihlížet, jak se z lásky jeho života stává závislá troska, stejná jako byli její rodiče, kterými svého času opovrhovala natolik, že působila dojmem, že se nenechá nikdy svést na scestí. Jak se tenkrát mýlil.

„Hej Jeffe!" zavolal směrem na plac. „Pojď se podívat, mám tady nějakej problém s myčkou." Jeff s nasupeným výrazem na tváři položil kasírku k pokladně a šel do zázemí.

„Co je?" zeptal se otráveně. „Říkal jsem ti, že máš mejt rukama, na novou myčku zkrátka nemám prachy."

„A co bys říkal tomuhle? Jako malou ochutnávku, než zítra donesu zbytek?" řekl a zamával číšníkovi sáčkem před obličejem.

Jeff po sáčku hmátl a vyrval jej Haydenovi z ruky, div jej neroztrhl. „Jestli to nebude stát za to, vůbec mi nechoď na oči. Bez hlídat dopředu, jestli někdo nepřijde. Já si tu zatím udělám dobře," řekl a spokojeně se usmál svými bezzubými ústy.

Hayden odložil umaštěnou zástěru a došel k pokladně. Ohlédl se přes rameno a pozoroval, jak Jeffovi právě najíždí dva gramy čistého štěstí a potácí se dozadu do chodby. Vší silou praštil do kasy, vybral všechny peníze z ní, popadl kasírku a utíkal z restaurace, co mu nohy stačily, aniž by se jedinkrát ohlédl.